poster

Powaqqatsi

  • USA

    Powaqqatsi

  • Slovensko

    Powaqqatsi

Dokumentární / Hudební

USA, 1988, 99 min

Režie:

Godfrey Reggio

Scénář:

Godfrey Reggio

Hudba:

Philip Glass

Hrají:

Cheryl Tiegs (a.z.), papež Jan Pavel II. (a.z.)

Střih:

Miroslav Janek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Richard_Ba
    ***

    Strašná nuda. Celkový nápad vytvoriť film týmto štýlom je vynikajúci a ocenil som ho v prvom snímku, Koyaanisqatsi. Druhý diel trilógie ma však nenadchol, dokonca mi zobral chuť vrhnúť sa na diel tretí. Nechať diváka ohromiť krásnymi, či dojemnými scénami, vynechať naráciu (aby si divák vytvoril vlastný názor) a všetky dojmy znásobiť hudbou, to je koncept, ktorého sa režisér drží. Celá tá menšinová a "treťosvetová" tematika ma žiaľ nezaujala, a tak mi neostávalo nič iné ako si užívať génia Glassa.(22.8.2009)

  • zette
    ***

    Nevidet prvni dil teto trilogie, urcite dam vyssi hodnoceni. Tak jsem ale malinko zklaman, Powaqqatsi uz neni tolik dynamicky. Hlavne si ale myslim, ze zeme tretiho sveta maji daleko vetsi potencial nez jaky byl vyobrazen v tomto dile. Duha polovina byla vyrazne lepsi nez ta prvni. Opet vyborna kamera a hudba.(6.6.2009)

  • ScarPoul
    ***

    Úplne inak zameraný film ako prvý diel Hopi Trilógie. Tam, kde bol predchádzajúci diel plný bezútešnosti a deštrukcie je tento venovaný rôznym kultúram a národom a ich prejavom radosti a každodenných úkonov. Tento diel je omnoho komplexnejší, čo sa týka lokácií, ľudí aj zobrazovaných situácií. Glassová hudba je tentokrát prívetivejšia, radostnejšia a všestranejšia - požičiava si hudobné nástroje a štýly hudby z iných kultúr. Lenže rovnako ako v prípade prvého dielu je tento poetický dokument pre mna jednorázová záležitosť. Mám rád spojenie hudby a obrazu, len tomu chýba akási naliehavosť. Chýba tomu nejaká snaha vypovedať o rôznych národoch, ktoré nám film prezentuje. Pritom sú nám podávané aj s toho nepríjemnejšieho pohľadu. Reggio necháva na divákovi aby vnímal obrázky, ale žiadne indície, ktoré by celok skompletizovali tu nenájdeme. Každý si teda môže film vyložiť po svojom a to je asi vlastne aj zmysel týchto dokumentov. Mne to ale nestačilo.(18.2.2012)

  • JASON_X
    *****

    Bylo by nespravedlivé dát o hvězdu méně z toho důvodu, že to není tak velkolepé jako Frickeova Baraka. Je to velkolepé, ačkoliv je to "pouze" o lidech. O každodennosti. O rozdílech. O podobnosti. O bezvýchodnosti, ale i o odevzdanosti a pokoře. Skvěle poskládané záběry. Několik obrazů se mi nesmazatelně vrylo do paměti, třeba dlouhý začátek z brazilského zlatého dolu Serra Pelada s muži, vynášejícími nahoru zraněného kamaráda jako pytel s hlínou. Nebo holčička vezoucí domů na voze unaveného či opilého otce (nejspíš opilého)... Silné. A také se mi tentokrát hodně líbila Glassova hudba.(25.2.2013)

  • Autogram
    ***

    Trochu slabšie oproti prvému dielu, kde hrala prím príroda. Tu sú to ľudia tretieho sveta a ich život od úplne prirodzeného prostredia až po civilizovaný tretí svet s mrakodrapmi a všetkou technikou vrátane televízie, na ktorú je daný zvláštny dôraz. Ani to všetko na rozvojových krajinách nezmení ich podstatu, ich štýl života a absolútnu biedu na väčšine územia. Na dôvody odpovedá názov dokumentu v indiánskom jazyku. Film tentokrát nemá bombastické trikové alebo časozberné zábery, ale najväčšie zamyslenie ponúka dievčatko zdržiavajúce sa pred veľkým nasprejovaným nápisom oslavujúcim vojnu. Druhou nezabudnuteľnou scénou je ranná hygiena vonku, asi v Indii, ten človek, čo sa naozaj dôkladne namydlil ani netuší, ako sa zvečnil. –––– po-waq-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi powaq čarodejník + qatsi život) podst.m. bytie, spôsob života, ktorý odčerpáva životné sily iným bytostiam, aby ich využil pre vlastný život(19.7.2015)

  • - Přibližně v polovině filmu se v záběru jedoucího nákladního vlaku mihlo celkem 156 vagónů.

  • - Ač se to běžnému divákovi a posluchači nezdá, ústřední "hymna" je napsána v poměrně neobvyklém taktu - první provedení v 10/8 taktu (3+3+2+2), druhé v 12/8 (3+2+3+2+2) a třetí v 13/8 taktu (3+3+3+2+2). Závěrečná píseň je opět v 10/8 taktu. (L_O_U_S)

  • - Záběr na kamion míjející indiánského chlapce je jedinou zinscenovanou scénou celého filmu. (džanik)