Green Room

Všichni hrajou vymaštěnej punk-rock, nikdo z nich by si ale nevzal na ostrov punk-rockovou kapelu! A tak nám - bohužel zesnulý - Anton Yelchin brnká na strunu nervů, aby si ve finále zvolil Creedence. Mezitím Jean-Luc Picard spřádá plány, jak celou skupinu rozsekat na kousky. Pouští na ně psy, seká do nich mačetama, nožem a ve výsledku taky brokovnicí a směrem k divákovi vypouští démonismus, zvrácenost a šílenství. Potěší i fakt, že postavy nejsou debilní, chovají se logicky a místy přímo vychcaně. Green Room - ač je to film strašně jednoduchej - s přehledem zabírá pozici nejlepšího a nejnapínavějšího brutál thrilleru roku. . (02.07.2016)

První polovina, kde se téměř nic neděje mi až tolik nevadila. Mělo to celkem dost tvrdou atmosféru už od začátku a po příchodu skinheads, to bylo ještě tvrdší. Scéna s rukou vynikající, pár rozkousaných obličejů, rozříznuté krky a prostřelené hlavy, no klidně to mohlo být ještě o stupeň brutálnější. Dalším plusem je dost pekelné prostředí a hodně zajímavých a známých tváří, kdy mě nejvíc překvapila Imogen Poots, o které jsem dopředu nevěděl, že zde hraje. Jop, solidní podívaná. (17.09.2018)

Neskutečná nuda, která byla dlouhá jak týden před výplatou. Skupina fetek do toho rasisti a poněkud debilní zápletka, kdy si nikdo ani majitel neví rady jak z toho ven a chová se jak naprostý amatér. Patrick Stewart hraje v takovém "béčku" má to zapotřebí? A ještě to dodělal slovenský dabing, za mě už nikde více. O to víc nechápu tak vysoký hodnocení 63%. (12.06.2019)

Po Blue Ruin jde o krok zpět. I v případě, že bychom k filmu přistupovali jako k béčkové vyvražďovačce ze staré školy (promyšlená práce kamery namísto snahy o syrový dokurealismus, „rukodělné“ gore efekty namísto CGI), nikoli jako k metaforickému komentáři společnosti rozdělené na ultrapravicové psychopaty a levicové anarchisty. Pomalé budování napětí, na němž byl předchozí Saulnierův film postaven, se tentokrát nekoná. Ve filmu, který celý působí, jako kdyby jej někdo psal za pochodu, totiž žádné není. Nemá, z čeho by plynulo. Mechanickému řetězení útoků a protiútoků předchází uspěchaná expozice, během které se o hrdinech nedozvíme dost na to, abychom si zapamatovali jejich jména, natož, abychom se o ně začali zajímat a posléze strachovat. Zatímco v Blue Ruin sloužila minimalizace psychologického prokreslení postav a zatajování určitých informací napínavosti příběhu, tady je to projev bezradnosti při naplňování zrádně jednoduchého konceptu. Následné orgie násilí, jehož odůvodněnost není oproti Blue Ruin nijak problematizována, vám možná párkrát zvednou kufr (samoúčelně šokantní rozříznutí břicha), ale emocionálně zasáhnout nedokážou. Postavy na obou stranách bytelných dveří se krom toho chovají jako idioti příliš často na to, aby šlo o vítané ozvláštnění „dobývacího“ schématu, jak jej známe z Rio Bravo nebo jeho remaku Přepadení 13. okrsku. Chyby se smrtelnými následky dělají jak civilisté, tak „vojáci“, čímž jsou mezi oběma skupinami setřeny rozdíly a Patova na pokračování vyprávěna historka postrádá zamýšlenou rezonanci. Nejnešťastnější je, že postavy svých zvýhodnění, ať už je to nabitá zbraň na jedné straně, či početní převaha na straně druhé, nejsou schopné využít v zásadě jen kvůli tomu, aby mohla být stopáž uměle natažena na hodinu a půl. Kdyby činily smysluplnější rozhodnutí, film by byl zřejmě kratší, ale zároveň podstatně dravější. Veškerou syrovost rozmělňují retardované (a retardující) dialogy, snažící se neúspěšně vyvolat dojem, že kolem a kolem vzato nejde jen o to, kdo koho zabije jako první. Postavy jsou přitom nuceny volit komplikovaná řešení (proč používat střelné zbraně a armádu, když můžu dovnitř poslat dva chlapy s kudlami) právě a jen proto, aby se mohlo umírat postupně a bolestivěji. Green Room v důsledku není ani opojně jednoduchou žánrovkou, ani „něčím víc.“ 45% (11.07.2016)

Nieže by to bol zlý thrill, ale podobne ako režisérov predchádzajúci "Blue Ruin" mi pripadal tak nejak NEDOTIAHNUTÝ, nenaplnený. A tie postavy boli pre mňa osobne tak iritujúce, že som im prial, aby ich Patrick Stewart vysekal hneď ako sa dostavil na scénu. Ale už je to bohužiaľ dávno starý dedek a zvláda len husté reči... Na jedno pozretie OK, ale nic víc. (29.06.2016)