Kapitán

Honza Mareš posekanej jak dříví na zimu zachraňuje ženu svého srdce, hraje si při tom na Adama Ondru a navíc skáče ze čtyř metrů OBKROČMO na koně. Co na to jeho sexuální život, diskrétní pánové od dvora neprozrazují.____Jeden z lepších historických kousků, v němž se pořád něco děje, o vtip se stará Bourvil, a moje srdce zaplesalo s existencí chaloupky, kam se oba hrdinové uchylují pokaždé, když zdrhají z Louvru. Moc pěkná kamera, netrikuje se příliš a hodně se natáčí z auta trysk koní (místo trapné zadní projekce), exteriéry jsou skvostné (především ten zámek s jezerem, kde věznili Gisèle d'Angoulême!). Závěrečná šermovačka se natáčela na hradbách Château de Pierrefonds, zmíněný hrad s jezerem je Château de Val. No a dabing z roku 1976, to je parádní záležitost. (28.12.2016)

Nuda. 1)  Podobné filmy stojí a padají s herci - mladými, přitažlivými či charismatickými. Jean Marais (kapitán) v mých očích mezi atraktivní nepatřil ani jako mladý, tím méně ve svých 47 letech. Fakt, že byl gay, na věci nic nemění. Ani kvůli ztělesnění běžného Francouze, 43letému Bourvilovi (potulný kejklíř Gogolin) se na film znovu nekouknu._____ 2)  Věci by bezpochyby pomohl vtipný scénář, což však není tento případ. Scénář nijak nevybočuje z obvyklého průměru žánru._____ 3)  Výstižný koment: Subjektiv**. (13.07.2022)

Ak pozerám na kostýmové šermiarsko romantické francúzske dobrodružstvá 50. a 60. rokov, tak mám pocit, že pozerám jeden film, či tam hrá Marais, Belmondo alebo Delon. Bez problémov si ich pozriem opakovane, ale vždy sa mi zlejú do homogénnej kolorovanej masy, kde hrdina, zväčša obsiahnutý v názve filmu, zákonite víťazí a zároveň ako hlavnú výhru získava dámu svojho srdca. Nie, toto nie sú kolektivistické filmy, i keď sa v nich česť a sláva národa skloňuje viac než dosť. Toto sú výsostne individualistické príbehy, kde sa všetko, vrátane národa samotného točí okolo hlavného/ titulného hrdinu. Len aby On dosiahol uspokojenie svojich duchovných i fyzických potrieb. Spomienkový aparát z detských čias, kedy veľa iných cudzokrajných dobrodružných filmov k dispozícii nebolo, prisúdil tejto farebnej dobrodružno-historickej mase mierne nadpriemerný nádych. (09.01.2017)

Příjemný historizující film, který sice se drží podobných námětů podobných romantických dobrodružných filmů, ale účastí Bourvila dostává zcela jiné grády. Takže se film nakonec naštěstí nebere tak vážně, jak tomu v podobných případech občas bývá, má jemný nadhled a několik hlášek, které se mi líbily hodně. Např. "Šaty sice nedělají člověka, ale hned se k vám chovají jako k pánovi. - Nelze být básníkem i hrdinou. - Příroda si se mnou pohrála, stále jí to vracím." a moje nejoblíbenější: "Není u nás náhodou kdekterý komediant ministrem?" Jak aktuální i pro dnešní dobu, kdy třeba komediant Rakušan objíždí Karvinsko, a jiný komediant tvrdí, že sice byl v době tragické střelby na UK na chlastačce, ale obětuje se a ze svého postu neodstoupí, bo to premiér bere jako hrdinství. Zpět k filmu. Prostřední část mi přišla poněkud nudnější, ale zase to oživí Bourvilova písnička s italskou služtičkou. A pobavilo mě, že hlavní hrdina leze do pevnosti přes prevét, tedy venkovní záchod. Celkově příjemný snímek, pohodový a rád si jej někdy pustím znovu. (28.01.2024)

Jedna z nejlíbeznějších romantických fabulací. Nenáviděný první ministr Concino Concini byl ve skutečnosti zákeřně zavražděn, rozvášněným davem pak rozcupován na dvacet kusů a takto odděleně triumfálně nošen po Paříži. Někteří občané za syrova jedli jeho vnitřnosti, ženské pohlaví alespoň zvolilo tepelnou úpravu a genitálie si pařížské hokynářky opekly na náměstí na ohni. Celý tento nechutný spektákl se odehrál bez vědomí Ludvíka XIII., který zde ovšem (ústy bývalého dětského herce Christiana Fourcade) celou událost komentuje slovy: "Concini byl dnes ráno popraven." Kulantně a vkusně řečeno. Jinak Marais a Bourvil standardní, k tomu zástup krasavic několika generací. Slušná podívaná pro fanoušky žánru. (12.06.2012)