Wish I Was Here

65%. Příjemná komedie, která však až příliš často sklouzává k sentimentálnímu melodramatu s nerovnoměrně kombinovanými prvky obou žánrů. Oproti Braffově prvotině Garden State má Wish I Was Here řadu menších trhlin, které na jedné straně nepřekáží, na druhé straně však místy dopouštějí narativní nesrovnalosti a především pak narušují atmosféru, která se tak musí mnohokrát budovat prakticky od nuly. Příběh nábožensky založené rodiny, která se potýká se značnými finančními problémy a jejíž hlava se potýká s krizí středního věku, není zdaleka originální, takže scénář musí nabízet nějakou přidanou hodnotu, kterou Wish I Was Here víceméně postrádá a to z něj dělá zcela obyčejnou komedii, trochu narušenou zbytečným americkým patosem. Naštěstí to zachraňuje celá řada humorných gagů, převážně v první polovině filmu, a charaktery, které jsou napsané svědomitě a relativně uvěřitelně, takže působí přirozeně a díky tomu to jako celek funguje aspoň v rámci možností, zvlášť v tom rodinném smyslu, protože sledovat tak semknutou a funkční rodinu je velmi pozitivní a místy skutečně až motivační. Braff si oproti téměř bezchybnému Garden State po tvůrčí stránce rozhodně nepolepšil, ale ani nelze říct, že by zklamal. Příjemná, ale zapomenutelná rodinná tragikomedie. (04.11.2015)

Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“ (26.10.2014)

Drama o vztahoch v jednej rodine. O zmiereni sa otca so synmi pred smrtou. O dospetí jedneho z tych synov, ktory kvôli svojmu snu zanedbava rodinu. O viere. O vyrovnani sa s bliziacou smrtou. Atd, atd. Je tam celkom dost tem. Nie je to zly film, ale clenovia rodinky mi nesadli natolko, aby ma to nejak extra dojalo alebo uchvatilo. Pôsobili prilis divne. Takze pre mna je vysledok priemerny, ale ak vam postavy sadnu, tak vas to kludne môze aj nadchnut. 5/10. (11.03.2017)

Asi není dobře, když za každou replikou vidím Zacha Braffa jak se sedí za stolem a píše scénář, co? Na druhou stranu mě poetika Braffova herectví a i předešlé režisérské Garden States něčím nepopsatelně přitahuje, což mi jen totálně dokázal místní epilog. Zřejmě jeden z nejosobnějších filmů, které jsem kdy viděl. (02.11.2014)

10 rokov som musel čakať na ďalší Braffov film. A rovnako ako Garden state sa jedná o jedno krásne pohladenie na duši. Je plný sentimentu, ale nie je sentimentálny. Je v ňom veľa vtipu, ale nie je to komédia. Riešia sa tam existenciálne témy, ale nie je to dráma. Film berie to najlepšie zo života a z aspektu rodiny a rovnako ako v prípade mladíckej túžby v predchádzajúcom filme aj tu vychádza tvorca z vlastného života. Z vecí odžitých a pochopených. Herci sú bezchybný. Je to jeden z tých filmov, ktoré definujú dobu, alebo aspoň jeden z jej aspektov. Spravený pre radosť. Kamarátmi a rodinou. Možno tam nájdete množstvo chýb. A možno vám film nesadne. Ale pre mňa sa jedná po dlhom čase o veľmi úprimný filmík z veľkým srdcom a malým rozpočtom. A také mám najradšej. Pretože takéto filmy nikdy nezostárnu. (12.10.2014)