Neon Demon

Mne nič nehovoriaci námet, pointovo absolútne o ničom, banálna obludnosť... Zlaté časy Pushera, tie sa už ale asi nikdy nevrátia. Refn si čoraz viac začína myslieť, že je umelec alá Bruno Forzani a podľa toho aj točí. Ale viete čo? Nie je. Totálne iritujúca, povrchná a nudná vtákovina, ktorá ma nezaujala v žiadnom smere a mal som vôbec čo robiť, aby som to dopozeral do konca. Kamera a vizuál síce boli fajn a verím tomu, že na plátne to vyznie ešte ďaleko lepšie (z toho dôvodu dávam hviezdičku), ale čo z toho, že? Z pekného, ale prázdneho taniera sa nenajem a po chvíľke ma pohľad naň prestane baviť. Podobný pocit som mal pri Gravitácii (2013) - vizuálne namakané, myšlienkovo a pointovo totálne vyprázdnené. Avšak aj napriek tomu ma bavila podstatne viac ako táto splaška zbytočnosti, aspoň ma tak nevytáčala. Tu by sa všadeprítomná a z uší vytekajúca nuda už po pár minútach dala doslova krájať. Jediné oživenie bola tá puma a drsňácky K. Reeves, ale aj z toho urobil Refn totálnu koninu. To ale nebolo to najhoršie. Nuda sa dá pretrpieť. Horší je pocit márnosti, zbytočnosti a pocit strateného času, ten mi už nikto nevráti. Mal som si radšej pustiť Sandokana. Absolútne nechápem, čo na tomto niekto vidí. A herečky? Na tie platí všeobecne všetko to, čo aj na celý film. Pekné, ale o nejakom hereckom umení nemôže byť ani reči. A už vonkoncom nechápem, prečo tu do hlavnej úlohy obsadili Elle Fanning - ako pekná je, o tom pokoj, ale zas nie tak, aby sa mi z nej z kútika úst ťahala slina, tak ako chlapom vo filme. Kľudne mohli obsadiť niekoho z ulice, každá druhá je krajšia a čo sa týka herectva, tváriť sa ako keby práve päť minút intenzívne čuchala toluén, tak to vážne dokáže hocikto. A v neposlednom rade tu bol hrozný muzikálny doprovod. Tá hudba len korunovala celkovú filmovú katastrofu tejto kakačky. Totálne liezla na nervy, miestami mi už dokonca pripomínala vyzváňajúci telefón, čo ma pochopiteľne iritovalo ešte viac. Na záver sa žiada citát, ktorý dokonale vystihuje celé toto smiešne "umelecké" dielo - To je hnus velebnosti, jdu blejt! U mňa jeden z najhorších filmov za veľmi dlhú dobu, a to som tam zarátal aj Sharkanádo alebo Foxcatchera. 10/100 (28.11.2016)

Podľa očakávania sa na to dobre pozerá, režisérov hypnotický audiovizuálny štýl nechýba a malým prekvapením bolo, že modelky hrajú presvedčivejšie než niektorí hereckí „veteráni“ (áno, Keanu Reeves, hovorím o tebe). Necelé 2 roky starý, nenápadný, tematicky spriaznený a obsahovo plnší STARRY EYES sa mi však pozdával oveľa lepšie, nehovoriac o tom, že narozdiel od Neónového démona nebol tým (údajným) hororom iba vo finále. (30.08.2016)

NWR natočil těžkotonážní psychedelickou haluz, která se možná navenek prezentuje jako šíleně drahý a přeplácaný drama, přitom si ale po celou dobu zachovává svůj osobitej nezávislej ksicht. Čistě teoreticky mě to mělo štvát a umořit svojí drzou fetišistickou exhibicí, jenže mi to právě naopak hrozně sedlo skrze všechny ty zoufale dravý modelky oblečený v sexy zvířecích hadrech. Make-up jako zbraň, krása jako měna bez kurzu a nejnebezpečnější profesí je modelling. The Neon Demon je vykuchanej, mužství zbavenej Drive, do kterýho někdo zpátky místo vnitřností narval víc než štědrou dávku neonovýho slizu: během pitvy pak mozek tápe, ale oči se často nestačej divit. P.S. Dát tomuhle den po projekci Příchozích o stupeň lepší hodnocení doufám není důkaz divácký ignorance nebo zdenenerovanýho vkusu, nýbrž jasná známka počátku chronickýho voyerismu. Nevím, co je horší. (13.11.2016)

// "Beauty isn't everything. It's the only thing." Refn a jeho hit or miss kariéra pokračuje, nebýt dokonalé Elle Fanning a hypnotizující hudby, asi bych opět jenom kroutil hlavou. Takhle to pro mě ale z nějakého důvodu překvapivě fungovalo, takže opatrný palec nahoru a příště už bych od něj vážně zase rád viděl pecku typu Drive. Když zahodí tu svou nabubřelost, tak na to má. 6/10 (18.12.2016)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)