Velké ticho

I přes atraktivní prostředí, v němž se Velký klid odehrává, nemohu hodnotit lépe, neboť mi tento western přišel příliš rozvláčný a snažící se hrát na podobnou strunu, na kterou brnkal Sergio Leone ve svých nejlepších kouscích. Hudba mistra Ennia Morriconeho potěší, ovšem nijak nevyniká, což platí i o samotném filmu. Některé scény lze pochválit a za zmínku rozhodně stojí finále tohoto westernu, které je možná trochu překvapivé a rozhodně nevšední. (19.08.2012)

Sergio Corbucci a jeho spaghetti western, presne to je Yl Grande Silenzio. . Priroda na urovni a prestrelky tiez, inak ma to nezaujalo. Je tu vsak vyrazne minus, velmi vyrazne : na Cinema Italiano mi casto vadi ich prilisna amerikanofilia : film sa odohrava vo filmovom Utahu, zatial co realne sa tocilo pri talianskych dedinach Badia a San Casiano. Sneh je umela biela pena vyrobena strojmi. 60 % (11.11.2014)

Trintignant jako Eastwood a McGeeová jako Cardinalová. Tím veškerá podobnost s filmy S.Leoneho mizí. Spíše bych odkázal na Fulciho. Sněhový western o lovcích banditů je syrovou výpovědí o světě plném násilí, kde se zákony ohýbají tak, jak se komu hodí. Mrazivá atmosféra, standardní Morricone a spousta mrtvol. Krví se nešetří. Pátá hvězda za konec. p.s. Trintignantovy jizvy po očkování měla maskérka zakrýt, ne? (19.11.2016)

Pozor spoiler! Klasika žánru, která se může směle postavit do řady k největším dílům Sergia Leoneho. Ostatně jeden společný prvek tyto díla mají, Ennia Morriconeho. Co však dělá film naprosto jedinečným, je závěr filmu, kde je dobro na hlavu poraženo zlem, které si s gustem střihnul největší záporák filmové historie Klaus Kinski. Především jeho výkon dělá film nezapomenutelným, ale co vám to vůbec povídám, to se musí vidět, a ne číst! (24.01.2011)

Němý, zlý a naivní. Prašné pláně vystřídala sněhem a pěnou na holení pokrytá Cortina d´Ampezzo (snad jsem zahlédl i sjezdovku), Trintignant si marně hraje na Clinta, vychcaný lovec odměn Kinski plánuje několik dní dopředu, kam půjde na velkou a šerif až do konce neví jestli dostat k ledu sebe a nebo kumpány té plavovlasé stařeny v kožichu.. Zatímco vyčpělý příběh, dramaturgické minely i podivné experimenty s těkavou a rozostřenou kamerou přináší zklamání, unhappy end v intencích zákonů svým dlouhým nosem na pocit zadostiučinění surově boduje. Corbucci měl možná smůlu, že jsem si den předtím dal na stropě navždy přilepené Il buono, il brutto, il cattivo a ve světle tohoto srovnání jeho špagety nedolétly nahoru v ani jednom filmařském aspektu (včetně Morriconeho doprovodu). (23.11.2015)