Predestination

No, zvažuju, jak tohle ohodnotit, protože fakt nevím. Přečetla jsem si nejdřív komentáře kulyka i verbala a poprskala jsem si monitor kouskem žemle. Takže to zkusím nějak zplichtit. První polovina filmu byla trochu zvláštní. Vyprávěný příběh jedné siroty mi nijak zvlášť nesouvisel s úplným začátkem. To jsem si říkala "tyjo, půlka filmu v háji a ještě jsme nevyzkoušeli kouzelné housle". Smutný osud nalezence byl sice vyprávěn poutavě, ale už by se to mohlo někam posunout. Samozřejmě, že mi to všechno mohlo dojít dřív a nějakou dobu jsem už jisté věci tušila, bylo ale zajímavé sledovat, jak se tvůrci s celým začarovaným a začasovaným kruhem poperou. Ten přeblafnutý hadův ocas (jak píše kulyk) byl humáč, teda. (28.04.2016)

Neodolatelně sexy hříčka, u které jsem se nesmírně těšil na pečlivě skrývanou a emotivní pointu, která ještě více potvrdí její chytrost. Ale ona se místo toho jenom zacyklí sama do sebe, překombinuje všechno se vším překombinovatelným a zůstane “pouze” tou sexy hříčkou. Parádně gradující, efektně natočenou a se zajímavým příběhem. (20.01.2024)

Sám sebe s úctou označuji za výplod časového paradoxu a tak mne celkem zaujala otázka sexu se sebou samým, ze kterého bych se mohl narodit. Až mi PPL konečně doručí plutonium na pohon mého stroje času, tak se pokusím experimentálně dokázat, že bych se při pohledu na sebe patrně nezotpořil, ale do té doby mi musí stačit tohle poměrně zábavné scénáristické cvičení, které se mi však při pohledu z Jupitera jeví jako příliš samoúčelné. (26.12.2014)

Ze čtivé strhující povídky, jejíž uchopení nebylo pro fascinovaného čtenáře problémem, udělali režiséři zbytečně matoucí nudné sci-fi o tom, že člověk má v jádru nejraději pouze sám sebe. Ano, diváci rozhodně jsou pro skutečnost, aby vznikaly neotřelé hollywoodské příběhy. Jen to nesmějí být matné celovečerní kopírky mistrovských děl literárního žánru. (30.11.2014)

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku. (31.12.2014)