Zlo nikdy nespí

50 % s nábehom na 60, ale aj na 40. Miestami veľmi dobrá hororová atmosféra a pár nepríjemných momentov, ale scenár je dosť strašný, hoci musím priznať, že nakoniec je zrozumiteľnejší, než som si myslel, že bude. Takisto ma potešilo, že „nadprirodzeno“ vidia obaja rodičia, takže sme ušetrení otravných scén, v ktorých manžel pokladá manželkine slová za halucinácie. Mnohé recenzie tvrdili, že scenár je nepochopiteľný, prehnane zamotaný a blbý, no mne taký nepripadal (hoci to, pravdaže, rozhodne nebol žiadny zázrak, ani veľdielo). Potešili ma tiež herecké výkony Thomasa Janea a Kate Bosworthovej. Ich syn je drevený, nesympatický, otravný, zaliečavý a nerealistický, ale mohlo to byť ešte horšie, takže nakoniec aj toto hodnotím kladne :-) Na snímke je bohužiaľ poznať, že zrejme bola dosť brutálne prestrihaná. Viaceré scény majú značne menší priestor, než asi pôvodne mali a týka sa to aj postáv (myslím, že napr. šikanovateľ mal väčší priestor, ale nakoniec sa pár scén vystrihlo a kvôli tomu pôsobí navyše každá scénka, v ktorej vystupuje). Strašidlo je v niektorých momentoch nepríjemne počítačové, čo mu uberá na desivosti, avšak finálne rozuzlenie je natoľko absurdné, obskúrne a WTF (i vinou DEBILNÉHO českého prekladu, ale nebudem spoilerovať, veď na to prídete sami už keď chlapec prvý raz vysloví meno príšery), že nad tým nakoniec mávnete rukou a budete sa baviť. Svojím spôsobom. (13.01.2017)

Tak bohužel už od prvního záběru brečícího chlapa s pistolí v ruce v pokoji svého syna na mě film působil uměle. Jalové rodinné dialogy, dost klišovitých lekaček, které bych od Flanagana nečekal a okaté CGI. Je pěkné, že se režisér snaží o něco vážného a emocionálního, ale s herci jako Bosworth a Jane to nepůjde. Build up taky chybí a finále je odbyté. Zvláštní kapitolou je Jacob Tremblay, který výborně zapadl do Room, ale tady mě svým projevem spíše otravoval. Absentii jsem si užil, ale od té doby s Flanganem nějak nesouzním. Španělé tuhle dětskou optiku umí výrazně lépe. (10.04.2016)

Potenciál by tam byl, ale nevyužitý, schovaný na papíře v tom ústředním námětu. Bohužel alespoň na mě film téměř vůbec nefungoval. Emočně Flanagan střelil úplně mimo terč (za vydatné "podpory" herců), hororově se trefil tak každou třetí střelou. Hlavní bubáčisko úplně vtipně neděsivý pajdulák s osobní historií, která je odhalena v iritujícím způsobem doslovném rozuzlení, kterému předchází zhruba pětiminutové finále, které snad "finálem" ani nelze nazvat. Po výborném, znepokojivém Oculusu je Before I Wake bolestivé vystřízlivění, takovouto víceméně bezpečnou pohádku, kde po pravé hrůze a děsu není ani vidu, ani slechu, jsem nečekal. Navíc mě to dokázalo otrávit ještě dřív, než se děj pořádně rozběhnul - strašně mě vytáčí, když se ve filmu, jenž se jako třeba v tomto případě týká snů, spánku atd., stáčejí k tomuto tématu i úplně nesouvisející dialogy. Takže postavy jen tak pro nic za nic "významně" žvatlají o snech, říkají, že se cítí "awake" ... protože to scénáristovi asi dává pocit, že je pak film sevřenější? Ani hovno, působí to strašlivě nuceně a neupřímně. Mám pak nutně dojem, že postavy předříkávají jen napsané fráze a vyvolává to ve mně od nich odstup. Nelze pak fandit, nelze se bát. Tři hvězdy, a to jsem na ten film možná až moc hodnej. (12.04.2016)

Flanaganova snaha se upřít nedá, ale letošní rok mu příliš nepřál. Mně ty duchařiny zkrátka nešmakují a nedokážu se při nich bavit, tedy kolikrát mám, co dělat, abych neusnul. Plusem je, že zde hraje Thomas Jane, kráska Kate Bosworth a nadějný mladý talent Jacob Tremblay, který na 9 let hraje velmi přesvědčivě. Lekaček tu pár je, na mne však nezafungovala ani jedna, což pokládám za mínus a vidět to i na výsledném hodnocení. Ústřední bubák má originální look, ale "finále" je nedostatečně úderné, no zkrátka nemá koule. Pro fanoušky duchařin nejspíš dobrý, pro mě průměr, na který si zítra nevzpomenu. 55% (11.06.2016)

Zlo nikdy nespí, protože má poluci! Naštěstí jsem v dětství neměl podobný dar jako hlavní protagonista, rodiče by mě okamžitě poslali do nejbližšího pasťáku za tu perverzní show, co by se jim zjevila v obýváku. Další z řady soft hororů, kdy tvůrci už použili a desetkrát od sebe navzájem vykradli příběhy "podle skutečných událostí", takže nezbyla už žádná vymyšlená městská legenda, ze které by se mohla udělat "hrůzná" rekonstrukce. Z té nekonečné salvy duchařských sraček na jedno brdo jsou už sami evidentně tak znudění, že se snaží o jakousi originalitu, což je dobré, ale u toho snažení v tomto případě zůstalo. Místo regulérního ducha zde máme strašící rakovinu a to je zhruba asi tak všechno, co je jinak. Napětí, trnutí, hrůza, strach, otáčení se za sebe, neotáčení se za sebe, ale kontrolování letmým pohledem do stran, jestli tam někdo čirou náhodou nestojí zrovna v době kdy čumím na horor a jsem posranej. Tak na tyto pocity můžete rovnou zapomenout, protože tohle není horor, ale jen další z řady duchařských rodinných dramat, kde vzdálenou tetu dělá strašidelný vzduch. Vážně si nevzpomínám, kdy mě dokázal nějakej duchařskej horor skutečně postrašit, což by hádám asi primárně měl. Tento stupidní a dekády se nevyvíjející subžánr, normovaný takovým šíleným způsobem, že člověk pozná lekačku pět minut dopředu, mě zkrátka nikdy nechytil a tento film mi změnit názor překvapivě nedokázal. 50% (10.07.2016)