poster

Ať žije život

  • Francie

    Viva la vie!

Komedie / Drama / Mysteriózní / Thriller / Sci-Fi

Francie, 1984, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Seabeast
    *****

    Film Ať žije život z roku 1984, který si zatím trouflo ohodnotit něco málo přes 100 lidí, je jasným důkazem, že je stále co ve filmové kinematografii objevovat. Je naprosto nevšední, originální a velmi osobitě podaný. Rozjezdem se nenechte odradit, protože, později od toho moc nejdou odtrhnout oči. Není to pro běžného popcornového diváka, ale spíše pro lidi, co hledají na filmech velmi zvláštní až specifickou atmosféru a rádi nad filmy hloubají. Přiznám se, že podobný snímek jsem zatím neviděl, opravdu. Svým způsobem je to geniální počin a těžko se o něm rozepisovat víc, to se spíš musí vidět. PS: Někdo by měl odstranit z žánrového zařazení Komedie, protože je to vedle, jak ta jedle a o to hůř, že je hned na prvním místě.(24.11.2013)

  • Pohrobek
    *****

    Tajemný příběh, jenž začne jako kriminálka, pokračuje jako sci-fi, jako snová fantazie a skončí nevímjak. Chtěl jsem tento snímek vidět velmi dlouho a poté, co se mi to podařilo, ho chci vidět znovu, i když ještě nějakou, nezanedbatelnou dobu ve vás atmosféra Viva la vie! rezonovat prostě musí. Jak to vlastně je, bylo a bude? Na co si tu s námi Claude Lelouch hraje? Co nám chce říci? aaaa- oooo - uuuu -oeoeoeoe. Dosaďte si francouzskou výslovnost a jděte po malých sekundách od f1 dolů, tak zvláštní atmosféru tenhle snímek má!(14.6.2006)

  • emma53
    ****

    Claude Lelouch si své diváky musí najít a nebo naopak a pak je to určitě láska na celý život. Jeho filmy se většinou vymykají všem jiným šablonovitým snímkům. Ani tady to nebyla vyjimka a já se tak ocitla mimo prostor v jiné dimenzi, kde jsem občas tápala a fascinovaně očekávala, jak se to klubko těžko uvěřitelných událostí postupně rozvine. Ale je to velmi obtížné, dokonce by se dalo říct i nemožné, protože v mysteriózním duchu si s námi může Claude zahrávat jak chce, což zřejmě také s chutí udělal. Když vezmu v úvahu rok jeho vytvoření a to, že to rozhodně nebyl myšlenkově prázdný film, tak to byl neobyčejný a zvláštní zážitek, na který musíte mít ale to správné naladění. A komedie to není ani omylem.(18.10.2016)

  • mm13
    *****

    Skoro až "lynchovská" masa reflexií, len menej zasnívaná, čo do poetiky drsnejšia, možno menej intímna, v odkrývaní našich temnejších stránok však ďaleko priamočiarejšia. Namiesto metaforizovaného zla a snových preludov sa u Leloucha dostávajú k slovu prachobyčajná malichernosť s malosťou a slabosťou. ...a ako plynú dni, stále častejšie si pri spomienkach na tento snímok vravím - to snáď nemôže byť pravda! Záblesk génia.(30.8.2009)

  • Willy Kufalt
    ****

    Lelouch a mimozemšťané. Metafilmový úvod ve stylu Godarda, čímž si Lelouch potvrdil svůj status režiséra třetí z vyjmenovaných kategorií (tedy ti, co ukazují, jak lze příběh vyprávěti jinak :)), dával znát, že půjde o možná až příliš intelektuální záležitost, kterou nepoberu. Pak se začala rozvíjet zápletka o záhadném zmizení dvou osob, která mi pro změnu dávala znát, že se z filmu vyklube další velice bizardní francouzské sci-fi 80. let typu Kamikaze nebo Cena za nebezpečí. Ale nesměl by to točit Lelouch (byť tentokrát výjimečně dle cizího scénáře), aby na mne postupně opět nezačal navalovat několik dalších vrstev příběhu a nepředstavil filmovému světu fascinující kousek i v případě, že na pozadí frčí 80. léta ve jménu syntetické muziky a neonovými nápisy na budovách velkoměst. Nebyl by to Lelouch, kdyby vlastně pro jednou zase neukázal další originální pohled na své oblíbené téma vztahu muže a ženy na pozadí vybraného okamžiku dějin či jiných událostí. Ano, zní to bizardně, zde tu dějinnou událost představují... mimozemšťané. Aneb fiktivní zásah mimozemské civilizace uprostřed hrozby doby, která do dějin vešla jako tzv. druhá studená válka. Film si krásně vykračuje cestou od krimi, mystery, sci-fi, přes romantické drama až po politicko-špionážní thriller, aby postupně prozřel s úžasnou protiválečnou myšlenkou. A ještě mezi tím nabídne zajímavé filosofické rozjímání Jeana-Louise Trintignanta nad herectvím a v několika variacích nádherné hudební číslo s písní zpívanou v "mimozemské" řečí pouze ze samohlásek. Poněkud nesourodý pocit během rozpačitější první poloviny zůstal jediným důvodem, proč jsem (zatím) nesáhl po plném počtu. 85%(29.6.2020)