Wish I Was Here

Hodně jsem chtěl, aby to byl můj nejoblíbenější film, ale není. Pustil jsem si to stejně přehypován jako Boyhood a odnáším si stejný pocit: Je to dobré, ale s ničím u srdce mi to nehnulo. Slibovaná linka s ComicConem má opravdu malinkatý prostor, stejně jako Jim Parsons. Naopak je tu hodně Židů, které v traileru utajili a jejich linka je pro mě osobně z jiného světa. Celé je to navíc scenáristicky docela nesoudržné. Krize třicátníků se mísí s náboženskou výchovou dětí, obtěžováním na pracovišti, nerdovskými motivy - a není moc jasné, jak na sebe scény navazují (hodně WTF třeba výlet k opuštěné skále, kde se kromě referencena GS nic nestane a k ničemu to nevede). Nejvíc mě film bavil když otvíral právě geek/nerd téma s kosmonauty, ComicConem a dospělými, co pořád trochu sní o tom, že budou hrdiny: ale bylo to bohužel moc utopené v rabínech, aby se mi to líbilo víc než na 3*. (27.10.2014)

Horkosladké. Rozmýšľam teraz; Ako to povedať, aby som nebol za cynika, ako komentovať, nech to nie je kopa útrpných sentimentálnych kecov.. Všimli ste si, že filmy o ľuďoch čo to niekam dotiahli, založili rodinu, priviedli na svet nové životy, žili americký sen; všimli ste si, jak sú vždy depresívne?! Naopak, o starých mládencoch sa točia hlavne komédie, vždy sú šťastní, až im nakoniec dojde, že im v tom živote niečo chýba. A jak na nich všetci divne pozerajú! Alebo inak; Všimli ste si, že veriaci svoju vieru potrebujú viac, ako tí druhí? A pritom je to tak jednoduché; každý duchovný či rabín, by Vám iba povedali, že odpoveď je proste Žiť. A nestarať sa? Ubehlo desať rokov. Keď vyšiel Garden State bol som na strednej, teraz som inde, decká nemám, šťastný nie som, do kostola nechodím. A nevidím v tom spojitosť. Možno sa raz treba usadiť, ale prečo z tých šťastných ľudí, vždy cítiť sklamanie? Medzi záverečnými titulkami Garden Stateu a úvodom Wish I Was Here, je medzera. A v nej smútok. Tak prečo ešte nezevlovať? Prajem Zachovi Braffovi veľa šťastia na najbližších 10 rokov, nech zas natočí podobne príjemný filmík, nech nás zas donúti premýšľať. A nech si zachová zmysel pre humor, ako Judd Apatow. Ja si znovu pustím Say Anything... (20.10.2014)

....and I don´t know what to say...I know, I´m with you. Fuck if I know what we are supposed to be doing here. As parents or on Earth?...milujem Garden State, milujem. Zachovi som ale tentoX neuveril pranič. Nulová chémia s Kate Hudson, detským postavám sú viac súrodenci než rodičia. Odkazy na GS sú zrejmé, čo ale pred 10 rokmi geniálne fungovalo, tu ma úplne minulo. Každopádne (opäť) vynikajúci cit pre výber hudby - to je ale taaaak máááálo. P.S. Extrémne zlá práca film editora ! (19.10.2014)

On je milující manžel, otec od rodiny a věčný snílek, který odmítá dospět. Ona je milující máma a pragmatická manželka, která ho v jeho snech podporuje. Ale už jí to pomalu začíná lézt krkem a tak je čas na změnu. A jemu ke všemu umírá otec. On to celé napsal a zrežíroval a ona je Kate Hudson. Nádherný snímek o řízení osudu, smíření, rodině a smrti. Díky vybroušenému scénáři se však neutápí ve zbytečném patosu, síla je naopak v jemném humoru a bravurních dialozích. Rozprava manželky s umírajícím tchánem v nemocnici se mi vypálila do paměti na hodně dlouhou dobu a u scény se svářečskými brýlemi jsem bulel jako mimino. Celé to navíc lemuje hudební indie pohodička a to já tuze rád, takže spokojenost na všech frontách. (24.02.2015)

Desatrocna odmlka po na rezijny debut vybornom Garden State priniesla na hlavu Zacha Braffa invaziu sedin. Garden State bol prijemnym, nenutenym malym filmom s velkym srdcom. Wish I Was Here mal preto v mojich ociach velke ambicie, ktore zial neboli splnene. Aby sme sa rozumeli Wish I Was Here je dobrym filmom. Chyba mu vsak lahkost a prirodzenost, ktoru sa na rozhodujich miestach snazi zaplnit prvoplanovanym sentimentom, ktory samozrejme spracovavany material automaticky ponuka. Par vybornych scen tak nedokaze zmazat pocit premarnenej sance. (17.07.2015)