Osm hrozných

Tarantinových Deset malých černouš... Ehm, Gaunerů v bezmála tříhodinovém komorním zasněženém westernovém hávu. Pokud i nadále platí jeho plán, že po deseti filmech končí s kinematografií a vrhá se na divadlo, tak se prkna co znamenají svět mají sakra na co těšit. Stejně jako kulisáci až budou po představeních drhnout ty hektolitry červené barvy. A jakkoli bych měl u Osmy některé zásadní výhrady k tomu, jak je to vystavěné (a že je to de facto repete čtvrté kapitoly Hanebných panchartů), a že mohla být tenzí mezi charaktery ještě hutnější, tak k brilantním dialogům a hercům naopak nemám ani ň. A jakožto fanoušek Gogginse oceňuji, jak se chopil příležitosti, když mu konečně někdo dal adekvátní prostor i ve filmu. (09.01.2016)

Obvykle když jde člověk do kina na film, tak kvůli hercům či námětu, na Tarantinové filmy se však chodí kvůli režiséra a tím je Tarantino právě výjimečný. Byť jsem měl z počátku obavy, společně s Inglorious Bastards je pro mne Hateful Eight jeho druhým nejlepším počinem. Je to sice pomalejší, ale přesto znepokojivé a díky kvalitním hereckým výkonům se je neustále na co koukat. Jackson zde nepochybně kraluje a jeho historka o kouření černého péra se stává už kultovní. Zdatně sekunduje výborná Jennifer Jason Leigh, která je vyloženě ďábelská a správně intrikářská ( Většinou jsou herečky chváleny pouze za vzhled a sex appeal, málokterá však dokáže podat skvělý výkon jako právě Jennifer Leigh). Potěšil i Kurt Russel, Walton Goggins a Tim Roth, ale přece jen si říkám, že mi tu chyběl Waltz, který zrovna v konverzační linii dominuje a převyšuje všechny herce, nevadil by mi ani Hopkins s Hannibal módem, který by také mohl dodat grády. Za chválu samozřejmě stojí i vynikající detailní gore efekty, které jsou správně šťavnaté. Chválím i zasněženou krajinu, vypjatou atmosféru a především logicky dávkované zvraty, které v závěru zapadnou jako Puzzle. Překvapivě jsem se vůbec nenudil, dávám plný a chci to vidět znova! 95% (14.01.2016)

Nemám slov, spolu s Hanebnými Pancharty se jedná asi o můj nejoblíbenější film od Tarantina. Aneb jak dobrý může být film, který se odehrává jen v kočáře a malém srubu. Všechna čest scénáristovi a dílo si přidávám do své TOP 10 a 100% Edit: po shlédnutí DC prodloužené verze: vykreslení jednotlivých scén je v tomto obšírnějším formátu mnohdy úplně odlišné a v diváku to často zanechá jiné dojmy a občas dokonce pozmění vztah k některým postavám. Vřele doporučuji jít do té hoďky navíc. (03.11.2018)

Sranda, jako by první pořádnej letošní sníh v pražských ulicích musel počkat až na promítačku osmého Tarantina v Lucerně; když ve filmu se rozběsní taková zimní vánice. Rovnou tuhle intimní mysteriózní krvavou westernovou konverzačku řadím o level výš než Djanga. Protože je kompaktnější, ukočírovanější, nápaditější, malebnější a prostě líp funguje. Osmička (devítka) hraje nařezově, v čele Jackson s Gogginsem. Radost pohledět na každý záběr a Quentin si hraje s divákem snad víc jak kdy předtím, kolikrát jsem se musel v duchu i nahlas zasmát jaký je ten člověk hovado. A kéž bychom se taky dočkali projekce. "Na vzájemné nenávisti a nevraživosti mezi hrdiny je založena převážná většina dialogů ve filmu. Tarantino tu buduje představu Spojených států jako společenství nenávisti, podezřívavosti a podrazů." (A. Tesař) (05.01.2016)

Zatímco brilantní Nespoutaný Django v sobě snoubil typickou "tarantinovku" i divácky líbivý film pro mainstream, Osm hrozných své nároky zvyšuje a přibližuje se spíše Gaunerům. Stopáž se prodlužuje, rozmanitost prostředí i dynamika události se snižuje, tzn. čeká nás hodně kecání převážně v jedné místnosti. Fanoušci Tarantina a/nebo kvalitního divadelního dramatu budou tedy nadšeni. Na poli 167 minut je bravurně rozplétán promyšlený podfuk, který měl jen jedinou chybu - nepočítal s negrem navíc... Nečekejte nový kult, Tarantino už natočil zajímavější filmy, ovšem pokud si chcete poslechnout úctyhodnou dávku jeho nezapomenutelných dialogů, nebudete zklamáni. 9/10 (28.12.2015)