Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Kdyby Alex Garland věnoval tolik úsilí propracování psychologické i symbolické stránky, kolik ho věnoval designu prostředí a předstírání duchalpnosti, šlo by jistě o velmi komplexní film. Takhle se bohužel jedná o něco, co si pracovně nazývám hipster sci-fi - film soustředěný na to, aby dobře vypadal a budil výrazný první dojem. Jakmile vezmete jeho hru vážně a pustíte se s ním do diskuse, zjistíte, že mele polopatické a hezky formulované fáze, přičemž se tváří objevně. Jasně, před Pollockem zní každý rozhovor hned trochu inteligentněji a ženská krása v sousedství Klimta zraňuje ještě víc, ale Ex Machině jde mnohem líp tančit disco, sekat skvělé macho pózy Oscara Isaaca a předkládat vražedně křehký sex appeal Alicie Vikander (až se bude vyrávět sériově, ožením se s ní) než ohromovat trochu srandovními taktilními detaily a manýristickými protisvětly, která nám důležitě sdělují, že Ex Machina není jenom zábavná historka. Ale ona ve skutečnosti opravdu ničím víc není. Joseph Kosinski goes indie, for better or worse. [70%] (29.04.2015)

Opět další z filmů roku 2015, kteří všichni vyzdvihují do nebes, ale mně se "jen" líbil… Ex Machina je rozhodně kvalitně natočené drama, které většině lidí (včetně mě) představilo talent a krásu Alicii Vikander, ale já jsem stále čekal na něco, co by mě "dodělalo". Je to jako když máte oběd, kde se servíruje skvělý předkrm, dokonalý hlavní chod a vy po jeho konzumaci se připravujete na tu sladkou tečku, která by to vše dokonale podtrhla. Vy čekáte, čekáte a nic nepřijde, najednou se objeví číšník s vaším účtem (titulky). A ano, budete si pamatovat, že jste se najedli znamenitě, nicméně vzadu v hlavě se nemůžete zbavit myšlenky, že to mohlo být o něco lepší, kdyby tam bylo něco extra, co by vás odrovnalo. Rozhodně se na tento film musím podívat znovu, abych se ujistil, že jsem něco nepřehlédl, nicméně i teď můžu říct, že tohle je skvělý film, který si minimálně 80 % zaslouží. (16.12.2015)

Ex Machina se sice v závěru nedobere ničeho revolučního, netradičního či šokujícího, ale způsob, jakým se s velkým tahem na branku dostane k (nerevolučnímu) výsledku, je tak přesvědčivý, že jsem se cítil Garlandem v podstatě odzbrojený a uvažoval i o pětihvězdí. Scénář tohoto filmu je opravdu velice chytrý. Diváka mate, nastoluje různé zběsilé možnosti dalšího pokračování děje (o nichž musí společně s hlavní postavou přemítat), aby se nakonec ubíral méně fantasmagorickou, logičtější cestou. Divák tak je v podstatě v kůži hlavní postavy Caleba a závěr působí jako drtivé vystřízlivění. Kdykoli jsem si myslel, že scénář zhloupl, ukázalo se po pár minutách, že hloupě se zachovala jen některá z postav, přičemž scénář si je její hlouposti velmi dobře vědom. Ex Machina je sci-fi v tradici těch kvalitnějších zástupců tohoto filmového i literárního žánru. Speciální plusové body ještě za soundtrack a výpravu (interiéry i exteriéry úžasné). (03.05.2015)

Další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet, ani akční scény. Stejně tak není třeba vytvářet komplexní světy, či neznámé civilizace, stačí zajímavá myšlenka dobře ukotvená v naší civilizaci a pak už vše záleží na jejím rozvinutí... Umělá inteligence, počítačové sebeuvědomění, interakce s člověkem, to jsou ožehavá témata naší brzké budoucnosti a Ex Machina je zpracovává naprosto perfektně. Spíše než umělá inteligence jsou v centru dění dvě hlavní a nesmírně chytré postavy, které o ni diskutují. Dialogy jsou vynikající, hladce kombinují akademickou genialitu s emocionálně laděnou lidskostí. Psychologie a logika jdou ruku v ruce a přednáší diváku chytrý a nápaditý film. K silné atmosféře asi nejvíce přispívá znepokojivá postava Oscara Isaaca, který zde předvádí až nečekaně bravurní výkon! 9/10 (29.04.2015)