Povídky ze Stockholmu

Severský film s pomalým rozjezdem a efektním dojezdem. Sada životních mikropříběhů hodně divných lidí, které se pomalu zaplétají jako vánočka. Některé postavy člověk dlouho nezapomene - např. asistent ministryně financí chodící neustále v dlouhém tmavém plášti se sluchátkem v uchu, jiné by nejradši hned zabil - zneuznaný spisovatel nutící všem okolo svou tvorbu. Příjemný film na volný večer. (18.02.2016)

Tím, že jsem řadu herců znal již z dřívějška, jsem neměl úplně problém si na ně zvyknout. Během okamžiku se totiž rozjel kolotoč různých situací a scén, které si musí různé postavy prožít, aby nakonec splynuli v jedno. A že to občas nebyla prdel? Kdo kdy řekl, že Seveřané jsou běžným, nudným a nezajímavým národem, když hodnota jejich peněženek běžně přesahuje třikrát hodnotu peněženek našich. To je pak otázka času, kdy se k tomu všemu přiřadí i nějaká ta absurdnost a nechutenství k životu. No a když si k tomu přiřadíte severskou chladnost a mnohdy i upřímnost, nemůže se jednat o špatný film. (16.11.2017)

Příběh Johana, Thomase, Jessici, Douglase a Anny celkem o ničem. Nemyslím, že by hlavní hrdinové zažívali něco víc extra, než jakýkoliv jiný moderní člověk v produktivním věku, který si ze života dělá pakárnu sám a vesměs dobrovolně. Zbytečné z toho dělat film. Ale párkrát jsem se upřímně zasmál, to se musí nechat. Co mělo vyznít vtipně, tak skutečně vyznělo, za to smekám. Jinak ponaučení do života: nikdy nepodvádět v tombole, nikdy nebuzerovat parťáka v divočině, přemýšlet hlavou při podpisu nájemní smlouvy, zfackovat přidrzlé kolegy v práci dokud je ještě čas a knižní vydavatele raději podplatit, než se neustále doprošovat. (23.02.2015)

K Lásce nebeské bych to přirovnala snad jen námětem, ale kvalitou ani omylem. Takový mix drama, komedie a romantiky, který neurazil. O konci měl člověk vcelku jasnou představu už někdy v polovině, ale film alespoň nenudil, některé scény vážně pobavily, přehlídka pěti lehce ujetých postaviček také, takže ta trocha vaty se dala i odpustit. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (23.02.2016)

Že by Láska severská? Ani zdaleka. Sbírka nesympatických, nudných, šablonovitých a ošklivých pitomců se na jednom malém místě velké vesnice navzájem nudně a bez přidané hodnoty potkávají, míjejí, přitahují, odhánějí, nahánějí, otravují, ignorují, prudí a využívají a když už jste z toho k uzoufání otráveni, konečně napadne jednoho z těch pitomců zhasnout. A vy sedujete, jak se všechno najednou zázračně urovná, vyřeší, napraví a Stázina se dostane Kubovi za ženu. Publikum na festivalovém promítání v Lucerně se celkem dost smálo ( v naprosté většině případů nechápu proč) a na konci dokonce tleskalo (to už je pro mě úplná záhada- snad z radosti, že už je konec?) Mno, možná jsem jenom nebyla severně naladěna a sledování všech těch ordinérních lidičků, který bych nejraději nakopala do zadku, mě prostě zmohlo :( Jedna hězda za snahu (jde o debut) a druhá za opravdu kvalitní kousíček filmu: úvodní titulkový záběr s naprosto dokonalou hudbou. Možná švédové opravdu potřebují zhasnout, aby se stali aspon trochu normálníma lidma, já naštěstí zhasnout nepotřebuju - místo toho si zajdu třeba na festival Severská filmová zima. A moc doufám, že zítřejší film bude o hodně lepší, než tenhle dnešní. (20.02.2015)