Cena svobody

Podobné filmy to nemají vůbec lehké, často se jim vytýká velké množství patosu. Režisér Philippe Falardeau se právě tomuto snažil za každou cenu vyhnout a vlastně se mu to docela povedlo. The Good Lie není špatný film, jen až moc spoléhá na syrovost úvodní půlhodiny, u které budete vděční, že jste se narodili v úplně jiné části Země než hlavní postavy a hodně spoléhá také na závěrečných deset minut. Ale to mezi tím mi přišlo takové neslané, nemastné, pořád jsem si marně snažila najít cestičku k hlavním hrdinům, něco tomu zkrátka chybělo. (01.01.2015)

Logický kariérní postup frankofonního kanadského režiséra Philippe Falardeau do Hollywoodu bohužel znamenal tohle kýčovité uprchlické drama, které sice popisuje objektivně zajímavou a celkem pohnutou událost, ale utápí se v klišovitých scénách (scéna setkání bratrů v uprchlickém táboře s dlaněmi v písku byla doslova ukázková). Tvůrci záměrně staví proti sobě kulturní odlišnosti a z nich plynoucí dlouhou řadu paradoxů, pro mne byla ovšem největším paradoxem scéna s bílou americkou bezdomovkyní u kontejneru supermarketu, v němž pracoval Jeremiah, která klade logickou otázku - Spojené státy americké (potažmo naše civilizace) se nedokáží postarat o své vlastní občany v nouzi, proč se tedy dost pokrytecky snaží pomáhat uprchlíkům z třetího světa? Máme-li bezdomovce a ghetta plná sociálně vyloučených občanů, není naší morální povinností přes veškerou hrůzu událostí v Africe postarat se v první řadě o ně? Každopádně pohnutý příběh čtyř súdánských běženců si bezesporu zasloužil kvalitnější filmové zpracování, škoda, že se tvůrci nevyvarovali přemíry sentimentu... (19.01.2015)

Hodně emocionální drama inspirované skutečnými událostmi. Působivý a dech beroucí příběh sourozenců plně vtáhne do děje a jejich strastiplná cesta za svobodným životem plná dramatických, tragikomických i hodně emocionálních scén nenápadně ovlivní diváka, že jim tak trošku začne i fandit a soucítit s nimi. I když některé scény vypadají trošku méně pravděpodobně, přesto dojem a celkové vyznění snímku diváka upoutá a na film jen tak lehce nezapomene. "Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli." (africké přísloví) (30.03.2018)

Na tomhle filmu není k obdivu nic jiného než silný příběh. Poměrně zajímavý úvod s útěkem do Keni je následován přesunem do států, kde se naše partička afričanů ne a ne začlenit. Doufal jsem v nějaké drama, které někam povede, ale nic takového jsem nedostal. Spíš naopak, pár příběhů o tom jak je nikdo nechce zaměstnat, mají problémy s prací a nikdo jim nerozumí.. tedy dokud nepozná jejich smutný osud. Žádná katarze, zvrat či vývoj. Zapomenutelný film, který selhává absolutně ve všem. (02.08.2016)

Čisté emoce netvořené umělými vztahy, ale životními událostmi drsných Afrických zemí (do nichž podnikatelé přinášejí skrze armádní síly demokracii a kradou si nerostné bohatství). Příběh lidí, kterým se poštěstí přistát jakožto imigranti v USA a neznalí a traumatizovaní krutostí svého světa se snaží asimilovat - po svém. Smích střídá pláč a pláč smích. Zajímavý mix pocitů nabízí těžce stravitelný snímek. (16.09.2016)