Powaqqatsi

V kinematografii neexistuje jiné dílo, které by se tolik zabývalo problémy spojenými s globalizací. První, fenomenální díl zobrazoval především ekologické problémy a zdůrazňoval, že život je stále rychlejší. Druhý díl se zabývá spíše humanitárními a sociálními problémy. Už tento samotný koncept znamená určité ubrání poutavosti, protože zde nenajdme pohledy na krajinu atd. Nicméně film vypovídá o tom, jak nůžky globalizace rozdělují populaci na chudé a bohaté. (04.12.2004)

Trochu slabšie oproti prvému dielu, kde hrala prím príroda. Tu sú to ľudia tretieho sveta a ich život od úplne prirodzeného prostredia až po civilizovaný tretí svet s mrakodrapmi a všetkou technikou vrátane televízie, na ktorú je daný zvláštny dôraz. Ani to všetko na rozvojových krajinách nezmení ich podstatu, ich štýl života a absolútnu biedu na väčšine územia. Na dôvody odpovedá názov dokumentu v indiánskom jazyku. Film tentokrát nemá bombastické trikové alebo časozberné zábery, ale najväčšie zamyslenie ponúka dievčatko zdržiavajúce sa pred veľkým nasprejovaným nápisom oslavujúcim vojnu. Druhou nezabudnuteľnou scénou je ranná hygiena vonku, asi v Indii, ten človek, čo sa naozaj dôkladne namydlil ani netuší, ako sa zvečnil. –––– po-waq-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi powaq čarodejník + qatsi život) podst.m. bytie, spôsob života, ktorý odčerpáva životné sily iným bytostiam, aby ich využil pre vlastný život (19.07.2015)

Veľmi váham medzi 4* a 5*, dávam však zatiaľ menej pretože Koyaanisqatsi sa mi páčilo predsa len o niečo viac, nepopieram však, že ak Powaqqatsi uvidím ešte raz vytiahne sa o 1* vyššie. Koyaanisqatsi bolo omnoho pochmúrnejšie, dalo by sa povedať, že do určitej miery pesimistické s veľmi hlbokou myšlienkou, oproti tomu je Powaqqatsi uvoľnenejšie a nie tak ťaživé. Zábery na krásnu krajinu vystriedali rovnako pôsobivé zábery ľudí, takže po obrazovej stránke sú si filmy úplne vyrovnané. Ako už bolo povedané hudba Philipa Glassa je absolútne geniálna, možno pomyselný vrchol tvorby tohoto skladateľa, je omnoho živšia ako v Koyaanisqatsi (okolo ktorej sa objavuje aj mnoho výhrad, síce nechápem prečo), takže hudobne prvý film jednoznačne prekonáva. (01.09.2008)

Druhá filmová báseň, filozofické dílo, experiment… od Gogfreyho Reggia s názvem Powaqqatsi navazuje na svého předchůdce po šesti letech a Ameriku mění za jiná místa. Převážně se podíváme do Indie (a jižní Ameriky), která se může brát jako symbol přelidnění naší planety. No a o tom vlastně celý snímek je. Definice slova Powaqqatsi je život na úkor svého okolí a ostatních. Film je pak sled jednotlivých záběrů na lidi, masy lidí a ještě větší masy lidí. Záběr hromadného prohrabávání obrovské haldy odpadků je silný sám o sobě. Vyznění opět není moc optimistické. Vcelku to ale na mě mělo menší účinek než Koyaanisqatsi a ani ty vizuální obrazy nebyly tak strhující. Tři hvězdy za netradiční zážitek nechám a poslední díl trilogie Naqoyqatsi si rád pustím, nicméně první část na mě působila silněji. (22.12.2021)

Powaqqatsi: Čarodějův život. Život, který pohlcuje síly jiných životů. Prý. Reggiův filmový doprovod k netradičnímu etno-Glassovi. Převaha Philipa nad Godfreyem přetrvává, přestože Reggio Glassovy kompozice obohacuje, tentokrát nikoliv zrychleným, nýbrž zpomaleným kontrapunktem divokého etna v zacyklené repetici. Citát, který by mohl navozovat představu o filmu, zobrazující člověka jako pijavici, stojí ale v dojmu z druhého dílu série v jisté kvadratuře. Powaqqatsi, ač uvádí do Babylonu plného kouzelníků a pinožení napříč všemi odvětvími lidské činnosti, nebudí tak mrazivé pocity jako neosobnější, méně figurální Koyaanisqatsi. (01.07.2018)