The Little Death
Režie:
Josh LawsonScénář:
Josh LawsonKamera:
Simon ChapmanHudba:
Michael YezerskiHrají:
Bojana Novakovic, Lachy Hulme, Damon Herriman, Josh Lawson, Lisa McCune, Patrick Brammall, Paul Gleeson, T.J. Power, Erin James, Kate Mulvany, Ben Lawson (více)Obsahy(2)
The Little Death – „Malá smrt" jako idiom pro orgasmus. Kolem sexuality se točí celá mozaika příběhů pěti párů z jedné ulice a jejich souseda, který se nedávno přistěhoval. V duchu hesla „kolik lidí, tolik chutí" je v tomto filmu vtipně i dramaticky ztvárněna celá škála sexuálních odchylek od relativně běžných typu sex po telefonu a role playing přes foot fetišismus a masochismus až po somnofilii a dakryfilii. (tereez)
(více)Videa (2)
Recenze (252)
„Také jsem ze zákona povinen Vás informovat, že jsem odsouzený sexuální delikvent.“ Má paranoidní představa rádoby vtipné komedie založené na laciných sexuálních vulgarismech, která mě od filmu docela dlouho odrazovala, se naštěstí vůbec nepotvrdila. Ba naopak, nádherně jsem se bavil. Musím dodat, že Malá smrt je spíš místy hodně absurdní a sem tam i mile romantickou tragikomedií. Některé situace se dokonce dostávají až za hranici černého humoru, ale převážně se člověk od srdce zasměje (tvůrci poměrně zdatně balancují mezi vtipnými a vážnými scénami). Dlouho jsem si užíval hlavně „hraní rolí“ (oznámení výsledků testů, tygří mast) a „dakryfílii“ (především výborná pointa), těžko říct, který z „příběhů“ mě vlastně bavil víc. Celkově se film dlouho tvářil tak na 4*, ale to jsem ještě vůbec netušil, jaká lahodná třešinka na dortu mě nakonec čeká. Perfektní „telefonní skatologie“ snímek totiž vytahuje až na sice slabší, ale přece jen plný počet hvězd. „My budeme mít dítě? Myslel jsem, že zrovna kopalo. A to se ti jen třese koleno…“ ()
Soubor několika příběhů, z nichž každý popisuje určitou sexuální poruchu/úchylku. Příběhy jsou lehce vzájemně propojeny, ale to není podstatné. Líbí se mi, že popisují i relativně ne úplně běžně známé dysfuknce a ukazují, jak dokáží ovlivnit život a člověka dotlačit k něčemu, co by nikdo normální neudělal. Skvělá byla hláška „I want you to rape me.“ A úplně nejvtipnější je příběh, kde hluchý volá prostřednictvím znakovací videoslužby na erotickou linku. ()
Říká se, že každý má své sexuální fantazie a fetiše, ať už běžné či nikoliv, o kterých s ostatními nemluví a realizuje je toliko ve svých perverzních představách. Nejsem si však jistý, jestli je to úplně pravda. Netvrdím, že olizování partnerova podpažního ochlupení po dvaceti hodinách šichty v uhelných dolech nemůže být vlastně i docela fajn úchylka, ovšem obávám se, že někteří celý život sní jen o tom, aby si vůbec někdy aspoň zašukali. I kdyby to měla být stotřicetikilová bachyně s nadstandardně zkoseným předkusem, je jim to jedno. Jim jde jenom o to opatřit si povolení na obsluhu těžkotonážní techniky, aby mohli svoji vyvolenou přemístit na postel, strhat z ní všechno oblečení, ze kterého by se daly bez problémů ušít záclony pro jedno středně velké sídliště, pod břišním sádelnatým přelivem nahmatat kundu, vylízat jí buchtu s krémem, pak se fyzicky vyčerpat při horolezecké expedici nahoru, tam se na ní párkrát zatřepotat jak epileptik při záchvatu a nakonec jít prostě domů, kde si ho radši ještě vyhoní nad plakátem Haliny v nadživotní velikosti, kterým si vytapetovali garáž. A pak tady máme samozřejmě ještě opačné spektrum a to takové ty extrémně cool páry, které se tváří že mají diplom z análního fistingu a atestaci na rimjob. On je většinou pocetkovanej kokot s Rytmusem ve walkmanu a kšiltem tak velkým, že by s ním mohl v zimě odhazovat sníh, ona je vychrtlá štětka s trochou obličeje na make-upu, kterou týpek vyhrál někde v tombole, prostě typická ukázka nevyvedeného experimentu somálského genetického inženýrství a oba se tváří jako hvězdné ikony sexuálního průmyslu, přitom ve skutečnosti šukají jak dva králíci po transplantaci mozku a borec ho strká do kostry jen proto, aby jeho smalldick vypadal větší. Stereotypní sex je totiž údělem nejenom praxe, ale i fantazie a pudů. Každopádně film mě seznámil s některými skutečně extravagantními sexuálními anomáliemi a vedle Divokých hysterek se jedná o další peckovní sbírku milých, vtipných a černohumorných příběhů, tentokráte se zaměřením na nejtemnější zákoutí naší zvrhlé fantazie a mně proto nezbývá, než si směle dvakrát po sobě zapětkovat, čímž bych také rád vyvrátil názor, který jsem si o sobě přečetl někde na netu a to sice, že tomu týpkovi se nelíbí žádnej film. To je samozřejmě sprostá lež, vy zmrdi, protože pokud se nejedná o žádnou komerční sračku, kde si Robert Patizón s Optimem Primem vyprávějí Kameňáky, tak to dokážu náležitě ocenit! ()
Tímto filmem se u mě tedy Australané trefili. Komedie to byla v podstatě přímá, tvůrci si nevymýšleli žádné podivné zvraty a nesmyslné zápletky, a přesto (nebo spíš právě proto) šlo o záležitost, u níž jsem se bavil přímo královsky. Tomu, že mají různí lidé různé sexuální touhy, se už dávno nedivím, některé chápu a mají tedy mé sympatie, u jiných je už můj postoj výrazně odlišný, ale v podstatě zastávám názor, že když obě strany projeví s děním souhlas, je mi po tom prd. Myslel jsem si, že už mě téměř nic nepřekvapí, ale upřímně přiznávám, že o dakryfílii jsem ještě neslyšel. No, musí to být peklo. Všechny páry mě bavily velice velmi, Steve mě dostal svou taktikou při představování, ale bylo to právě telefonování, u něhož jsem si téměř zvlhčil textil. Tento australský snímek mě pobavil tak, že pod pět kousků jít nemůžu. ()
Galerie (14)
Photo © Weltkino Filmverleih
Zajímavosti (3)
- Název filmu pochází z eufemismu pro orgasmus z 19. století, původně francouzského „la petite Morte“. (KGBelik)
- Režisér Josh Lawson v rozhovoru řekl, že chtěl, aby posledních 20 minut působilo téměř jako sexuální zážitek, aby diváci při vyvrcholení filmu téměř dosáhli orgasmu a odešli s potřebou dát si cigaretu a studenou sprchu. (KGBelik)
- Na otázku, na jaký nejšílenější fetiš narazil při svém výzkumu, režisér Josh Lawson odpověděl, že je to fetiš, který ve filmu není, ale je to fetiš olizování oční bulvy. (KGBelik)
Návštěva či absence pro mnohé bájného řeckého rajdaře, dámami poeticky přezdívaného „Malý zmrd“, bývá často překážkou úspěšných pohlavních interakcí. Pánové tvorstva se většinou pouze strachují, aby ten hajzl nepřišel příliš brzo a zrovna, když jsou v nejlepším, no a u kvokajícího pohlaví je to námět na polemiku v rozsahu zhruba Vojny a míru. Některým stačí prostě jen zmáčknout jedno ze dvou červených tlačítek na přivolání výtahu do sklepa, jiným strčit po dechu lapajícímu kaprovi prostředníček do huby či jim lehce kliknout na myšku, jsou však i takové, s nimiž můžete vylízat celý kamión nanukáčů ze Slezských mrazíren, uhnat si akutní revmatický zánět v prstech ze sáhodlouhého sahání do svědomí, načež s nimi ještě dvě hodiny zběsile bušit do pelesti, a ten zasraný peloponéský fantom stejně nedorazí, protože se patrně zdržel u sousedky, jejíž Orgasmický řev celou tu dobu zborcený potem a s křečí ve veškerém svalstvu zoufale posloucháte zpoza zdi. A to jste si předtím všiml, jak si táhne domů liliputa!!! Dříve nadějně vypadající zásuvné vazby se rázem hroutí, protože záhy přijdete na to, že sedět s lahváčem u počítače a virtuálně se seberealizovat s nějakou rétoricky zdatnou a dle jejího tvrzení multiorgasmickou samicí, je daleko méně vyčerpávající. Ovšem nejvíce nasere, když posléze zjistíte, že ta reálná kráva byla jen tak trochu jeblá, a kdybyste u toho třeba hustě smrkal do rukávu, nebo se stylizoval a převlékl za zpoceného stokilového traktoristu, jenž by zul po dvanáctce na poli propocené gumáky a nevybíravým způsobem ji nutil, aby vám cumlala mykotické palce u nohou, okamžitě by louskala průrvou vlašáky, aniž byste vůbec musel vykasat lemroucha. Tolik k poznatkům z odborné literatury. Musím se přiznat, že jsem v tomto oboru jinak naprostý laik a vždycky jsem orgasmy jen předstíral, a to dokonce i při masturbaci, abych se náhodou nedotkl své pravice, a ta mě při příští seanci neodmítla vzít znovu do ruky, protože jí to minule nenaplňovalo. Ne, tentokrát tu ani zcela výjimečně nehodlám jako obvykle vykrádat neoddiskutovatelnou protřelost škaredého tlustého panice Kaďáka a šířit to tolik světácké masturbační pižmo empiricky nabyté nejspíš z nějakého tatínkova oblíbeného porna, nebo erudovaně poukazovat na autenticitu behaviorálních vzorců jako zajisté ukrutně zkušený šosácký monogamní soudruh Zadek99. Jen tedy poznamenám, že to byla úplně normální, vcelku příjemná a nápaditá komedie, která však naprosto neodpovídá ani názvu, ani auře „úchylnosti“, jež se tu kolem ní šíří. Tedy, pokud nepovažujete za nechutně perverzní, když se nějaká nehezká pipinka vyprstí při pohledu na plačícího chlapa. A ta tolik proklamovaná povídka znakové transkripce potřeb hluchého honibrka je sice opravdu vtipná a originální, ovšem vzhledem k tomu, že to byl pouze hluchoň a nikoliv i analfabet, tak ve věku počítačových četů kapku postrádá Aristotela. Jestli tedy hledáte nenáročnou pičovinku, která sice pobaví, ale svého registrovaného partnera s ní do rozkleku rozhodně nedostanete, neváhejte. Jestli však toužíte po něčem, co se alespoň trochu opravdu dostane, řekněme, za hranice všedních dnů, pak volte raději tuto Milou sbírku dánských úchylů, popřípadě Malé zmrdy, mnohem zdařilejšího plurálního jmenovce této taškařice! () (méně) (více)