Pí

Pi, jakožto první známější film D. Aronofského hned zpočátku vyznačil styl jeho filmařiny, jenž se vyznačuje nevšedími záběry, halucinogeními zvuky, prolínáním představ a skutečnosti a hrátkami s diváckou psychikou a emocemi. Je to efektní i efektivní, scény jsou šokující, ale stále dobře stravitelné (na rozdíl od Tetsuo), úspěšně diváka vtahují dovnitř a podrhují onu temnou záhadnost příběhu. Co se však toho týče, tak Pi nenabírá nějakých vysokých filozofických otáček, je to "pouze" vděčný příběh o asociálním matematikovi, který se matematikům bude líbit, protože konečně ve filmu uvidí něco, co se učili a všechny ostatní to omámí, protože tomu nerozumí a vědecká matematika je pro ně mysteriózní sama o sobě. Tudíž je to, jak se říká, win/win. A závěr také zklamal, žádné chytré rozuzlení se nekonalo a protože Aronofskému došly racionální argumenty, vytasil na mě iracionální a otravné náboženství. Lepší 3* za kvalitní filmařinu po "řemeslné" stránce. 7/10 (09.08.2008)

Dost nudný, avšak efektně a umělecky zrežírovaný sci-fi příběh o matematikovi s geniálním, ale vyšinutým mozkem. Snímáno velmi dobře zajímavou kamerou na černobílý kontrastní materiál, rychlé střihy. Jenže příběh samotný je plný numerologických klišé a opakuje známá fakta o Archimédovi a dalších starověkých matematicích, pracuje s "tajemstvím" - se zvláštním číslem, které rozbíjí počítače. Navíc se o to číslo rvou dvě násilnické skupiny - burziáni, toužící dobýt trhy, a pravověrní vyznavači talmudu, jejichž cílem je rozmlouvat s bohem. Závěr je pak zcela mimo mísu. Tohle nemusím. Trailer: http://www.csfd.cz/film/35661-pi-pi/videa/ (24.05.2009)

Maximilián Cohen trpí vážnou poruchou mozgu. V 6 rokoch sa nepretržite pozeral do slnka, ktoré mu porušilo očné sietnice. Okrem občasnej bolesti a pár záchvatom sa nečakane dostavili aj plusy. Max je matematickým géniom. Jedného dňa sa rozhodne, že vyrieši záhadu "neexistujúceho" vzorca, ktorý principiálne zabezpečuje chod burzy na Wall Street. Svojou prácou je natoľko fascinovaný, že si neuvedomil, akých ľudí do svojej blízkosti prilákal. Jeho život začína byť v ohrození. Dokončí Max svoj výskum? No, čo dodať. Odborník na tvorbu nie som. Špecifické snímky, akým je bezpochyby aj "pí", sú mi na míle vzdialené. Čiernobiely obraz mi nevadil. Tešil som sa na zápletku, no bohužiaľ, mňa proste tento film nevtiahol do deja tak ako by sa žiadalo. Proste a jednoducho - nebavilo ma sledovať na jedinca, ktorý je posadnutý matematickými rovnicami či myšlienkami všetko "zrátať", až kým mu z toho neprepne. Židovská pointa pobavila, rozuzlenie príbehu prekvapilo. Neviem ( teda viem ) čo som si od toho sľuboval, ale "Good Will Hunting" to veru nebol. Moja chyba. (06.03.2014)

V černobílém režijním (zjevně nízkorozpočtovém) debutu Darrena Aronofskyho už se dá vystopovat jeho nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis - posedlost silou a magií obrazu, vizuálního soustředění a maximálního využití síly filmového média (nejdotaženěji ve Fontáně, kde je estetický a vizuální rozměr dominující složkou, Requiem za sen ve své estetice videoklipové MTv odráží fenomén opojení televizí 80. let atd.), k čemuž Aronofsky vhodně zvolil černobílý obraz, řada záběrů je pak doslova sugestivní a ještě podtrhují celkovou depresivitu snímku (která je ale, vyjma Fontány, stěžejní a dominantní významovou složkou). Nezaměnitelné je i formální stránka jeho filmů - kupříkladu skladba záběrů, kde často převažuje detail, určující (a nejvíce odkazující k pozdějšímu Requiem za sen) jsou střihové sekvence, kde je cyklicky v rychlém střihu seřazeno několik (makro)detailů za sebou - zvyšuje to expresi a jakousi neurotičnost snímku... (podtrhující poruchy vědomí - drogy, omamné látky, halucinace...) Osobitá je též práce s kamerou i zvukem, nejmarkantnější je ale významová složka jeho filmů (scénáře si píše sám) - nevím, jestli je Pí možné označit přímo za sci-fi (stejně jako jeho pozdější filmy - Fontánu?), ale zdá se mi, že tohle je spíše podobenství o současném světě, než vize toho budoucího. Aronofsky rád šifruje a používá ke sdělování informací metaforického kódu - co chce však sdělit v Pí (za předpokladu, že tenhle film není určen jen silně nadprůměrným až výjimečným matematikům, čemuž nevěřím...)? Co třeba metafora babylonské věže, kdy k zamezení vstupu do božího království Bůh zmátl jazyky, aby nebylo možno ji dostavit? Možná že absolutní vzorec je možné zjistit, ale je dobré dojít až k téhle podstatě? Podobné filmy: Vynález, Requiem za sen, Mazací hlava (26.05.2009)

Filozoficky hluboké a Lynchovsky laděné depresárium, které je však o trochu (ale opravdu jen o trochu) více "dějovější" a stravitelnější než kusy pana Lynche. Je jen málo filmů, které mě svou myšlenkou tolik mluví z duše jako právě Aronofského PI. Naše odvěká touha hledat ve věcech, které nás tolik přesahují, řád a smysl + meze lidského poznání + kopa dalších věcí = to jsou jen některé z témat, jichž se tento zdařilý opus dotýká. Nemohu taky nezmínit geniální soundtrack - vždyť na kolika OST se sejdou takové perly electra jako Massive Attack, Aphex Twin, Orbital, Gus Gus, David Holmes a další? Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi schizoidnější část tvorby Davida Lynche a vůbec filmy "těžšího kalibru", pak si PI nenechejte ujít. (10.06.2004)