Země nikoho

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu. (22.01.2008)

Ovlivněn motivem na filmovém plakátě a žánrovou škatulkou komedie, která u tohoto filmu na CSFD figuruje hned na prvním místě, jsem čekal v horším případě válečnou taškařici typu "Jak jsem vyhrál válku" a tom lepším satirickou sondu typu "Hlava XXII". Ale nakonec jsme se příliš nezasmál. Země nikoho neservíruje vtipné momenty, alespoň ne tehdy, pokud pod pojmem "vitpné" vidíte klasický situační či konverzační humor. Film vedený povedenou režií Borise Tanoviče kráčí téměř výhradně v satirické rovině, přičemž tato satira je prezentována velmi nenápadně; nic není zextremizováno a nepořádá se hon na absurdní situaci roku. Proto miřte jinam, vy, co čekáte Bosenskou švejkovinu, tohle je zajímavý a filmařsky povedený snímek, který se hořce pousmívá nad příčinami a množstvím nesmyslných vyústění válečných konfliktů, u kterého trochu zamrzí, že nepřínáší ani hutné emoce, ani žádné myšlenky. (08.12.2007)

Docela vydařený příběh, na který jsem ovšem hodně rychle zapomněl a teď tak po 3-4 měsících si už ani nevybavuji, co se tam všechno odehrálo a jak to skončilo. A to je špatné. Jasně to ukazuje, že film mě nijak víc neoslovil. Film vypráví příběh o tom, jak se znepřátelení vojáci dvou stran (Srbsko-Bosna) střetnou tváří v tvář na válečném území, v zákopu. Následuje spousta komických i napínavých scének, škoda jen že už nevím jakých. 60% (18.09.2008)

Film mi nedal viac než iné s podobnou tématikou. Ale pekne poukazuje, že v podstate sa zabíjali bratia. Hovoria jedným jazykom, majú veľa spoločného a predsa sa nenávidia. A navzájom obviňujú, kto za to môže. Filmu sa celkom dobre podarilo skĺbiť to humorné s tragickým. Vo výsledku si však pamätám z neho maximálne tak jednu scénu. (14.12.2021)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)