Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
David LangHrají:
Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Alex Beckett, Mark Gessner, Chloe Pirrie, Ed Stoppard, Madalina Diana Ghenea (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách se každý rok setkávají staří přátelé Fred Ballinger (Michael Caine) a Mick Boyle (Harvey Keitel). Letos se zde Fred léčí pod dozorem své dcery (Rachel Weisz) a mezi léčebnými kúrami s Mickem vzpomínají na své pestré životy hudebního skladatele a filmového režiséra a se suchým humorem komentují své chátrající tělesné schránky. Kypící život kolem nich a ostatní excentričtí hosté - jihoamerická fotbalová legenda, mladý herec z Kalifornie (Paul Dano) nebo současná Miss Universe - jim poskytují bohaté podněty k úvahám o mládí, kráse, kreativitě, zkrátka o všem, co zahání myšlenky na blízký konec. (Aerofilms)
(více)Videa (14)
Recenze (477)
V první půli jsem nemohl pochopit, proč to (třeba náboj, nebo jak to chceme označit) tam ostatní nevidí, jenže v té druhé jsem to sám ztratil. Sorrentinův Řím má spoustu zajímavých míst, zatímco Švýcarsko v podání stejného muže na mě jaksi nefunguje a občas překročí hranici do nevkusu. A tohle přirovnání funguje i na celou Velkou nádheru a Mládí. Abych byl férovej - přes šedesát minut jsem plaval ve spokojených lázních. Našel jsem si pár hodně silných scén a některá pronášená moudra si rozhodně prošlapala cestu hloubš. Dokud se postavy potkávaly a mudrovaly nad tím, proč jsou tam, kde jsou, chtěl jsem mudrovat také, ale jakmile skrz ně a jejich činy chtěl něco říct a někam dojít ten za stoličkou, zasekl jsem se. Jako kdyby sám Paolo už od mnicha ve vzduchu hledal svoje zakončení a na dalších 40 minut se zmohl pouze na plácání na místě. Třeba to je jen tím, že mě Švýcarsko nějak netankuje ani obecně. ()
"You say that emotions are overrated. But that's bullshit. Emotions are all we've got." Udrelo mi to na citlivú strunu, mala som potom smutný večer, filmy so samovraždami sú pre mňa príliš bolestivé. Možno nie taký extatický zážitok ako Veľká nádhera, ale stále nádhera. Obrazy, hudba, hneď traja moji neskutočne obľúbení herci - Rachel, Paul, Michael. A Harvey taktiež vynikajúci. (Lumiere - 3.6.2016) ()
S odstupem hodin je to větší a větší tragédie. Vypadá to, že Sorrentino už se přehoupl přes vrchol a pohltil sám sebe. Mládí je vzletné žvatlání o ničem. Prázdné klišé repliky, které mi chvílemi zadělávaly na lobotomii a prázdný obsah zanechávající herce v trapných momentech. Nepochopím, proč člověk, kterému je přes čtyřicet, točí film o stáří a navíc se u toho snaží obsáhnout všeobjímající životní pravdu. Co mě snad ještě víc mrzí, že Sorrentino sebou stáhl Lucu Bigazziho a ten natočil něco, co se nápadně podobá alpským reklamám na bylinné bonbóny. Kamera mi opravdu trhala oči (rozdíl mezi krásnou filmovou kamerou a kýčovitým pseudonádherným odpadem je až nebezpečně malý), nemluvě o "hudebním videoklipu" anebo kompilaci Keitelových hereček. Ať okolo toho chodím z jakékoliv strany, nemůžu si odpustit znechucený úšklebek a pocit zrady v srdci. I ty Paolo. 4/10 ()
Nádherné obrazy, nádherná angličtina, zběsilé charaktery. Nekonala se na rozdíl od Velké nádhery nuda, ačkoliv tempo je p.o.m.a.l.é. Možná se budete cítit vznešeně. Caine je bůh, Paul Dano divnej, Weisz už není mladá, Roly Serrano přesnej, Miss Universe nahá (a její příchod do vody úchvatný). Klubovka na velké plátno. ()
Jedno je isté - Sorrentino je svojou poetikou, vizuálne (precízne kamerové nájazdy, strih, vycibrené kompozície) a audiálne (výber prevzatej hudby, mix zvuku, postsynchróny) niekde celkom inde než 90% „festivalových“ tvorcov. Keď príde na obsadenie, je jasné, že sa uňho dočkáme súčasnej hereckej špičky. A práve tu je zakopaný pes; ak by existovala príručka ako točiť komerčný art, La Giovinezza by spĺňala všetky predstavy o ideálnom výsledku. Sebavedomé odkazy k Fellinimu, virtuálna galéria obrazov a umeleckých diel, zasnené rozjímanie nad mladosťou, starobou a životom, ironicky povznesené komentáre na účet spoločnosti, naoko závažné témy vytiahnuté zo šlabikára akademických motívov. Pre sviatočného klubového diváka pôjde istotne o jeden z filmov roka, a nemožno mu to ani v najmenšom vyčítať. Pre diváka, ktorý hľadá viac, ale bude v nádhernom obale predávaná myšlienková plochosť, izolovaná v umelom vákuu umenia, časom čím ďalej ubíjajúcejšia. „V jednej zo scén Fred Ballinger stojí pred nádhernou klietkou a hľadí na vtáka v nej sediaceho. Scéna je metaforou toho, ako je samotný Fred uväznený v osídlach narušených rodinných vzťahov, starých krívd, neschopnosti a neochote vrátiť sa k práci a začleniť sa späť do spoločnosti. Vystihuje však i charakter filmu, ktorý sa v snahe priblížiť umeleckému ideálu a svojim vzorom vyčleňuje z komentovanej reality a i keď hovorí o dôležitosti skutočných emócií, sám žiadne neobsahuje.“ 60% Viac v recenzii. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (15)
- Jane Fonda sa začala zaujímať o postavu Brendy potom, ako jej priateľ, Al Pacino povedal, že by pre ňu bola ako stvorená. Akonáhle sa iná herečka postavy vzdala, požiadala Jane Fonda svojho agenta, aby jej rolu zabezpečil. (Da_reba)
- Film je venovaný pamiatke talianskeho režiséra Francesca Rosiho. (megajalec)
- Film je inšpirovaný udalosťou, pri ktorej dostal dirigent Riccardo Muti pozvánku od kráľovnej Alžbety II. viesť koncert. Kedže však nesúhlasili s repertoárom, dirigent pozvanie odmietol. (megajalec)
Reklama