Země nikoho

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Takový malý, skoro až komorní příběh odehrávající se v zákopu. Dva nepřátelšstí vojáci uprostřed frontové linie Srbsko Bosenské války. Celý děj poukazuje na celkovou nesmyslnost a malichernost tohoto válečného konfliktu. Ovšem i v tak vyostřeném prostředí a celkem dramatickém ději, si tvůrci našli prostor na drobný vtip a rionii, které v nejednom případě vykouzlí minimálně úsměv na rtech. Na oba hrdiny i ostatní postavičky, s danou situací spojené je velice příjemná podívaná. (05.04.2015)

Zem nikoho je vojnová dráma. Je asi jediná, kde sa nebojuje, nie sú tu akčné scény a spolieha sa iba na kvalitný námet a jeho scenáristické rozvinutie. Potom to stačí iba dobre natočiť a obsadiť vhodné typy hercov. Zem nikoho je tak jeden z najrýchlejšie ubiehajúcich a najzáživnejších vojnových filmov, čo som kedy videl. Toto všetko je vďaka jeho komornosti paradox, ktorý dokazuje majstrovstvo tvorcov. Jeho označenie ako komédia (skôr veľmi drsná satira) je úplne scestné, kto ho videl a pamätá si záver, veľa dôvodov na smiech nemá. (12.08.2012)

Kde bolelo, tam bolelo, bola jedna vojna, dve znepriatelené strany, zákop a 3 vojaci v ňom... "Ako ti je?" "Super. Nikdy mi nebolo lepšie... najskôr po mne strieľajú a potom sa preberiem na míne... celý svet na mňa pozerá, potrebujem sa vysr*ť a ty ma seri*š tými debilnými kecami." Znie to ako komedia, nie? Lenže toto je trpká komédia, kde vládne televízia a štáby, kde politici a generáli tvrdia "však by sa nič nezmenilo" a všetkým (alebo takmer) je to jedno... však "zákop ako zákop" "mŕtvola ako mŕtvola" a "vojna ako vojna". Politika nezasahovania a jej absurdné riešenia v Absurdistane zvanom vojna. Film sálajúci chladom a cynizmom, s tragikomickou príchuťou, ktorý vás rozhodne nenaplní príjemnými pocitmi. 9/10 (09.12.2005)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Takovahle volovina sebrala oskara Amelii, to snad ani neni mozny. Ale to je tematem, Amelie je oddechovka, kdezto tady se tvurci snazi kritizovat vsechno mozny na valce. A jakmile se to akademici docetli, uz si urcite slintali kuli tematu na triko a ani film nevideli. Pribeh je pekne jednoduchej, ze zacatku to sice vypada jako komedie, ale za chvily tvurci zvazni a snazi se kritizovat. Problem je, ze me to nijak zvlast nezaujalo a jelikoz byli hlavni hrdinove nesympaticky, tak mi bylo fuk, co se s nima stane. Konec je sice zajimavej, ale to uz filmu nepomuze. Proste takovej nicim zajimavej film, kterej ve me nic nezanechal. (27.02.2007)