Země nikoho

Zhlednutí tohoto filmu jsem velmi dlouho odkládal. Já mám prostě nejradši filmy s nálepkou Made in Hollywood. Ale tento film je vyjímka potrvzující pravidlo, že se mi nemusí líbit jen hollywoodské filmy. Potěšil mně originální scenář prošpikovaný černým humorem, který se mi zamlouval. Výborné dialogy a pro mně tedy největší překvapení byly herecké výkony. Ani jednoho herce jsem nikdy nikde neviděl a musím říct, že hráli skvělé. I přesto, že se mi film celkem líbil musím dát 4*, jelikož po hodině to začlo ztrácet tempo a bylo to toršku nudné. A taky tento film právem dostal Oscara. Nadprůměrný film, jenž mi udělal radost!!! (11.03.2007)

6 / 10 Tanovičov celovečerný debut bol jedným z tých filmov, ktoré sa nielenže dočkali všeobecne kladných reakcií či už od odbornej kritiky alebo širokej verejnosti, no odniesli si aj Oscara, akési symbolické potvrdenie svojej výnimočnosti naprieč národmi a kontinentmi. O to väčšie bolo moje sklamanie, keď som si po jeho dopozeraní len nespokojne odfúkol a pomyslel si: "A čo?" Priznám sa, táto protivojnová satira ma nechala úplne chladného - nerozosmiala ma, neprinútila ma zamyslieť sa, len pomaly preplávala pred mojimi očami a upadla do zabudnutia. (22.11.2005)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Humor i tragika tohto filmu vyplýva zo samotnej podstaty balkánskeho konfliktu, tragédie národov s väčšími či menšími prestávkami roky bojujúcich proti sebe a predsa žijúcich veľmi tesne pri sebe (stačí si prečítať dejiny Juhoslávie). Tentokrát však nejde o zobrazenie konfliktu národov ale o príbeh konkrétnych jednotlivcov. K základnej zápletke sa pridáva neschopnosť OSN a jej pochybných vojsk UNPROFOR, ktoré nemajú právo zásahu, samotní vojaci o ničom nerozhodujú, sú však skvele vybavení. Taktiež hyenizmus novinárov ukázaný jest. O podstatu riešenia konfliktu, či nebodaj pomoc postihnutým sa nezaujíma temer nik. Traja vojaci, vojak OSN a novinárka v príbehu o jednej blbo umiestnenej trhavej rozbuške. Poetika filmu pripomína čechovovský smiech cez slzy. (18.10.2004)

Ovlivněn motivem na filmovém plakátě a žánrovou škatulkou komedie, která u tohoto filmu na CSFD figuruje hned na prvním místě, jsem čekal v horším případě válečnou taškařici typu "Jak jsem vyhrál válku" a tom lepším satirickou sondu typu "Hlava XXII". Ale nakonec jsme se příliš nezasmál. Země nikoho neservíruje vtipné momenty, alespoň ne tehdy, pokud pod pojmem "vitpné" vidíte klasický situační či konverzační humor. Film vedený povedenou režií Borise Tanoviče kráčí téměř výhradně v satirické rovině, přičemž tato satira je prezentována velmi nenápadně; nic není zextremizováno a nepořádá se hon na absurdní situaci roku. Proto miřte jinam, vy, co čekáte Bosenskou švejkovinu, tohle je zajímavý a filmařsky povedený snímek, který se hořce pousmívá nad příčinami a množstvím nesmyslných vyústění válečných konfliktů, u kterého trochu zamrzí, že nepřínáší ani hutné emoce, ani žádné myšlenky. (08.12.2007)