Dva supernosáči

Dva supernosáči jsou pokračováním představy zábavy a zároveň exhibování dvou mladých německých televizních celebrit. Jednoduché, místy slabé, občas velmi povedený vtip a s ohromnou porcí vitální živočišnosti. Konec konců, proč ne, když ve své době slavili se svou taškařicí úspěch divácký i komerční. Hlavní ústřední dvojice roztržitých nosáčů Tommy Jürgensen (sympatický Thomas Gottschalk, též v roli opatrného arabského prince Faruka al Habiba) a Mike Bachstein (příjemný Mike Krüger) a jejich smělé pokusy v oblasti soukromé detektivní agentury. To, co nezvládají po scénáristické a herecké stránce, to nahrazují nadšením a nebojácností. A protože jsou to muži v rozkvětu svých fyzických sil, nemohou chybět ženské protějšky. A to zvědavá Lucy Sasse (pohledná Susann B. Winter), pociťující náklonost k Tommymu. A žárlivá a nespokojená Mikova přítelkyně Alice (příjemná Andrea L'Arronge). K výraznějším postavám patří také Lucyina matka Sabine Sasse (zajímavá Liane Hielscher), ostře sledovaná osoba. A prozíravý velvyslanec arabského prince (zajímavý Djamchid 'Jim' Soheili), vynalézavý ve své ochraně svěřeného člena královské rodiny. Z dalších rolí: záletný zadavatel první detektivní zakázky Heinrich Sasse (Gert Haucke), snaživá ředitelka sirotčince (Ingeborg Schöner), neústupný bojovník s teroristy major Schneider (Harald Dietl), princova favoritka Fatima (Thea Gottschalk), či neúnavný nájemný vrah (Otto Retzer). Není to výrazněji lepší, než ostatní filmy ze série a osobně cítím, že film nadhodnocuji, ale ta jednoduchost mě dokáže dostatečně zabavit a vyčistit hlavu od zbytečně tíživých chmur. (12.01.2017)

Dva supernosaci maj sice rypaky slusny, ale jinak nak zvlast super nejsou. Jinak Gottschalk s Krugerem nejsou moc dobry herci, casto se dost divne xichti a naky super sympataci to taky nejsou a nejaky postuchovani mezi nima taky moc nefunguje, ale uz sem videl horsi dvojice a zas tak spatny precejen nejsou. Co se tyce pribehu, tak ten je vcelku v pohode, film neni dlouhej, misty vtipnej a sviznej, navic podporenej uchazejici hudbou. Zadna velka zabava, ale ani zadna nuda, takze prumer. (25.07.2007)

Němci a komedie - tohle spojení prostě nefunguje. Je to národ, který slovo nadsázka nemá ve svém slovníku, proto z jejich studií vychází něco, co se snaží ze všech sil působit vtipně, ale místo humoru vzniká strojený pseudohumor, kterému se smát jde jen stěží. Supernosáči se asi řadí k tomu lepšímu, co vzniklo u našich západních sousedů, ale ani to v širším měřítku neobstojí. (12.04.2015)

Nejméně dějový snímek z cyklu filmových komedií, jímž eskapistický proud západoněmecké kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let svébytně odpověděl na řadu „cestovatelských“ komedií Binga Crosbyho a Boba Hopa ze čtyřicátých, resp. padesátých let. Mladší řadu s nimi spojuje vedle méně úspěšného úsilí zpřítomňovat různá filmová klišé především rozmanité rozrušování pevných hranic vyprávěné fikce. Zatímco se o znevážení vyprázdněných šablon snaží Dieter Pröttel s duem scénáristů (a ústředních protagonistů) marně a případný vtip scén se koncentruje do revuálních výstupů v přibližném světě, tentokrát založených na převlékání, maskování a parodování, odkazy k realitě či filmovému světu zabírají docela spolehlivě. Dokonce bych řekl, že vyprošťují z nudy kolébající neckermannovské estetiky a naznačují, že i „nosáči“ jsou ochotni zasmát se sami sobě. Těch okamžiků není však mnoho a nic dalšího tento příspěvek ke karnevalové kultuře – věčných masopustů, nekonečných prázdnin a trvalých dovolených – nepozvedá nad průměr. (06.05.2023)

Enormne divný film. Myslím, že ak to tu niekto prirovnáva k Tele Tele, tak uráža Genzera so Suchánkom. Matne si pamätám, ako som dvoch nosáčov pozeral ako malý v 90. rokoch na Nove, kde to boli samozrejme veľké hity. V tej dobe boli u nás v móde podobne bláznoviny. Ale kým francúzska skupina Les Charlots (alebo talianska dvojka Bud Spencer Terence Hill) si moje srdce získala, o nosáčoch nič také povedať nemôžem. Tento film je, treba objektívne povedať, čistou katastrofou. Mám vo filmoch rád absurdný humor, ale toto bolo tak mimo, že vlastne ani neviem, či to vôbec „technicky“ bola komédia. V podstate vôbec som sa neusmieval. Nieto aby som sa smial. Tváril som sa ako keby som sledoval Mlčanie jahniat. Toto by si užil každý aspoň trochu normálny dramaturg. Mal by totiž práce nad hlavu, až by musel ťahať dobre platené nadčasy. Nič nedáva zmysel, logiku, súvislosti. Je to len sled skečov, ktoré spolu možno súvisia, ale skôr nie. Isté je jedno. Je to fuk. Bola to doba, kedy stačilo, aby si chlpatý chlap obliekol podprsenku a ružovú sukňu a ľudia sa rehotali. Vtedy som sa rehotal aj ja, ale dnes, v roku 2022, je to nočná mora. Nepochopiteľná scéna strieda nepochopiteľnú scénu. Krútil som hlavou už v prvej minúte, kedy sa žena rozchádza s mužom a on hrá na gitare a do toho spieva a nepovie ani slovo, ale keď sa žena konečne dobalí, vezme veci, odíde z bytu, sadne do auta a odíde, zrazu za ňou začne utekať, ukradne taxík (?!?) a prenasleduje ju. Zaujímavé je i to, že postavy (nielen hlavné) ovládajú telepatiu, keďže viackrát zjavne vedia veci, ktoré nevideli, ani im o nich nikto nepovedal. A sú hlavné postavy vôbec hrdinovia? Alebo skôr antagonisti? Thomas Gottschalk  je nesympatický egomaniak. Mike Krüger je nesympatický tak nejak celkovo. Ono nejde o to, že je to ľudová zábava. Ja vlastne, čím som starší, mám proti tzv. ľudovej zábave čoraz menej výčitiek. Dokonca mám rád Kameňáky od Trošku. Aj Babovřesky. Toto je ale fakt mimo. (18.04.2022)