Hana a její sestry

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Jeden z častých motivů Woodyho filmů - úzkost ze smrti - je tu rozvinut více než v jeho jiných filmech. Co se stane, až zemřeme? To už jako vůbec nebudeme? Stejné návaly úzkosti jsem občas zažíval jako malé dítě ( většinou v noci, když jsem se snažil usnout ), postupně se ale objevovaly stále řídčeji, až zmizely. A Woody zde dokázal tyto pocity nádherně reflektovat. A to je na něm nejcennější - jak je všímavý a dokáže pocity, nálady a vztahy využít ve svých filmech. Jinak se jedná o jednoho z nejlepších klasických Allenů, jak ho mají všichni jeho fanoušci nejradši. (28.11.2005)

Přiznávám, dle zdejšího hodnocení a nadšených ohlasů jsem čekal víc. Jde o ten typ Woodyho pohodové vztahové konverzačky s výbornými dialogy, ostatně tu má režisér skoro vždy dobře zmáknutou, jenže pak záleží na kvalitě humoru a faktem je, že v Haně a jejích sestrách ho bohužel moc nebylo. Ani pár výraznějších hlášek. A taky mi moc nesedla roztříštěnost děje, chápu sice, že vyprávění prolínajících se příběhů všech 3 sester, navíc rozdělené do kapitol, mělo být zajímavé, ale tady mně to spíš rušilo. Plusem je však kvalitní herecké obsazení, Michael Cane v netypické roli, mnou dlouho nikde neviděná Carrie Fisher (Leia ze Star Wars), pak herečky Barbara Heshey, Dianne Wiest, Mia Farrow a samozřejmě samotný Woody. Vidím to na slabší 4*, holt jsem čekal, že se víc zasměju. "Kdybych měl nádor, zastřelil bych se. Rodiče by to zdrtilo. I je bych musel zabít. A strejdu s tetou. Zkrátka krveprolití." (25.11.2011)

Popravdě o něco slabší, než jsem ve společnosti Allena zvyklý. Dokonce bych řekl, že nebýt jeho postavy svérázného (jak jinak) hypochondra, těžko bych si tentokrát hledal k příběhu cestu. Takhle ale naštěstí opět není o vtipné hlášky nouze a před kamerou září hotová herecká smetánka, kterou je radost sledovat stejně jako Woodyho moudrost a životní zkušenosti, které speciálne tady bohatě zúročil. Na víc jak 75% to ale zatím nebude. (02.08.2013)

Pořád se musím divit tomu, že ačkoli jsou Allenovy filmy pořád o tom samém, neustále nás baví se na ně dívat a sledovat ty stále dokola omývané životní pravdy. Je to kvůli hercům? Kvůli jazzové hudbě? Kvůli odkazům na Hitchcocka a bratry Marxovy? Kdoví, nicméně Woody byl vždycky kumštýř a závěrečná scéna je tak nádherně dvojznačná, že jsem opět uznale pokýval hlavou a řekl si, že je to sakra dobrý film. P.S. Johna Turturra si všimnete, i kdybyste byli slepí. (01.04.2010)