poster

Gerald's Game

Horor / Thriller

USA, 2017, 103 min

Režie:

Mike Flanagan

Předloha:

Stephen King (kniha)

Producenti:

Trevor Macy

Střih:

Mike Flanagan

Scénografie:

Patrick M. Sullivan Jr.

Kostýmy:

Lynette Meyer
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hansel97
    ****

    Minimalistické mistrovské dílo, které bych od Flagana čekal jen těžko. Úžasná exploitace jednoduché myšlenky, která se zakládá na osamělosti a opuštěnosti zoufalé ženy, která musí bojovat proti démonům své minulosti, aby se zachránila v součanosti. Carla Gugino je vážně dobrá, přestože se jedná o definici béčkové herečky. Jediná škoda, že se to až moc dlouho babrá v těch flashbacích.(30.3.2018)

  • Othello
    ***

    #metoo movie. Sojka mi pověděla, že tyto filmy budeme vídat teď poměrně často. Tak což o to, dějí se horší věci, námět koneckonců není zlý a zejména pokud vůbec nevíte, do čeho vstupujete ("Ježiš to bude celý vo tom, jak jí mučí na posteli a ona se snaží uniknout." "Ježiš tak vono to bude celý vo tom, jak se snaží dostat sama z tý postele." "Ježiš, vono to... jo takhle."), tak ten atypický vývoj celkem v sedačce udrží. Nicméně uslzená střední část, táhnoucí se zdánlivě do nekonečna, nevyvážené herecké výkony a fakt, že 80% filmu je prostříhávání mezi nějakými osmi záběry 103 minutovou stopáž neobhájí.(5.1.2018)

  • Matty
    ***

    První polovina je rozehrána nadějně. Jen dva dobře sehraní herci a pes (čili podobná sestava jako v Hoře mezi námi, která teď běží v kinech) v jednom pokoji, nepříjemná situace a pár objektů, které by ji potencionálně mohly vyřešit. Dostatek střihů a změn hlediska, aby neochabla naše pozornost, nejistota, co je skutečnost a co jen představa (v čemž film představuje sofistikovanější variaci torture porn – nejde jen o fyzickou bolest, ale také o zachování duševní příčetnosti). Zpřítomnění hrdinčiných myšlenkových pochodů je vyřešeno elegantněji než třeba ve 127 hodinách s patetickými flashbacky. Právě flashbacky, které se poprvé objevují cca po padesáti minutách, považuji za hlavní kámen úrazu. Dosud koncentrované vyprávění s přísně omezeným množstvím možností, jak ve hře pokračovat, ztrácí tah a zabředává do pseudopsychologického zdůvodňování toho, proč má Jessie pech na chlapy. Jde přitom o Kingovo oblíbené zneužívací klišé, s nímž pracuje třeba i v To a které je založené na dost sporném přesvědčení, že aby žena objevila svou vnitřní sílu, musí nejprve hrozně trpět. Po vystřihnutí flashbacků a velmi neobratně naroubovaného emancipačního dovětku by mohlo jít o svižné low-budgetové překvapení, které nemá potřebu komplikovat jednoduchý výchozí nápad zdlouhavým vysvětlováním. Chápu ale, že jde zároveň o servis Kingovým fanouškům, kteří tuhle sebedestruktivní věrnost předloze nejspíš ocení. 65%(8.10.2017)

  • Bloody13
    ***

    Bejt Flanagan, změnil bych několik detailů. Třeba osekal ty dlouhý flashbacky, zkrátil stopáž o dvacet minut, Carlu bych svlíknul úplně a natočil s ní nějaký hardcore porn číslo, aby bylo na co koukat, že jo. No ale ocenit musim toho tajemnýho bubáka, hladovýho Cuja a hlavně tu luxusní gore scénu, při který se i mně samou nechutností křivila držka. (60%)(7.10.2017)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Máš pravdu. Prostě to vzdej. A zítra budete s Geraldem zase pohromadě uvnitř toho nasranýho psa." Tak tohle bylo trošku osobní. Jsem totiž hravý, takže holky přivázané k posteli mě baví, ale jen tehdy, když to baví i je. Nicméně jako správný sadista musím podotknout, že kdyby Gerald znehybnění své ženy udělal pořádně, tak by si Jessie nemohla zahrát na MacGyvera a já bych se musel do nekonečna dívat na to, jak byla v dětství skoro až zneužita. To byla dějová rovina, při které jsem možná trpěl víc, než malá Jessie na tátově noze. A jestli jsem se měl bát, tak se asi něco nepovedlo.(16.11.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace