poster

Naše malá sestra

  • Japonsko

    Umimači diary

  • Japonsko

    海街diary

  • Japonsko

    Umimachi Diary

  • anglický

    Our Little Sister

  • Slovensko

    Naša malá sestra

Drama / Komedie

Japonsko, 2015, 126 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pitam
    ****

    Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost… 8,5/10.(24.5.2016)

  • Chilly00
    ***

    Hezký, příjemný, feel good movie o čtyřech sestrách, které společně žijí pod jednou střechou. Nemá to vyloženě žádný stěžejní příběh, který by se nějakým způsobem rozvíjel. Je to spíš o pocitech, které ve vás má film probouzet a díky sympatickým představitelkám čtyř sester se to docela i daří. Jen ta stopáž mi přišla přehnaná a já bych to osobně videla na 90min max.(13.5.2016)

  • ancientone
    *****

    Koreeda svojou prácou plynule a neregresívne nadväzuje na tradíciu humanisticky ladených a lyricky čistých japonských filmov z konca 40-tych a 50-tych rokov, obzvlášť na poetiku majstra Jasudžiró Ozuua. ____ Umimachi Diary akoby po vzore Tokyo Story, Banshun a ďalších sleduje rodinu, jej vývoj, rast členov a tok vnútorných vzťahov. Do obrazov každodennosti, budovaných, snímaných a radených s nesmiernou čistotou, citlivosťou a režijnou detailnosťou prepletá krehký príbeh o dospievaní a "strácaní", či "stratení" detstva. Napriek kusu vnútornej tragiky (ktorý však nie je tak veľký ako v autorovom staršom filme Nobody Knows) sa dokáže film spolu s postavami aj naďalej sústrediť hlavne na bezodnú krásu maličkostí okolitého sveta. A v tom spočíva jeho najväčšia sila a prínos pre diváka. ______ S Ozuom tu nie je spoločný len záujem o rodinu a cedenie krásy z banálnych úkonov každodennosti, z nákupov v obchode, prechádzok po parku, stolovania, z futbalových tréningov... Koreeda pristupuje k týmto činnostiam väčšinou aj s Ozuovým vizuálnym trademarkom, miernym podhľadom. To robí ich pohľad na svet (v istých veciach) symbolicky rovnakým. * _____ Ďalším spoločným bodom autorov je význam mimiky, výrazov tvárí postáv. Či už sledujeme Ozuov Banshun alebo Koreedov Umimachi Diary , v oboch prípadoch sú tráve postáv kľúčovým prvkom. Nenúteným, mnohoznačným emocionálnym prúdom, cestou do duší postáv, ktorým dokážu obaja autori vdýchnuť naozajstnú komplexnosť a nejednoznačnosť života. Najsilnejšou scénou filmu zostáva jazda na bicykli jarnou prírodou, kedy Koreeda dokáže vytvoriť rovnako jednoduchý, nezabudnuteľný a čarovný filmový okamih, ako Ozu pred skoro 70 rokmi v Banshun. Tiež tu dominuje záber na tvár najmladšieho dievčaťa. Mimika tu predstavuje širokú, vnútornú výpoveď a pri všetkej jemnosti a zmysle pre drobnokresbu silný citový dopad. Toto nie už nie sú len filmy. Toto je pravý tep života. _____ Umimachi Diary je tiež sledom symboliky zapustenej do okolitého sveta. Koreedov pohľad dokáže byť ojedinele poetický najmä vo chvíľach, keď je reč o čerešňových kvetoch, pri snímaní zárubne dverí popísanej záznamami o výške rastúcich dievča, alebo keď sa oživia staré tradície vytiahnutými kimonami. _____ Na záver, Koreeda nachádza nesmierne pôsobivú silu a krásu vo veľkých celkoch. Či už sníma z výšky futbalové ihrisko alebo jesenný park, sú filmové zážitky so zriedkavo sugestívnou a zároveň voľnou, nenútenou vnútornou mágiou, šepkajúcou myšlienku celej snímky rovnako podmanivo, ako dôraz na spomenuté detaily, symboly kolísajúce sa vo vánku každodennosti a slede ročných období. _______________ * " v istých veciach" - Koreeda sa nevenuje témam vplyvu západu na východ (na čo aj, je to téma zaujímavá a aktuálna pre 40s/50s) a pod.(24.4.2016)

  • Dudek
    ***

    Téměř by se dalo říct, že Koreeda jde opět ve vlastních stopách a zcela tradičně a neinvenčně točí o opuštěných dětech. Není to ale tak docela pravda a to hned z několika důvodů. Pokud budeme chvíli předstírat, že Koreeda je solitér a jeho tvůrčí přístup lze brát za žánr sui generis nelze si nevšimnout, že už v námětu výrazně svůj vlastní rukopis pozměňuje. Tou nejvýraznější změnou je nejspíš zaostření na ženy. Ženského pohlaví nejsou jen hlavní čtyři hrdinky, ale též všechny samostatně jednající postavy. Role muže je výrazně oslabena a pokud se nemýlím, tak pro děj nejdůležitější mužská postava udělala jedinou věc. Zemřela. Další obrat je v samotných opuštěných dětech. Mylně si totiž můžeme myslet, že jediným opuštěným dítětem je tu Suzu. Faktem však je, že stejně opuštěnými dětmi jsou i její tři starší sestry, z nichž minimálně jedna již byla donucena zaujmout mateřskou roli. Koreeda tak má tentokrát možnost zkoumat vztahy rovnou čtyř geneticky propojených „dětí“, jejichž charakter byl formován jinak – každá byla vystavena vlivu rodičů trochu odlišným způsobem a po různě dlouhou dobu. A do třetice všeho dobrého se Koreeda rozhodl, že tentokrát nemá smysl ani předstírat nějakou dramatickou dějovou linku, ale bude jen z blízka sledovat – jak se na bývalého dokumentaristu sluší a patří – interakce mezi postavami. Deník z přímořského městečka tak není snímkem klasického ražení. Je obyčejný jak jen život může být. Stačí si všimnout co je tu spouštěčem emocí, často třeba jen chutné jídlo. Nejedná se tak o pohodovou a veselou podívanou v obtížných podmínkách jako třeba předchozí režisérův snímek Kiseki a zároveň ani tak nezkoumá vyrovnávání se s těžkou životní situací jako Sošite čiči ni naru. Jde o snímek natolik osobitý, že jeho přijmutí nemusí být pro každého samozřejmostí.(18.10.2015)

  • JohnMiller
    **

    Ako to u Japoncov býva zvykom. Je to citlivé, esteticky nádherné, no tak mdlé, že ma to bohužiaľ nudilo. Nudia ma snímky v ktorých sú zachytávané zlomky bežných životov kde život iba "bežne" plynie. To si môžem dať na hlavu GoPro kameru a následne si pozrieť. Samozrejme nepotrebujem aby navôkol vybuhovali mrakodrapy, no aspoň niečo trška spirituálne tam mohlo byť. Ale pre fanúšika takýchto cinefilných rodinných filmov môžem odporúčať. Vzťah medz tromy vlastnými sestramy a jednou nevlastnou bol zachytený krásne. f(27.3.2017)

  • - Domácí likér, který si setry vyráběly z japonských meruňek, obsahuje 10-15% alkoholu a jmenuje se Umeboši. (ing.man)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace