Sama nocí tmou

Červená čísla si tento snímek zaslouží už proto, že dokázal navodit perfektní atmosféru Zkaženého města, čemuž kromě vynikajícího soundtracku napomohla také excelentní kamera a hra se zaostřováním. Po dějové, resp. žánrové stránce bych v tomto zpracování ocenil něco víc než horor, ale musím uznat, že Ana Lily Amirpour vkusně skloubila prvky hororu bez laciných lekaček, v podstatě je tu jen jedna, max. dvě, s prvky romantického filmu. Mezi ústředním duem to správně jiskří, alespoň z jedné strany určitě. :) Na tento snímek jsem šel v rámci projektu Scala naslepo, tudíž jsem byl poměrně mile překvapen a zvažuji i 4*. [v kině, 18.12.2014; 20:30] (18.12.2014)

Zajímavý černobílý pamflet o adolescentní upírce která jezdí na skejtu, saje krev šovinistům, a shodou náhod v ní vzplane láska pro perského Jamese Deana. Ta scéna, kdy se do sebe při písni 'Death' od White Lies navzájem zamilují, je audiovizuálně omamná jak íránský koření, highlight filmu, takže bude nemalou chvíli trvat, než ji vyženu z hlavy. Zbytek je solidní artová kombinace neo-westernu, orientálního horroru, a romantickýho melodramatu; nic víc či míň...... (06.11.2021)

Skutečný kavárenský povaleč ví, že upírská tématika ve filmu začala dávno před Murnauem a proto ví, že možné je cokoli. Konečně jen v posledních letech každou sezónu vidíme velmi odlišný přístup k žánru, rok 2012 překvapil Byzantiem, ve kterém se vrátil král Neil Jordan, který změnil upírský žánr skvostným Interview s upírem poprvé už v roce 1994. Společně s Anne Rice nechal upíry hodnotit Brama Stokera i Charlese Dickense. Rok 2013 měl Only Lovers Left Alive a jejich nemrtvé řeči z alžbětinské Anglie, tmavé brýle a hudební nástroje. A jako verze odrážející rok 2014 se nám tu pro změnu objevila A Girl Walks Home Alone at Night - zevlící hrdinka, která má v pokojíčku plakáty s Michaelem Jacksonem, Madonnou a poslouchá si Lionela Richieho. Takže kdo ještě řeší, co ta holka má na sobě a v jaké zemi si vysává ty své spoluobčany? #čsfdprojekce (10.01.2015)

"Amirpour sny maluje, temným srdcem vibruje." Ach jo. Neměl jsem před zhlédnutím číst obsah a ty děsné plky o dobru a zlu. A zbytečnou, mimózní samochválu režisérky už vůbec ne, to přímo fyzicky bolelo. Škoda, mohl jsem courat sám nocí tmou, s feťáky, pasáky a kurvami na rozjímací pohodu a prožívat vše s duší obnaženou, hladovou. Zatímco v romanticky odcizeném  Byzantiu jsem napětím ani nedýchal (Rafne nebo se přitulí?), zde se při totožné scéně (ta Amirpour fakt vykrádá, byť sympaticky) dostavila jen zvědavost, bez větší citové angažovanosti. Ale pod kůži se mi to  dostalo, ne že ne. Z protokolu iránské mravnostní policie: „Zadržená je artová emancipovaná upírka. Na protirežimní debut překvapivě dobré, reflektující záblesky naděje v temnotě současnosti. Symbolicky zabavený skateboard, karnevalové disco na speedu, stará generace ve vleku hero-in-ové moderní doby, (ne)chutní bezdomovci. Trest? Čtyři slabší rány holí." (27.12.2022)

Jde sama nocí tmou. Všichni se z ní poserou. Má strašně drsnej part. Ať žije fucking art! I když tohle nemá sysla, jistí to červený čísla. Tenhle film mě ve snech straší. Seru bleju vtipnou kaši. A tak křičím z plných hrdel : Tohle není prdel, prdel! Radši nemít žádnej zázvor, než sledovat tenhle tumor. Na verbala si nehraju a cizí krev nesaju. Na tupírku nechoď do kina, dělá to Iránská prcina. Nemáš ani páru, nedávaj to v cinestaru. Dám ti dobrej tip. Radši stáhni rip.30% (14.01.2015)