Kuročka Rjaba
Riaba ma poule
Ryaba, My Chicken
Rjaba, sliepočka jarabá
Režie:
Andrej KončalovskijKamera:
Jevgenij GuslinskijHrají:
Inna Čurikova, Alexandr Surin, Gennadij Nazarov, Viktor Michajlov, Michail Kononov, Nikolaj Garo, Michail BogdasarovObsahy(1)
Ať zhyne práce, činorodost a prosperita aneb jak po dlouhých letech v emigraci vnímal pád Sovětského svazu oceňovaný ruský režisér... V roce 1967 natočil moskevský rodák Andrej Michalkov-Končalovskij ve své domovině film Příběh Asji Kljačinové, která milovala, ale neprovdala se. Snímek skončil v trezoru – přesto, že jeho hrdinové byli ještě šťastní a věřili v budoucnost. Problémům s cenzurou čelil autor i v následující dekádě, aby nakonec v 80. letech emigroval do USA, kde se nadále s úspěchem věnoval natáčení filmů. Počátkem 90. let se však Končalovskij k postavám a tématům svého trezorového snímku znovu vrátil... Hrdinkou filmu Slepička Rjaba (1994) je ta samá, kdysi krásná a nadšená kolchoznice Asja. Stejně jako ona se změnilo i vše kolem. Budovatele „lepších zítřků“ dnes zastihujeme zestárlé, unavené, propadlé alkoholu, v totálním chaosu nového Ruska. Asja žije sama se slepicí místo kočky, syn Serjoža kšeftuje ve městě a jeho otec Stěpan chodí k Asje jen pít a pak jí dělá scény, přičemž má doma vlastní ženu a sedm dětí. Všichni jsou otupělí a jediné, v čem se dokáží sjednotit, je odpor k Čirkunovovi, který si nad vesnicí postavil malý podnik na zpracování dřeva. Pracuje od rána do večera, nepije a žije podle svých představ. Když se však rozkřikne, že Asjina slípka snesla zlaté vejce, snaží se vesničané situaci využít k návratu do starých dobrých časů, kdy všichni měli stejně a nikdo neměl nic. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Zlatá Palma - výběr ()
Zajímavý pohled do života ruské vesnice 90. let 20. století. V Rusku už sice panuje demokracie a volný trh, ale tady se stále ještě žije tak nějak postaru. Jediný, kdo pochopil, že tržní hospodářství mu může přinést úspěch, je majitel místní pily. Protože se mu daří, zmohl se i na vilu, do níž mu chodí uklízet hospodyně ze vsi. Právě jeho okázalé bohatství se stane trnem v oku ostatním vesničanům. Tenhle pozoruhodný snímek natočil Andrej Končalovskij (mj. Splašený vlak) a jednu z hlavních rolí zde vytvořila Inna Čurikovová, známá jako Marfuška z Mrazíka. ()
Soudě podle filmu, bolševický pokus o vytvoření nového sovětského člověka bolestivým způsobem selhal. Měnili se vládci, střídaly se ideologie, ale ruský venkov zůstává stejně pasivní, prochlastaný a závistivý, jak o tom v minulosti psali mnozí ruští klasici Gogolem počínaje. Dřív mohli krást jen komunisti, teď je demokracie a můžeme krást všichni, zní replika jedné z postaviček a místní kolchozníci se tímto mottem úspěšně řídí. Končalovského film dobře vystihuje atmosféru jelcinovského Ruska 1. poloviny 90. let, kdy místo dohánění Západu začali Rusové napodobovat poměry ve střední Americe. Jako satira funguje Slepička Rjaba obstojně, režisér dokáže řadou scén přesně vystihnout bolavá místa společnosti. Třeba když podnikatel pacifikuje vzbouřené kolchozníky pár lahvemi vodky. Korupce je v Končalovského snímku všudypřítomná a většinou není drahá. S označením komedie bych už byl opatrnější. Ten film je vlastně docela bezútěšný a bezvýchodný. Není s kým se ztotožnit a komu fandit. Končalovskij je pevnější v kramflecích coby režisér, jako scénárista oslnivý výkon nepředvedl. Zápletka se zlatým vejcem mohla být dotaženější a nabízela mnohem víc vtipu a hravosti, než z ní Končalovskij nakonec vytěžil. Hromada morálně pokřivených postaviček si přímo volala o situace plné černého humoru a jízlivých šlehů. Nu což, i s ohledem na přítomnost skvělé Inny Čurikové alias Marfuši se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám a 70 % celkového dojmu. ()
Presné podobenstvo zďaleka nie len o typicky ruskej poperestrojkovej dedine, vyrovnávajúcej sa po rokoch boľševického režimu s rovnako neúprosným kapitalizmom bez limitov. Pretože podstata, tá je veľmi podobná každej dobe a každej komunite, ktorá sa vzájomne skvele pozná. Takže o čo ide? Nuž, vezmime to od podlahy: základom životnej pohody je dobre si vypiť, zabaviť sa a zatrtkať si. Na následky nejako veľmi nemyslieť. Ale ak aj z potomstva niečo kvapne, samozrejme detvákmi, hocako nevychovanými, rozmaznanými frackami sa samozrejme treba zaštítiť. Lebo šak krv není vodka (však áno?). Takže vypiť si, ak zadarmo, bez ohľadu na okolnosti. Zhodiť vždy a za každých okolností toho, kto z komunity vytŕča. Pretože ako spieva aj Bez ladu a skladu: tak odtnite mu hlavu, nech nevytŕča z davu. Toto závidiace si rovnostárstvo samozrejme sa tiahne naprieč komunitou. Bez ohľadu na náboženstvo, či svetovyznanie. Ba, ako sa ukazuje, čím je viera silnejšia, tým mocnejšia je aj nenávisť a závisť voči tým, čo vytŕčajú z radu a majú na viac ako sivý, úboho závidiaci rovnostársky priemer. Nuž a do likvidácie odlišnosti, výnimočnosti treba vložiť celú myseľ, zapojiť celú nielen komunitu, ale aj rodinu. A všetky možné prostriedky. A potom zlikvidovať výnimočnosť, toho, kto má na viac. Nuž a potom? Vypime si, zabavme sa, potom si v kostole vyspovedáme hriechy a sme čistí ani ľalie. A tam, na spálenisku ambícií rastie rovnaká tráva ako pred rokmi. Len tá láska sa nedá len tak prikázať, naordinovať. Tá, čo sa skrýva pod všetkým tým pokrytectvom, falošnou morálkou či bezuzdným chľastaním. Vytvoriť si veľký rod je tiež dosť dôležité. Jednoducho: veselo tragikomické východoeurópske tradície rovnostárstva a duševnej malosti. Takže, tá láska sa zrodí len zriedka, ale keď je, je ako kvieťa, ktoré v závere hrdinka Asia prežmolí medzi prsty, filozofujúc o živote a pýtajúc sa diváka na jeho názor. Práve som ho dopísal, vážení priatelia. ()
Ako satira to funguje, ale postupne na mňa začalo namiesto pobavenia doliehať zúfalstvo. Tá nekonečná prehliadka chamtivých ožranov, hlupákov, obmedzencov, lenivcov a závistlivcov, ktorí vedia o každom všetko, ma iritovala, až som sa nevedela dočkať, kedy to skončí. ()
Čo navrhne priemerný Rus, ak sa na jeho dzedzine dostanú ľudia k zlatému vajcu? "Predať a prepiť." ()
Shlédl jsem na kanálu Čt Art. O děvočkách, které chtěli pokořit čas a o železném člověku. Film celkem dobře vystihuje mentalitu Rusů na počátku 90.let. Rusové nikdy neudělali proti komunistickému systému revoluci jako země bývalého komunistického bloku a dodnes je mnoho nich přesvědčeno, že to byl nejlepší systém. Miliony Rusů přišly o úspory v pyramidových hrách organizovaných vládnoucí nomenklaturou, která vysávala obyvatelstvo malými platy a dělením se o zdroje se zločinci, s tzv. vory v zakoně. Doporučuji shlédnout dokumenty o této době například výborné https://www.csfd.cz/film/244976-vysoke-hry-ruske-mafie/filmoteka/ ()
Po čtvrtstoletí od vzniku lze v tomhle filmu jelcinovské (!) éry obdivovat jednak punk při zpracování (ještě jsem neviděl takhle trefně nafilmované "honičky"), jednak polystylovost - film má černobílé retrospektivy z Končalovského filmu o Asje z roku 1966, má fantastickou scénu, je realistický i folkloristický (cikánská svatba). Je to něco mezi Kurvahoši a Je lepší být bohatý a zdravý... - nicméně po Rusku: patříme do stejné kulturní oblasti a je to fajn. Film není tak umělecký, ani nejde tak do dřeně jako Muratové Astenický syndrom. Zároveň je chvilkama po staru pomalý - Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicina jsou v tomhle modernější, tam je absence tempa naroubovaná na transcendentálnost atmosféry a la Tarkovskij. Přesto mi to vychází na pět* - je to velmi dobré, velmi vtipné, velmi trefné. Bez happy endu. ()
Další dílo o zpustošené ruské duši. 1) Film je vtipný i sociálně kritický. Ale hlavně je to depka. 57letý režisér a scénárista Andrej Končalovskij očividně ví, o čem vypráví. 2) Ženy v nepěkném slovenském dabingu, k jehož sledování jsem byl odsouzen, skřehotaly jako čarodějnice na sletu. 3) Kde jsem se měl smát, tam mi bylo trapně. Příběh se postupně přetvořil v zoufalou grotesku. Nakonec to tedy hodí tři hvězdičky za ruského mužika puštěného ze řetězu, za všeobecnou osvětu pro lidi neznalé ruské reality a za specifičnost uměleckého vyjádření. ()
ocenenia : MFF Cannes 1994 - Nominácia na 1. cenu ()
Rusky vidiek sa po perestrojke a glasnosti vyrovnava s nastupujucim kapitalizmom. Vyrovnava sa sice typicky rusky, to je dobree. Ale co si reziser mohol odpustit tu rusku snahu vypit si /keby len vodku, tak jakz takz, ale oni piju samohonku a to je bordel/. Zavist, nenavist, skostnatene pomery - to vsetko tu ma miesto. 52 % ()
Dosť si treba počkať, kým sa dostaví zlaté vajce a až potom sa začne diať niečo poriadne. Dedinská závisť, neprajníctvo a malosť akoby z oka vypadli tomu slovenskému, ale v Rusku je všetko stokrát väčšie. Tak to aj vo filme vyzerá, že je často nepochopiteľný normálnym rozumom. Ako aj dnes často obľúbený názor, že podnikateľ je hlavný triedny nepriateľ a treba ho akýmkoľvek spôsobom zničiť. Marfušu z Mrázika v dospelosti by som si predstavoval presne takto, v súlade s vývojom ruskej dediny. Na lepší pôžitok z filmu je asi nutný dvojdecový pohár samohonky, inak sa vo filme ani nepije. –––– Kolchozníci, správate sa ako divosi, ako by ste práve zliezli zo stromov! Štyristo rokov chodíte na latrínu a vyzerá to, že ešte štyristo budete. –––– Koľko cukru treba na cisternu samohonky? ()
Celkově se film v kvalitě vyrovná těm našim z vesnických prostředí. Jen tady je to víc akčnější. ()
Samozřejmě, jako každá satira, i tato je vůči skutečnosti poněkud nadsazená, i když si musíme přiznat, že v Rusku, potažmo Sovětském svazu, žili vesničané ve velice zaostalých podmínkách a že holdování alkoholu bylo na denním pořádku. Jako obhájce socialismu jsem měl trochu obavu tento film shlédnout, ale Končalovskij se vypořádal se skutečností po pádu SSSR velmi šikovně a zároveň tak moderně, že jsem těm finančním machinacím kolem prodeje zlatého vejce moc nerozuměl. Především z filmu vyplynuly dvě věci: ta první - ve filmu vystupují dva normální lidé, Asia, která velice moudře a v souhlase s mým názorem mluví cestou z trhu o dnešní tzv. "demokracii", která umožňuje lumpům všechno (lapidárně to vyjádřil její syn, že za socialismu kradli jen komunisté a v kapitalismu kradou všichni, že je tedy nutné se tomu přizpůsobit; na to mu matka řekla, že ona v životě neuradlaani kopejku...). Asia vystupuje jako nostalgická zastánce minulosti, kterou si idealizuje, a proto mi byla sympatická. Druhým normálním člověkem je podnikatel, majitel pily, který přes své bohatství vlastně netouží po ničem jiném než po lásce a majetek a peníze pro něho nejsou takřka ničím, což dokázal podpálením své vily. Druhá věc je ta, že lidská touha po penězích a majetku vždycky vítězí nad slušností, poctivostí, čestností a skromností... A to je vlastně na celém lidském rodě to nejtragičtější. ()
Výborná Inna Čurikova se skvělým dabingem Ivy Janžurové v "čechovovské" tragikomedii ze zapadlé vísky v jelcinovském Rusku. Kromě slepičky Rjaby dojde na vory v zakoně, zlaté vejce, jakož i na pověstné stakany vodky - kdo nevěří, ať tam běží! ()
Film s titulom "Život je krásny" natočili v Taliansku, i v USA. Možno o tom ani nevedia, ale svoj "Život je krásny" majú i v Rusku. Všetky štáty majú iný príbeh, inú tématiku, iný spôsob rozprávania a samozrejme na míle rozličný, ale pre danú krajinu charakteristický štýl. Čo je však rovnaké je myšlienka a emócia, ktorú chce dostať režisér od diváka pri záverečných titulkoch. Tento film možno pôsobí dojmom druhej ligy, ale svoju úlohu smerom k chápajúcemu divákovi hravo zvláda. ()
"Rusko v trapu!" - "To bylo dřív, mami, že mohli krást jen komunisti, dneska může krást každej. Já taky kradu, protože to je demokracie!" Bláznivá ruská venkovská postsocialistická komedie. ()
Film nedosahuje uměleckých kvalit snímku Příběh Asji Kljačinové, na který Končalovský téměř po 30 letech volně navázal. Zatímco první film byl až drsně realistický v zobrazení sovětské vesnice po válce, tentokrát se optika změnila a Končalovský natočil drsně sarkastickou parodii na ruskou vesnici v době jelcinovského rozvratu Ruska. Snímek je pro středoevropana až nepříjemný v mnoha detailech, Končalovský si ale tento hořký výsměch ruské mentalitě může jako Rus, byť emigrant, dovolit, asi jako si Židé mohou dovolit vyprávět drsné vtipy o Židech. Netuším, jak byl tento hodně nelichotivý snímek přijat v samotném Rusku, nicméně zahraniční divák má šanci při jeho sledování pochopit, proč v Rusku a do značné míry i v mnohých jiných postsovětských republikách, například na Ukrajině, nemůže nikdy vzniknout liberální demokracie západního typu. Až to pochopí i západní politikové, možná bude šance leccos ve vzájemných vztazích napravit. ()
Velmi vtipná ukážka ruského humoru,samozrejme nechýba ani spoločenský komentár k dobe v ktorej sa film odohráva. ()
Slepička Rjaba je pokračováním staršího filmu, což jsem nevěděl. Nepoznamenán tedy socialistickým filmem jsem rovnou nakročil do toho demokratického. Popisuje ruského člověka v nové době ovšem poznamenané starým režimem. Tudíž podnikání je pro ně něco zcela nového. Pravda je, že nový režim má také své chyby. Vždyť to není tak dávno, co byla v Soči teprve zavedena elektřina a internet. Na ruské vesnici je někde lid zaostalý dodnes, takže není divu, že v roce 94 tomu tak taky bylo. Navíc nechápající podnikání. A když se navíc objeví zlaté vejce, všichni se spojí za jedním cílem. Místy tragikomická komedie naplno odkrývá, jak se Sovětský svaz sice rozpadl, ale leckde ještě pokračoval a jak demokracii zpočátku chápal jen málokdo. Ale upřímně...když se dívám na dění v některých státech, jež disponují demokracií desítky i stovky let, tak mám pocit, že jim neumí též, tak co chcete proboha po Rusku. ()