Tiché srdce

Kde jsou vlastně meze lásky k druhému člověku? Nebo by správně neměly být žádné? Je tou mezí pud sebezáchovy, sebeobrana nebo sobectví? Zabili byste toho, koho milujete, kdyby si to přál, případně nechali byste ho odejít? A není naopak ještě krutější a sobečtější chtět něco takového po člověku, co vás miluje? Takové otázky film neklade. Divák si je bezděčně klade sám, teda pokud není úplnej pařez. (26.07.2016)

Eu-thanatos, dobrá smrt - smrt, kterou nelze označit jako špatnou. Špatnou smrtí je třeba smrt na silnici (s tím se nedá nic dělat) nebo smrt ve stupňující se bolesti nebo smrt při ztrátě veškeré naděje (s tím už ano) - Nizozemsko: "pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení" (v Česku je obava ze zneužití, neboť se tu zneužívá všechno, podobně jako ve všech zemích rozvíjejících se pouze ekonomicky). Asistovaná sebevražda se už stala filmovým tématem. I v tomto filmu se zjevují dva andělé: Anděl blažené smrti a Anděl truchlivé smrti. A jedna docela normální rodina (s běžnými rodinnými problémy, spíš soudržná a chápající, řeší problém, který anděl má přistoupit jako první (oba nadělé jsou komplementární, po prvním přicházíí druhý, protože smrt je vždycky blažená i truchlivá). Přestože se má akce spustit jen tehdy, když s ní souhlasí všichni rodinní přísušníci, ukazuje se nakonec, že tomu tak není, a že jejich úvahy a fantazie neovlivní pevné rozhodnutí toho, pro koho je smrt jasným cílem, za kterým pevně jde - i když úzkost, ano té se zbavit nedá. (29.03.2019)

Pro diváka, který si potrpí na akční scény, musí být tento snímek noční můrou, protože jediným náznakem akce byla za celou dobu jedna rozbitá sklenice. Já jsem si ale tuto dánskou úvahu nad tím, kde končí právo člověka na to, aby rozhodoval o sobě samém, docela užil. Já mám tyto rodinné sešlosti, v nichž se rozpitvávají vzájemné vztahy jaksi zvráceně v oblibě, přestože jsem se podobným akcím v reálu radši vyhýbal. Na tomto počinu mi vadilo jen to, že se dalo poměrně snadno odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet, a kdo se jak projeví. Už jsem totiž několik podobně laděných filmů viděl a nabyl jsem dojmu, že je viděli i dánští tvůrci, kteří z nich pak (jistě jen podvědomě) tu a tam něco obšlehli. Pátou pěticípou jsem tedy nepřidal, protože mi tu chyběla originalita, ve všech ostatních ohledech jsem byl ale velmi spokojeným divákem, který měl pro to nezvratné rozhodnutí velké pochopení. Tradičně tímto děkuji bubun, díky níž jsem se k tomuto filmu vůbec dostal. / Poučení: Jako by nestačilo, že ti okolí pořád kecá do života, bude ti kecat i do umírání. (04.01.2023)

Konečně jsem na podnose dostal další z řady nekonečných brutálních severských rodinných dramat. Od setkání této rodiny uprostřed severské přírody pokryté rybníkem, lesy a jedním rodinným dřevěným domem, jsem ani nedutal. Tohle totiž bylo setkání vysloveně za všechny prachy a bylo dost zajímavý sledovat jednotlivou postavu zvlášť. Na tohle jsou Skandinávci prostě mistři. Nejen, že mě citově absolutně vyždímali, ale ještě tu rozjeli hodně solidní rodinný drama okořeněný skutečností, že každá postava se na plátně vyvíjí. A výsledek může dopadnout prakticky jakkoliv, protože život se píše v každých dalších sekundách. (01.09.2015)

RIFF 2015. Film, který naprosto předčil mé očekávání (asi proto, že jsem žádné neměla.) Trochu jsem se bála, že to bude jen o rodinných hádkách a starých křivdách, jak obsah naznačoval, ale vůbec to tak nebylo. Určité napětí tam mezi jednotlivci je, ale spíš se tam řeší skutečnost asistované sebevraždy, (která je v Dánsku nelegální), a vykreslují se jednotlivé charaktery. Vážná témata jsou odlehčena výborným humorem. Takovéhle filmy snad nikdo jiný než Dánové neumí. To, že se budu při filmu o tak závažném tématu smát jako nikdy, jsem opravdu nečekala. (01.10.2015)