Líza, liščí víla

Líza nie je ani zďaleka tak šialený film, akú má povesť. Je to sympatická romantická blbosť, ktorá vám buď sadne, alebo nesadne. Alebo to nazvime na naladenie sa na rovnakú vlnu. Mne to chvíľu trvalo, ale introverti a melancholici sú moja krvná filmová skupina. Inšpirácie sú zjavné, ak neviete, ako by mohla vyzerať nízkorozpočtová spolupráca Gondryho a Jeuneta, pri ktorej by príliš nerozmýšľali nad logikou a nejakými metaforami, ale ani nad scenárom, tak presne takto. (23.03.2016)

Ale jo, nakonec to dopadlo docela dobře. První polovina mě, díky nespočetnému množství bizarních nápadů, neskutečně bavila. Opravdu to bylo zábavné, přímo z toho sršel absurdní a černý humor a mě se to fakt líbilo. Bohužel v druhé polovině nápady tvůrcům jaksi došly a tak se tu pořád opakovalo to samé z první poloviny a jak známo, opakovaným vtip není vtipem. Jako, do trapnosti to nespadlo, ale nudilo mě to. A navíc tu pak všechno bylo tak strašně předvídatelné, až mě to štvalo. Což je strašná škoda, našlápnuto to mělo slušně, bohužel druhá polovina (neříkám, že jsem se něčemu nezasmál, ale bylo toho o dost míň) na tu první nemá ani zdaleka. Ale jinak to pořád má něco do sebe a celkem se mi to i líbilo. Silné 3* (11.04.2019)

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Bizardny pribeh nieco medzi Ameliou z Montmartu a Grandhotelom Budapest.Je to jeden z filmov ktore budete but milovat alebo nenavidiet.Najvadcim problemom filmu je scenar-dej zacne byt po case celkom predvidatelny.Po jalovejsich pasazach pride vsak podarene finale.Morbidny humor Lizy liscej vily kazdemu asi nesadne a ani nepride vtipny ale ak ano budete nadmieru spokojny a vdaka skvelej vyprave odpustite aj nejade nedostatky. (04.01.2017)