Intolerance

Intoleranciu som videl iba raz a aj to pred 50 rokmi. Napriek tomu si pamätám, aký ohromný účinok mal na mňa tento úžasný nemý film. Nie je veľa filmov, ktorých režisér tak dôsledne dbá na architektúru príbehu, ako je tomu v Intolerancii. Žiadna architektúra však nezachráni film, pokiaľ jej prvky nie sú spojené silnou myšlienkou. Aj to je splnené. Tak potom prečo film prepadol a doviedol D.W. Griffitha k bankrotu? Pravdepodobne sa stalo to, čo sa stáva geniálnym ľuďom, ktorí predbehnú dobu a ostávajú svojimi súčasníkmi nepochopení. Divák odchovaný Pokropeným kropičom a utekajúci pred lokomotívou rútiacou sa naňho z filmového plátna nemohol byť pripravený na majstrovské prelínanie sa štyroch príbehov z rôznych dôb. Veď koľko z divákov odchovaných strieľačkami, horormi a animákmi by aj po sto rokoch ocenilo tento významný film? (27.10.2019)

Nelze dát méně než pět. Samozřejmě, tomuto filmu se dá vytknout kopa věcí. Já osobně bych nejvíc ze všeho vytkl, že francouzský příběh a příběh s Ježíšem jsou jenom do počtu, tvoří zanedbatelný zlomek celého filmu a zrovna u příběhu s Ježíšem mi to přijde jako docela škoda. Také můžeme vytknout přílišnou patetičnost díla, protože celé tři hodiny nedělá nic jiného, že nám hustí do hlavy, jak je netolerance špatná. Dále si můžeme stěžovat, že koukat tři hodiny na černobílé obrázky bez jediného mluveného slova je zdlouhavé. Vytknout režisérovi můžeme nestřídmost, megalomanství. Všechno je to pravda. Ale jedno mu upřít nemůžu. Intolerance je největším a nejimpozantnějším velkofilmem jaký znám. Když si spojíte obrovské kulisy a tisíce komparzistů (včetně slonů a cvičených holubic) s rokem vzniku, poděláte se. Natočit tohle v samých začátcích kinematografie, to je prostě něco nepochopitelného. Nelze dát méně než pět. (14.07.2009)

Epický monument z rané éry nového umění, nikoliv však vytesaný do kamene, nýbrž zachycený a navždy zvěčněný na filmovém páse. Griffith svým modernistickým přístupem ke kinematografii nejenže předčil svou dobu o celé roky (viz. unikátní práce s kamerou, paralelní montáž, střihová dynamika), ale především stvořil dílo s nesmírným humanistickým poselstvím navzdory tomu, že jeho obsah je totálně anti-humanistický. Nejvíce se mi líbily pasáže babylonské (velkolepé!), ale i ty o osudu Ježíše Nazaretského, tragédii Bartolomějské noci a výjevech z "moderní doby" mají obrovskou sílu (zvlášť ve skvělém montážním provedení). Přesto, že jednotlivé linie vypráví o různých epochách a každá o něčem jiném, dohromady Intoleranci spojuje strhující myšlenka zachytit stejnou nesnášenlivost napříč věky. A leč může působit poněkud těžkopádně, téměř megalomansky, právě to ji činí nesmírně komplexní. Pokud existuje pomyslný vrchol toho, co se dá v oblasti filmu dosáhnout, pak je to v mých očích právě Intolerance. (08.08.2023)

Nie som odborník na rannú kinematografiu, ale dovolím si tvrdiť, že Griffith a jeho Intolerancia bola v mnohých smeroch prvá. Takže máme v jednom filme štyri príbehy, ktoré sa odohrávajú každý v inej dobe, sú prestrihávané priebežne a vrcholia súbežne v poslednej tretine filmu. Spája ich jedna myšlienka, je medzi nimi množstvo paralel a žiaden z príbehov by som nenazval jednoduchým (okrem Ukrižovania), dokonca by ich stavba obstála aj v dnešných časoch. Vrcholom je neskutočne monumentálne dobývanie Babylonských hradieb, z ktorých určite čerpali po takmer storočí Jackson alebo Scott. Je to základný pilier monumentalizmu. Film sa v závere neskutočne rozbehne, sme v napätí pri každom príbehu až do konca. Škoda kvality zachovanej verzie, občas je obraz vďaka čiernym rohom klasicky kruhový a častokrát poškrabaný. Nad prípravami, stavbou kulís, prípravou scenára a strihom sa tu rozplývať nebudem, to sa bude každý, kto film uvidí. (31.10.2012)

Intolerance je beze sporu vyvrcholením Griffithova tvůrčího umění. Spojení čtyř zdánlivě odlišných příběhů s ústředním motivem marnosti a zmaru lidského konání,a špatným koncem, kromě příběhu ze současnosti. Prolínání jednotlivých časových rovin působí dodnes místy dost chaotickyhlavně v závěrečných sekvencích filmu,kdy se prolínají pořád rychleji,dokonce byl film jednu dobu puštěn do distribuce sestříhaný tak,že každý byl každý příběh vyprávěn samostatně bez prolínání. Masové scény ze starého Babylóna jsou značně podobné s italskou Cabirií. Stavbou mohutných kulis a následným neúspěchem filmu vyčerpal Griffith své finanční zdroje,tak,až neměl dost peněz na jejich zbourání,proto pak vévodily ještě po několik desetiletí Hollywoodu. Monumentální bojové scény si v ničem nezadají s dnešními filmovými souboji. Na svoji dobu dobře provedené souboj místy až příliš detailně zábírají mrzačená těla,na nichž je evidentní,že se v průběhu souboje změní ve figurinu(na dnešní dobu úsměvné,ale tenkrá celkem slušný filmový trik). Tenhle film miluju pro jeho nápad,humanismus a určitou naději v budoucnost. Griffith trochu napravil reputaci z rasistického Zrození národa a dokázal,že jeho reputace je opravdu zasloužená. (21.08.2006)