Hladová srdce

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90% (30.01.2016)

Když Absces potká na hajzlech v čínském pajzlu Gangrénu, je z toho láska na první zánět. Absces je celý dychtivý, a tak než bys řekl sněť, nakultivuje Gangréně mimimykózu a je výtok v rukávu. A jak už to chodí, chudák Absces při svém poblouznění z toho hnisajícího vzplanutí a posedlostí cákáním sporami na všechny strany bohužel nezaregistruje, že je Gangréna, jak to jenom říct kulantně, aha, už vím, totálně jeblá piča, co hodlá přirozeně všežravý plod jejich hnijící lásky držet při životě jen na jeteli a ranní rose. Mimořádně hnusný film s neuvěřitelně odpornými herci! Ale pokud má kinematografie způsobovat nějaké emoce, tady se to u mě díky skvělé práci režiséra, scénáristy a dokonalému kástingu povedlo na dvě stě procent. Takovou bezmoc a příšerné nutkání napálit televizi v naději, že to té pošahané krávě i přes ty tekuté krystaly aspoň trochu ublíží, jsem cítil naposledy u Kingovy Mlhy při geniální kreaci kudlanky v sámošce. Prostě vy-ni-ka-jí-cí práce, doteď zuřím. Takže se dnes rozloučím milým vzkazem všem těm ubohým stvořením, kterým psychická porucha narušila přirozené stravovací návyky: „Žerte si třeba hovna, kokoti, ale vaše děti nemohou za to, že jste psychoši, tak jim dopřejte zdravý vývin! Kdyby lovci mamutů žrali plavuně, jste dneska za mřížemi v Zoo a rodinky šavlozubých tygrů vám chodí o nedělích házet banány.“ No nic, jako ortodoxní masan na sebe teď k tabuli demonstrativně hodím koženou bundu z vlastnoručně umučených lostomilouškých klálíšku, dám si bůček z mimořádně neanimálně poraženého prasátka a po večeři zvlášť zavrženíhodným způsobem utýrám nějakou brokolici a pár sojových bobů. (01.02.2016)

Ľudia ako Mina, všetci pojedači placenty, popíjači sava, antivaxeri a podobná ľudská špina, by mali mať zakázané deti vôbec splodiť, nie ich ešte vychovávať. Pred pár dňami akurát zomrel štvorročný chlapec. Mamina sa radila na facebooku s antivaxermi a tí ju presvedčili, aby mu nedávala lieky. Zomrel na chrípku. Na rovinu? Neužil som si to. Ani neviem ako kto hral. Verím, že dobre. Škoda, že vás to nenechá sa sústrediť na nič iné ako rozmýšlať, akou najbolestivejšou smrťou by mala byť zavraždená hlavná ženská hrdinka. Napadlo ma ubodanie. (11.02.2020)

Úplně volně bych tu obscesívní megeru umlátila lopatou! Vážně. Tohle je horor, ne nějaký přiblbý Slunovrat! Ať si, do pytle, každý spásá, co chce, jejich volba, ale týrat miminko hlady a svými veskrze debilními utkvělými nebezpečnými názory, je zvěrstvo nejtěžšího kalibru.. Nechtěla bych být v dnešní době pediatrem, ani za nic! Do hajzlu, dávat od čtvrtého měsíce chlapečkovi výhradně zrníčka, semínka a laxativa, aby se očistil od špíny dnešního světa, nevzít ho na vzduch, ani k lékaři?! Vytáhla bych ji za pačesy z chalupy, zavřela na psychinu, až by tam zčernala. Klidně ať tam chcípne hlady, pošahaná, jako noc hnusná, veganská hysterická trumpeta... I ti nejchudší z nejchudších , nejjednodušší z jednoduchých se snaží za každou cenu nakrmit své dítě, jak to nejlépe lze.. Je to totiž záležitost instinktů. Ano, jsem ta, která hází do stejného pytle veganské ušmudlané biomatky, naprosto šílené nezodpovědné domorodičky, bankokojičky a potrhlé extrémistické ochránkyně přírody. A světe div se, zároveň vybírám, co sníme, jaké maso si dáme, ale na druhou stranu vydržíme bez masa klidně několik dní. Třídíme odpad a nemučíme zvířata, ale všeho s mírou. Každý fanatismus je totiž peklo. A je jedno, jestli se k němu uchýlí člověk nemocný nebo prostě jen nudou praštěný. A ještě to doklepnu: konspirační výživové servery jsou taky kapitola pro sebe. Když jsem měla možnost sledovat, jakým způsobem na nich ulítla rodina, kterou roky znám..., která si to vesele vyzrnila až k regulérní mentální anorexii, s výrazným snížením draslíku v krvi, včetně arytmií a tetanií, kdy mi do očí tvrdí, že i ta slavná skořice je jed a bláznivá jsem já... no ty vole... Jdu si dát nedělní řízeček. A naše děti si dají se mnou! Smažila jsem ho z prasete a komu se to nelíbí, ať mi kachnu políbí. :) Adam Driver- výborný! Věřila jsem mu vše. Silný film. Plná palba. A pozor: během projekce má divák-rodič intenzivní chuť rozkopat svůj vlastní televizor..., takže opatrně. (11.08.2019)

Komentář píši několik dní po zhlédnutí a ještě teď je mi z toho nanic. Nechápu, jak to mohlo dojít daleko. Nechápu lékařskou péči a ten jejich úžasný zájem, nechápu sociální pracovníky, nechápu ale ani milujícího manžela a už vůbec ne, Minu. Ale koho jsem pochopila, byla babička, snad jediný v úvozovkách racionálně myslící člověk. Mohu s přehledem napsat, že jsem měla adrenalin v maximální pohotovosti a mít poblíž Minu, tak jí pošlu do nejbližší psychiatrické léčebny. Tedy minimálně, protože sklony jsem měla jako babička. Nedá se nic dělat, suma sumárum, takoví rodiče někdy jsou, ale co my ostatní, mlčky přihlížíme, když něco podobného vidíme a děláme jako že nám do toho nic není. To je totiž naturel většiny, schovat hlavu do písku jako pštros. Uff, to mě zase jeden film dokázal totálně rozhodit. (01.03.2016)