Otcové a dcery

"Typicky americké" je typické české hodnocení. Pro mě je to typicky krásný film, který vznikne tak, že z herců je cítit upřímnost, a mně je pak srdečně fuk, o co v něm jde. Jestli se něco opakuje, další věci zas něco připomínají a některé se dokonce i dají předpovědět, no tak to mě u krásných filmů zajímá asi tolik, jako u krásných holek jméno jejich prvního kluka. Nebroušený balvan Crowe a kopretinka Amanda předvedli náramnou ukázku vztahu, který chci i nechci zažít zároveň. (23.11.2015)

Och, podle všeho na čase si zvyknout, že ta malá roztomilá holčička z filmu Divoká stvoření jižních krajin nebyla jen jednorázovou kometou, která by zazářila a zase zašla, ale že je podle všeho na regulérní cestě stát se uznávanou herečkou - vedle mnohých ostřílených hereckých jmen, která se zde objevují po jejím boku, si rozhodně ostudu neutrhla, naopak. Všichni společně nechali vzniknout filmu, který je nabitý emocemi a silnými momenty - když naběhly závěrečné titulky, neuniklo mi, že jedna citlivá duše přede mnou stírá slzy dojetí, a jistě nebyla jediná. Čímž by mělo být mj. řečeno, že je to film určený spíše ženskému publiku, které má v oblibě (kvalitní!) romantické filmy (stačí se podívat na výčet mediálních partnerů filmu a jsme doma - samá ženská cílovka), ale ani muži by filmem nemuseli pohrdnout - osobně mě ten film bavil hodně. Ne vše mi tam sice sedlo (vadila mi přítomnost určitých klišé spojovaných s profesí spisovatelů a psychologů, jakož i snad až příliš melodramatické vyznění celého snímku), ale jako celek je to velmi pěkný film, který za sebe nemám problém každému doporučit. Pro Rusella Crowa je to po letech spíše slabších filmů konečně pěkná role (která samozřejmě vykazuje řadu do očí bijících podobností s jeho rolí Johna Nashe z filmu Čistá duše, což nakonec není nijak na škodu), a pokud jde o Amandu Seyfried, musím říct, že jsem té holce s velkýma očima už naprosto propadl, a mám ji čám dál radši (ostatně přesně před 4 měsíci jsem zde na ni pěl chválu u filmu Méďa 2). Výborné rodinné drama, které by nemělo v listopadových premiérách zůstat přehlédnuto - přeji filmu co největší návštěvnost. (02.11.2015)

Tak, máme tu dve dejové línie: 1.) Jack & malá Katie (alias Potato Chip), a potom o 25 rokov neskôr 2.) veľká Katie & Cameron (& náhodné známosti). V podstate veľmi dobrý formát, ktorý sa postupne odkrýval a odhaľoval nám okolnosti minulosti a budúcnosti, takže k tomu námietky nemám. Ale aj tak sa mi nedá neposúdiť každú z dvoch línií samostatne (aj s jemnými spoilermi!). Prvá línia o pevnom pute milujúceho obetavého otca a malej zraniteľnej dcérky bola tutovka (aj keď občas až príliš veľká hra na city) - to sa mi naozaj páčilo, ako po scenáristickej, tak aj po pocitovej stránke. A nemôžem opomenúť skutočnosť, že tí Jackovi švagrovci boli fakt strašné hovädá! Druhá dejová línia, kde Katie už podrástla a mala problém sama so sebou, a zároveň sa snažila pomôcť iným - to ma až tak nebralo, hoci aj to malo čosi do seba. Ale nemôžem si pomôcť, na mňa to pôsobilo dosť priemerne a miestami strojene, dokonca až povrchne (asi tak povrchne ako jej Katine aférky). Ale v konečnom zúčtovaní to bolo aj vďaka zvolenému formátu dvoch línií v podstate veľmi dobré, tak akurát na 4*. P.S. Idiotské rebrované radiátory!!! (29.01.2016)

Asi spoiler, nevim, je to americkej film... Jako dost dobrá slaďárna, vlastně celá ta dějová linka otec x dcera je fajn, ale je debilní, že to ženám řiká, že je okay bejt hysterická, pokud máte nějaký daddy issues, a že všechno bude v pohodě, když uděláte scénu a chováte se jak kráva, pak se omluvíte, protože ten hodnej kluk za váma stejně zase přileze. No pak abychom nebyli pořád tak vyšinutý, když jsou všechny filmy takový. (09.11.2015)

Otcové a dcery se odehrávají ve dvou časových obdobích. Minulost a současnost. V tom prvním sledujeme hereckou "par excellence" v podání Russella Crowea a malé Kylie Rogers. Ve druhém sledujeme život okaté krásky Amandy Seyfried coby dospělé Katie. I ta se činila nadmíru dobře. "Čistá duše" a "Bramborový lupínek" spolu mají krásný a láskyplný vztah mezi otcem a dcerou. Především Jack se těžce vyrovnává se ztrátou ženy, což mu zanechá hluboké šrámy na duši. V dospělosti bojuje Katie se svými vlastními démony. Vzpomínky na dětství, milující vztah s otcem, stejně jako na jeho nemoc, na ní také zanechají stopy. Snímek má krásnou hudbu a výborný scénář, který si, až na pár papírem šustících scén dokáže po celou stopáž udržet své vysoké kvality. Spousta silných scén ve mně vzbudila lítost nad Russellem, Amandou i malou Kylie. Film o tom, že každý z nás je do určité míry poznamenán svým dětstvím, výchovou, prostředím a lidmi, kteří nás utvářeli. Ať v dobrém, či tom špatném. A důsledky si většinou uvědomíme až jako dospělí. Zůstaly nám jen vzpomínky, které s námi budou pořád, ať budeme kdekoliv a s kýmkoliv. Tyto rané chvíle v dětství či dospívání utvářejí naši osobnost, zhmotňují naše obavy, vytvářejí slabosti a dodávají nám i nezměrnou sílou bojovat. (29.05.2016)