Nebezpečné známosti

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)

Další z filmů, které krásně vykreslují jednu z mnoha podob partnerských vztahů. Poměřovat film s literární předlohou je sebemrskačství a je potřeba se ho vyvarovat. Jde o dva rozdílné výrobky, jedna vychází z druhé, ale není nutné ji kopírovat. Naopak, osobní invence je záslužná. Moderní prostředí, respektive tehdy moderní, tomu sluší. Láska a city s cynickým podtitulem. Často si bere jeden druhého ze sportovního hlediska. Získává jeho náklonost a city jen pro další vavřín vítězství zábavy. Navíc, když nemáme existenční potíže, je pole zábavy otevřené dokořán. City a láska se proměňují ve spotřební zboží, kdy prožíváme okamžiky a zneužíváme většinu protějšků k získání svého cíle. Valmont (dobrý Gérard Philipe) je úspěšný sběratel věnečků žen i dívek. Bere si, podmaňuje, vyžívá se ve svých triumfech. Možnost hlubšího citu zahazuje jen proto, aby se vyrovnal své manželce a nepřipustil porážku své slavné pověsti. Valmontova žena Juliette (skvělá a elegantní Jeanne Moreau) je vrcholem vztahového cynismu. Touží pokořit všechny. Ženy i muže bez rozdílu. Jejím královstvím je rozklad, bolest a poslušnost a dožaduje se trestů za odklonění z její vyznačené cesty. Marianne Tourvel (půvabná Annette Stroyberg - Vadim) je naivní a čistá duše, jež věří v čistotu lásky. Nedokáže si představit jinou možnost . Mladá Cécile Volanges (půvabná Jeanne Valérie) věří ve štěstí a škodolibou hrou se jí dostává velké životní zkušenosti. Danceny (dobrý Jean-Louis Trintignant) je student, který doufá, vyžaduje počestnost a dožaduje se svých satisfakcí. City už nejsou čistou a vzletnou záležitostí. Stále více jsou spotřebním zbožím, únikem, zpestřením a zábavou. (28.12.2014)

Ze začátku trochu šokující, sledovat manželský pár, v němž si oba dopřávají naprostou svobodu a ještě se povzbuzují v získávání dalších milostných zkušeností, přece jen není úplně obvyklé. Děj se ale rychle rozbíhá a obohacuje o další témata vztahů, přesto se celou dobu hlavně ptáte, zda je takový svobodný (dlouhodobý) svazek ve skutečnosti možný. Nevím, jestli na to film odpoví, vypadá to ale, že nakonec přece jen na povch vyplave potřeba druhého ovládnout. Každopádně film, který si rychle získá vaši plnou pozornost a udrží si ji do poslední chvíle! 9/10 (31.05.2006)

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy stejnojmenné románové předlohy. Ačkoli tomuto filmu nelze upřít řadu zajímavostí - historicky první filmová adaptace slavné předlohy, jazzový doprovod Arta Blakeyho, herecká přítomnost Borise Viana, vynikající výkon Jeanne Moreau, atd. - osobně mi přivodil nemalé zklamání. Snímek je v úvodních titulcích označen jako volná adaptace a z předlohy vskutku nezůstal kámen na kameni. Přenesení do současnosti by mi ani tak nevadilo (chápu, že minimálně z finančních důvodů to má své opodstatnění), ale vysloveně protivné jsem shledal to, jak svévolně scénář přejímá z předlohy to, co se mu hodí do krámu - je to právě výskyt podobných detailů, které vytrženy z kontextu románu ztrácejí smysl a které mě kvůli mé obeznámenosti s Laclosovým textem přivádí v úžas, jakému paskvilu nechal Vadim vzniknout. Za sebe nemám problém prohlásit, že u Vadima jeho osobní život (5 manželství se slavnými blondýnami) dalece zastínil ten profesní - zatím jsem od něj viděl dva filmy a oba jsem shledal jako velice slabé. Uvážím-li, že je toto Vadimův nejlépe hodnocený film na ČSFD, pak je to pro jeho filmografii vážně neradostná vizitka. (11.05.2013)