Bez kalhot XXL

Co si budeme povídat, ani jednička nebyla kdovíjaké veledílo, v rovině "dramatu bez větších ambicí" ale jakž takž fungovala. Dvojka už nefunguje ani v této rovině, ba co víc, je de facto bez příběhu. Choreografie opět dechberoucí (pokud vám předtím přišly erotické, tak bůh s vámi xD), Tatum opět zlatíčkovatý, ale věřím, že uplakanost "XXL" každému nesedne. P.S.: Hodnoťte laskavě film a ne to, že se musíte s přítelkyní koukat na vlnící se chlapy. Tohle je filmový web, ne fórum pro raněná ega. (16.09.2018)

Slovo, ktoré druhého Magic Mikea vystihuje najpresnejšie je zbytočnosť. Týchto pár písmen totiž o ňom povie úplne všetko. Zatiaľ čo sa prvý film snažil o nejaký príbeh a Soderberg natočil v podstate funkčnú drámu s funkčnými postavami, ktorá sa akurát odohrával v prostredí striptérov, druhý film po jeho odchode zíva prázdnotou. Vydal sa cestou odľahčeného road-movie, pričom odlišný prístup nemusí zákonite znamenať zlý film, keby však tomu prístupu nechýbalo čokoľvek navyše. V Magic Mike XXL však nie je nič. Úplne abstinuje akýkoľvek dej, ani jedna postava nie je nijako zaujímavá alebo bližšie rozpracovaná, chýba tu jediná emócia, zvrat, prekvapivá scéna, čokoľvek. Celé je to o tom, že sa partia striptérov vo výslužbe rozhodne ísť karavanom na „strippter convection“ a tak sa osemdesiat minút v karavane s pár zastávkami kecá o ničom a v závere každá z postáv predvedie svoje sólo vystúpenie so síce fajn choreografiou, ale následne po ňom celý film skončí. Málo? To si píšte! Nehovorím, že by tu niekto niečo vyslovene kazil; réžia je OK, ale rutinná, kamera je OK, ale rutinná; hudba je OK, ale rutinná, no vo výsledku to je neskutočne prázdny film o ničom, v ktorom sa dohromady nič nestane, nič nevyrieši a nakoniec to tak nejako o ničom skončím až pri záverečných titulkoch ostane pocit úplne prázdnosti. Áno, je tu pár fajn scénok a asi jeden/dva slušné vtípky, ale to na dvojhodinový film ani zďaleka nestačí. Prvý Magic Mike bol totiž drámou o striptéroch, druhý je iba film so striptérmi. A to je rozdiel. CELKOVO: 2* (4/10) (11.09.2015)

Tredžik Majk XXL aneb Druhá travestišou Čuníka Tatůma je, fundovaně vyjádřeno odbornou filmově teoretickou terminologií, „retardovaná ultrapičovina“, kterou lze směle označit za nejkolosálnější buzerantskou trapárnu dekády. Než mě zase nějaká nedbale oholená „krasavice“ označí za homofoba, rád bych podotknul, že jsem si naprosto vědom primárního předurčení tohoto veledíla jako kulisy pro sebeprstění pronikavě inteligentních, obézních a upocených čtenářek Padesátí odstínů neohrabaného ukájení zanedbávaných štěrbin, odhodlaných průzkumníků mužských rekt a předčasně potracených, dosud nemenstruujících hrdých dcer hajzlbáb a operátorů hovnocuců, jejichž jediným smyslem života je pištět na koncertech chlapeckých homokvartet. Na druhou stranu si však myslím, že i sebedebilnější gájprájd lze natočit alespoň kapku smysluplně a s trochou grácie, a ne tak, že partička vysolárkovaných, metrohomokládních princezen včele se špatně vyrýsovaným šimpanzem Čuníkem a certifikovaným řiťopichem žužu Bůmrem jede dvě hodiny autobuzem na výleteček a plácá přitom buzprecedentní pičoviny natolik sofistikované, že o jejich sepsání snad museli požádat nějakého sexuálně dezorientovaného chovance (-kyni) Střediska pro léčbu mozkových dysfunkcí se sídlem v kalifornském Sakradementu. Závěrem hošššy předvedou za doprovodu nemilomrdně krutohustých bítů negerských přednašečů sestavu neurotických kopulačních homopohybů, nechají si od pár nadržených intelektuálek očichat v kožených kalhotech brutálně zapařené rozkroky, pročež na ně zamrkají zpoza tangové šňůrky lascivně vykukujícím kakaovým okem. Upřímně nepochybuji, že při tom vzrušením zacukalo v nejednom konečníku a mnohá otylá ruka našla mezi zapařenými faldami daleko snáze díru v notně uleželém sýru, avšak to, co tomu předcházelo, je natolik buzelstnou ukázkou čiré scenáristické debility, až to musím prohlásit za nejhrůznější zážitek za posledních deset let. Samozřejmě hned po Birdmanovi. (29.08.2015)

Steven Soderbergh opustil projekt Magic Mike a hle, ono se na to dalo najednou koukat. Ikdyž mám tedy samozřejmě přesně opačný názor, než většina ostatních diváků, tak Magic Mike 2, nebo-li XXL, právě díky tomu považuji za již zatraceně snesitelnější podívanou, než byla ta první rádobyambiciózní vyumělkovaná slátanina toho zmiňovaného břídila. Dějově je tedy XXL sice na absolutním bodu mrazu, kdy se parta striptérů rozhodne jet na festival, kde chtějí uspořádat své poslední vystoupení a rozloučit se tím tam zároveň i se svou bohatou striptérskou kariérou, no a při té cestě zažívají různá „dobrodružství“. Jasně, zní to hrozivě a děsivě zároveň, ale nevím jakým zázrakem se to tvůrcům povedlo, na mě to přesto zafungovalo skutečně působivě. Celé je to totiž pojato především jako nostalgické revue, a já to sežral i s navijákem. A ten výraz nostalgické bych chtěl zdůraznit, neboť to tu funguje opravdu na maximum a já si tu rozlučku s těma všema chlapíkama prostě užíval naplno. Sice tu jsou všichni úplně blbý, ale ty jejich dialogy měli sílu, emoce a působivost, jejich přátelství a nadšení pro to, co dělají, jsem jim věřil do posledního slova a jednoduše jsem jim fandil, natolik mi totiž sedli a přesvědčili mě. Herecky pak nemám též co vytnout, ty typologicky namakaný vymaštěnce nešlo vybrat snad ani líp, a jen tak na okraj, Andie MacDowell ve skoro šedesáti sfoukla všechny ostatní holčiny jako svíčky, neuvěřitelná ženská! Zkrátka, že bych dvojku Magickýho Majka nějak doporučoval, to tedy asi fakt rozhodně ne, já měl ale asi při jejím sledování jakousi slabší chvilku, taky stárnu, vzpomínám, rekapituluji, …, asi taky obvolám kluky a taky vyrazíme na … pivní festival 8D! Ale vážně opakuji, oproti jedničce opravdu o několik tříd lepší pokračování. (06.11.2017)

Parta z jedničky znovu (skoro) celá pospolu vyráží na cestu do Jižní Karolíny na con a svou poslední štaci v kariéře. Jelikož jiní muži než striptéři se tu jednoduše nevyskytují, sami sebe pasují na kreativní umělce a chápavé léčitele – psychology ženských duší (dámy nicméně film vulgarizuje do dolary rozhazujícího, extatického, manželi zklamaného stáda, které sebou nechá (jen na parketu?) brutálně mávat a zametat). Pokračování pofidérního hitu je dějově prázdné a zdlouhavě dialogové, s nevýraznými lascivními tanečními čísly, také ale celkem pohodově nekonfliktní, s lehkou melancholií rozlučky. (02.08.2019)