Love

Dal som si cca 10 min takže bez hodnotenia. Ale to je nejaká sofistikovaná paródia na kinematografiu? Keď sa tam ozval šepkajúci hlas ako od Malicka a popisoval osudovo, že mu zvoní budík, tak som sa začal na plné hrdlo smiať a potom som to radšej vypol. Samozrejme toto prišlo po porno scéne s klasickou hudbou :) Podľa mňa si Noe robí srandu z cieľovky alebo je vážne diletant. (20.08.2018)

Love Gaspara Noého nie je žiadna kontroverzia. Sexuálne scény zobrazuje ako súčasť vzťahov so všetkým, čo k nim patrí a je v nich dôležité. Ale taktiež nie je žiadnou filmovou udalosťou. Pretože na rozdiel od Života Adéle, ktorá stojí na podobných princípoch, nevie Love vykresliť autentické ľudské okamihy. Noé je vizuálny filmár, zvykne rozprávať obrazom a postavy pozorovať z diaľky, v kontexte zasadenia do farieb a nálady prostredia. Nie je ale na pytvanie sa v ich pocitoch zblízka. A Love tým v mojich očiach trpí. Musí si pomáhať zatmievačkovým strihaním v rozhovoroch dvoch ľudí, ktoré to nepotrebujú (ale vypadá to cool a zvýražnuje to Noého filmársku kreativitu, žejo). Milostné "porno" scény sprevádza fantasticky zvolená hudba, ktorá z nich ale kradne věskerú autenticitu a živočíšnosť. A chronologicky narušená mozaika udalostí znemožňuje plynulú analýzu vývoja vzťahu, o ktorom to celé má byť. Na tri hviezdy u mňa film vytiahlo posledné dejstvo, zamerané iba na jedného z protagonistov a jeho schýzu. Noé sa tu po dvoch hodinách konečne dostáva k jeho milovanej filozofii. K prepojeniu existenciálnych motívov príbehu (láská, dieťa, smrť, samota a prázdno). Ako celok ale film vyznieva čoby vyprázdnená pseudoartová póza. Emocionálnym a artovo príťažlivým kúskom mohol byť v poňatí Xaviera Dolana. (16.09.2015)

Ach, ta láska... Dneska někoho šukovat záběrem na bimbase s frndou je těžká věc, když jenom za jedno odpoledne v kině potkáte tolik lulínů, že jich víc nevidí ani prostěholka za tejden. Že by to někoho vyprovokovalo se mi taky nezdá, i když pár dam 50+ se během projekce zvedlo a odešlo. Ale všechny se vrátily, tak co a kam asi šly dělat? Nedávno jsme tu měli eroťárnu o úchylech s bičíkama, teď je to pro změnu eroťárna s psychoušema na drogách. Na sex podle mýho gusta si v kině budu muset asi ještě chvilku počkat. Popřemejšlím, komu říct... (12.10.2015)

Gaspar Noé natočil romanci, která je opravdu bravurně nasnímaná, ozvučená (výtečný soundtrack!) i zahraná. Ovšem narvat film do 3D formátu jenom proto, aby se nám autor mohl v jisté pasáži vysemenit do tváře, beru jako zbytečnou úlitbu moderním trendům. Jako vtip dobrý, ale jinak tam není nic, z čeho by ukapávala nějaká důraznější invence. 3D šukání je stejně ploché jako to dvoudimenzionální, hloubku v tom nehledejte. Hlubší dojem se bohužel vytratil i ze scénáře, který jen klouže po povrchu a málokdy tne do živého. Hořký závěr postrádá potřebnou razanci, jež nechyběla např. v tematicky spřízněném Životě Adele a nad připosraností zaláskovaného mladíka plačícího ve vaně vzbuzuje spíše škodolibý úsměv. Láska i hory přenáší, víme, ale tady je jí na můj vkus nějak málo. Vizuálně je to však na výbornou, explicitním scénám byla věnována důkladná péče a díky tepající elektronice se dostávají vyloženě pod kůži. Kvalitní erotiky je v kinech jako šafránu v měsíční pustině, takže berte, dokud to dávaj. To pravé porno nás ale samozřejmě čeká až v prosinci. (25.09.2015)

Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (20.12.2015)