Orfeus

Dobrý film poznáte podle toho, že o něm přemýšlíte ještě další den a možná i ten další (alespoň já to tak mám). Takže jsem si to ověřila. Ověřovala jsem půl dne (tedy, přemýšlela jsem o filmu asi tak pět hodin, jestli to chcete vědět, samozřejmě ne stále, já zásadně nepřemýšlím, takže jsem spíše vzpomínala na určité scény a říkala jsem si, jaké byly hezké a jaké ne, ale to jsme se dostali někam úplně jinam a vůbec, nemusí vás to zajímat, že?!). Takže vraťme se k film. Zpočátku jsem byla velmi otrávená, protože jsem chtěla jít na film Šéfové na zabití (ano, vím, že Orfeus je více přínosný film, než Šéfové, ale to je snad moje věc! Nehrabejte se v mém soukromí, laskavě!) no, ale nikdo na něj se mou nechtěl jít (?) a zrovna dávali ve druhém kině (ano, Hradec má dvě kina, víte? Cinestar není jediné kino, do kterého můžete chodit, vy jedni..... ehm mechováci! (hradečtí pochopí (snad)) tento film. Film z roku 1950. Francouzský film. To se jen tak nestane.... Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla francouzský film v původním znění, vždycky (skoro vždycky) jsou nadabované. Francouzský jazyk mám celkem ráda, takže mi ani nevadil zvuk, ale asi si nezvyknu na zvláštní hraní francouzských herců (nebo to bylo tou dobou?) A ještě jedna věc. Orfeus že byl hezký??? Vždyť vypadal, jako kdyby ho zrovna vytáhli z tělocvičny, kde před zrcadlem obdivoval své svaly a své vysoko vytažené kalhoty. A místo brady prdelku! Celkově film? Byl prostě..... jak to říct...... divný! A hezky morbidní! Smrt mi připomínala Morticii z Addams family. A jak to, že v ,,mezisvětě'' neznají pojem básník? Radši už budu končit, jinak přidám další závorku (vadí?). Takže, film nádherný, scénář nápaditý, herci zajímaví a rozhodně jsem se nenudila!(Omlouvám se za velký počet závorek (měla jsem závorkovací náladu))! (18.08.2011)

Antoine de Saint-Exupéry řekl, že dokonalé není to, k čemu se už nedá nic přidat, ale to, od čeho se nedá nic odebrat. V tomhle ohledu je pro mě Orfeus dokonalý. Ani jedna scéna mi tu nepřišla navíc, příběh mě úplně vtáhl a prestože jsem za sebou měl na festivalu už 9 celovečeráků, zapomněl jsem na bolesti krku, očí i zadku a maximálně se do této fascinující moderní verze známého mýtu ponořil. Převozník, co vás na onen svět převeze v limuzíně, smrtonoši na motorkách a krásná smrt s vosím pasem... Skvělá podívaná pro diváka, co umí vypnout logické myšlení a nechat na sebe film prostě působit. (04.08.2011)

Tohle není styl snímků, který by měl dostal Surrealismus mám rád, líbí se mi, jaké jsou tady použité efekt, ale celé mi to přišlo takové nějaké... asi moc umělecké, nebo já neví. Příliš jsem si snímek neužíval. Ne, že bych ho snad protrpěl, ale prostě mě nijak moc nebavil. Je ale vidět, že Cocteau věděl, co a jak chce natočit. (17.10.2014)

Nemám rád filmy, pro jejiž pochopení potřebujete vysokou školu. Cocteau míchá dohromady teorie, které byly v jeho době populární - Junga (moderní výklad archetypálního příběhu, Freuda (dva základní pudy), Husserla (vědecky luštíme kódy a zapomínáme na přirozený svět), Heideggera (existenciály)... Spíše jde o zprávu o uměleckém poválečném kvasu, než o skutečný film. Naštěstí zůstalo Cocteauvo originální filmové vidění a María Casares je smrtelně krásná. Ovšem pohádková čistota Krásky a zvířete je fuč. A mimochodem, Juliette Greco je mizerná herečka. (16.04.2011)

O Orfeovi jsem věděl před zhlédnutím jen to, že jde o řeckou mytologickou postavu, pojí se s jakousi Euridikou a že se objevuje i v názvu Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí. Ale tak, vzpomínám si, že když jsem kdysi prvně viděl Kam čert nemůže, o Faustovi jsem toho nevěděl tehdy víc a nemyslím, že by šlo o velkou překážku k tomu užít si film, který v ústřední zápletce ze slavného mýtu volně vychází. Rozpracování fantaskního námětu s přesunutím dávného mýtu do současnosti mě upoutalo, scénář je skvělý. Vyzdvihnout musím i zdařilý černobílý vizuál včetně velmi slušných triků a exteriéry vybombardovaných míst po válce tvoří velmi působivou kulisu pro podsvětí. Na francouzskou filmovou klasiku mě však Orfeus nemile překvapil až neobvykle málo výraznými hereckými výkony. Jean Marais mě navzdory své obrovské popularitě snad nikdy příliš neoslovil a zde jeho toporné přehrávání vyniklo o to víc, ztvárňuje-li převažně civilní postavu tehdejší současnosti. A možná za můj často slabší dojem může i celková stylizace, která s takovým námětem mohla zajít víc do mysteriózna, možná i lehce do horroru, uměl bych si v tom představit i trochu humoru, jenomže Cocteauův film, pokud odhlédnu od fantastického rámce, mi svou atmosférou připomínal spíše melodrama. Navzdory všem kladům a tomu, že mě více scén a nápadů (např. soudní tribunál v tajemném podsvětí) nadchlo, jsem se neubránil dojmu, že tenhle Orfeus již trochu zestárl. [70%] (05.01.2023)