Marta a Věra

Šéf je tvůj přítel a kolegialita je nade vše. Svědomitá a lehce ambiciozní Marta pracuje na internetovém portálu nabízející výhodné slevy. Není na to sama. Kancelář sdílí s vyrovnanou a dobrosrdečnou asistentkou Věrou, která má nervy obalené tuky a cukrem a přebytečná kila řeší tak, že si dá v práci vždy něco dobrého na zub. Nad jejich pracovní morálkou a správným chodem firmy bdí nevyzpytatelný ředitel Brouček s hitlerovsko-chaplinovskou fazonou, u něhož pravidelně vítězí rádoby humánní přístup ke svým podřízeným zaměstnancům, ukrajovaná benevolence má navrch nad železnou autoritou a šmírování svých dvou pracovnic považuje za něco přirozeně normálního až etického. Co je však pro něj zásadní je to, aby na pracovišti nevládl chaos, zaměstnankyně do puntíku plnily zadané úkoly a pracovní morálka neklesla níž, než je nezbytně nutné. Děj se co děj. Nepoložit a nerozložit firmu je zásadním krokem k úspěšnému podnikání. Pánové Kolečko s Fuitem si troufli na sitcom, který u nás nemá zastoupení, ačkoliv v zámoří existují desítky podobně laděných sitcomů. Problém vyvstává hlavně v odlišném tvůrčím přístupu, který zdaleka nedosahuje kvalit zámořských harcovníků, a pak také v daném prostředí kanceláře, které pro našince nepředstavuje nutně místo, kde by si užil kopec legrace. Převládá u většiny diváků zažitý pocit, že takové pracoviště je v podstatě nudné, a prostor pro komediální situace, je zde takřka nulový. Tvůrci však byli opačného názoru. Každý dialog tlačí do vtipu (i za pomoci předtočeného smíchu), i když převládal spíše podivně konstruovaný nevtip a vypointovaných gagů je opravdu jen minimum. Kdyby tvůrci slevili z jakési povinnosti být za každou cenu vtipní a tolik to nehnali do extrému, tak by půlhodinové epizody byly relativně vkusné a zábavné. Hranice (dobrého) vkusu je občas až nemile překročena. Jednotlivým epizodám, i přes jejich méně umné sepsání, nechybí originalita. Nejedná se sice po stránce tvůrčí o nic mimořádného, ale vzhledem k fiaskům, ke kterým na naší sitcom scéně dochází velmi často, tak se v podstatě jedná o takovou první sitcom vlaštovku. Trio Poláková-Remundová-Liška si přes prkennost a nízkou ohebnost dialogů nevede vůbec špatně, a je to hlavně jejich zásluha, že nějaký vtip alespon obstojně funguje a nekončí křečí, se kterou tenhle počin bojuje v globálu. Málo nosné zápletky, nízká vypointovanost gagů a slabá režie, ale také snaha v tuzemsku prorazit s novým formátem situačních komedií, který v zahraničí slaví úspěchy, ale pro českého diváka až tolik atraktivní není. Situační humor, když se umí, je poměrně vděčná disciplína, avšak musí se respektovat její určená pravidla. Obávám se, že našim, ne až tak zkušeným tvůrcům, bude ještě nějakou dobu trvat, než dosáhnou kýženého výsledku. Do té doby divák musí anebo nemusí vzít zavděk humoriádou z druhé ruky. A vida, zmíněná firma dokonce slevový výprodej preferuje a profituje z něj. Mé hodnocení: 40% (10.05.2014)

Je to jako na houpačce, chvílema sranda a pohodička, chvílema ovšem nuda a téměř trapnost. Natočit kvalitní a vtipnej sitcom evidentně není nic jednoduchýho, aspoň v našich vodách ne. Protože vymyslet něco pro 3 herce, kteří jsou v podstatě celou dobu v jedné místnosti, chce opravdu mít pod kloboukem. Viděl jsem cca 3 díly a obávám se, že kvalita už se nikam nepohne a zůstane to takhle. (28.04.2014)

Když jsem poprvé zaslechl o tomto seriálu, docela jsem se těšil. Mělo to být něco jiného (ne další detektivka nebo romantika). Ovšem po zhlédnutí prvních pár dílů se mé nadšení vytratilo. Nápad je sice originální, ale to je tak vše co nám tento seriál nabízí. Postav tu není mnoho a proto by bylo dobré mít postavy kvalitní, ale jediná postava, která mě baví je Věra. Ostatně to je jediná postava, díky které jsem sledování nevzdal po prvním díle. Liškovo herecké výkony mě zde moc nenadchli stejně jako Barbora Poláková v roli Marty (i když ta si stále vedla lépe). Hvězdičku nechávám za pár povedených vtipů a pro Věru. (16.04.2023)

Po prvním díle zatím plný počet a milé překvapení. Když jsem se dočetla, že ČT připravuje sitkom s Pavlem Liškou, po zkušenostech s filmy, v nichž vystupoval (což mu ovšem neubírá na talentu), jsem nečeokávala nic dobrého. Posteskla jsem si, jak česká produkce nenávratně bloudí ve vyšlapných šlépějích osvědčeného malého, českého "smrádečku ale teplíčka", v němž se, jak stvrdil právě odvysílaný seriál Čtvrá hvězda, stírá hranice mezi nováckým mainstreamem a sametovým pivním pseudointelektualismem. Naší národní hrdostí i devizou je naše chudáčkovství. Slabomyslné hrdiny a jejich neúspěchy Čech miluje. Vystavujeme je na odiv (filmy z protektorátu), nebo se s nimi v pokřiveném soucitu ztotožňujeme, neboť naše lenost i neschopnost pramení ve stejném zdroji (Vratné lahve, Kolja, Idiot, Václav ... ), anebo se jim smějeme (Čtvrá hvězda), abychom se snad nemuseli nedej bože o něco snažit, pracovat, nebo se učit - to všechno průměrného Čecha, a tedy i širokou cílovou skupinu českého filmu, bolí a obtěžuje. A ono ejhle. Sitkom je přece jen jiného ražení. Zejména potěšil fakt, že humor skutečně vychází z dialogů. Ty dosahují intelektuální úrovně, kterou bych tu nečekala. Z prvního dílu čiší nefalšovaný závan britské břitkosti, což stylově dokreslují double-recesistické rekvizity. Zatímco pseudohumor seriálu Čtvrtá hvězda byl postaven na tom, že je někdo špatně oblečený, hloupý, masturbuje, lže, krade, nebo má sex s nadřízeným (samé "vtipné" věci, až se za břicho popadám), tady se opravdu směji formulacím i významům. Excelentní šou podtrhuje mistrovskou performancí Sabina Remundová. Dcera snad vůbec nejlepší české herečky s velmi sympatickou osobností předvádí, jak to dopadne, když jablko nedopadne :) daleko od stromu. Všem, kdo neviděli, doporučuji zejména díl "Jehňátko". Ten se tedy opravdu povedl. A komentátorka "ta*jemna*" má pravdu, je to i dokument :))) (02.04.2014)

Nijak zvlášť jsem se na seriál netěšil, šel jsem do něj jen kvůli Báře Polákové, která mě tak výborně bavila v Neviditelných, a čekal jsem spíš průšvih, takže výsledek byl pro mě příjemným překvapením. Největší obavy jsem měl z Pavla Lišky, myslel jsem, že dojde znovu na jeho stále dokola nasazovanou postavičku víceméně retardovaného sympaťáka, ale René Brouček byl nakonec vcelku zábavným chlapíkem (zvlášť, když se dostal do fáze drsného šéfa). Viděl jsem proměnu Charlieho Chaplina v Adolfa Hitlera, naučil jsem se dva nové termíny (akademický půlměsíc a presumpce kvality), navíc jsem se mohl místy od plic zasmát, takže jsem byl vlastně spokojen. 3*+ (26.03.2020)