Od pěti do sedmi

Potkáte-li velkou, životní (až "červenoknihovní") lásku, těžko se vám bude smiřovat s omezujícími pravidly - můžete ji vídat (a milovat) pouze od 5 do 7 odpoledne. Neodolatelná Francouzka je totiž vdaná, má 2 děti a úmluvu s hodným manželem, že v tento čas si můžou dovolit i "aférku". Hodně se řeší (a)morální stránka věci, která se přisuzuje rozdílům mezi kulturami (no nemyslím si, že by to i v rozvolněné Francii bylo takto běžné :-)); což je na druhou stranu jediné, co tuto příjemnou, čistokrevnou romantiku ozvlášťňuje. (18.11.2019)

Netuctová, moc dobře napsaná romantická dramedie, která svou neotřelostí poměrně baví... Závěr sice neudrží nastavenou laťku, ale překvapení tuze příjemný. Bérénice naprosto uhrančivá, Anton standardně fajn, bavil i Lambert Wilson (jako skoro vždycky, ten chlap by mohl charisma prodávat po igelitkách). (31.07.2018)

Zhruba od chvíle, kdy se na scéně vystřídají reálné osobnosti maestra Alana Gilberda, Juliana Bonda a Daniela Bouluda, to naprosto přestalo vzbuzovat zdání, že půjde o nejapnou, topornou repliku Pornografického vztahu, a začne to být fenomenální, důvtipná i krutá jízda životním časem a chápání (se) svých příležitostí, plná překvapivých, byť srozumitelných obratů. (Ne všichni to mají tak snadné jako rodiče našeho hrdiny.) Všechno, co by mohlo být povrchně vytýkatelné, tu má svůj hlubší šarm, smysl nebo vtip, nezřídka i vše z toho najednou. Kromě těch prvních asi dvaceti nesnesitelných jsem pak už milovala každou další minutu. *** Pro ty, kdo si chtějí zařídit zvlášť silný večer (týden, měsíc, život): pusťte si po sobě Pornografický vztah (1999), Stvořeni pro lásku (2000) a tohle. Případně do toho ještě zamíchejte Punch Drunk Love (2002). A jestli nepuknete a nepřerodíte se stonásobně odvážnější a živější, tak vás nechci nikdy potkat a nic s vámi mít. *~ (30.05.2018)

Nie život, ale hra máva svoje pravidlá. A každá hra raz skončí. Dialógy boli naozaj skvelé, muzika príjemná, herecké výkony fajin, Yelchina mám rada ... bohužiaľ som medzi nimi ale necítila žiadne iskrenie a všetko mi to prišlo ako z katalógu, presne ako Arielline deti :-) ... nakoniec predsa len dávam vyššie hodnotenie ako som mala v úmysle, pretože to svoje zúfanie dal Anton výborne a vôbec, dobre sa na to pozeralo a dobre sa to čítalo. (29.11.2015)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)