Život Adèle

Hodně intenzivní, emotivní, niterné, hořké, ale zároveň opojné, a s výjimkou sexuální části schůzky v kavárně (kampak si všichni ostatní odběhli?) to celé působilo naprosto přirozeně (chtělo by se říct až realisticky). Za celé 3 hodiny jsem nenašel moment, kdybych se nudil (i scény, ve kterých se zdánlivě nic neděje, mají svůj smysl, protože výborně korespondují s hrdinčiným životem). Avšak ta hlavní, co mě odrovnala, byla představitelka Adele. To byl prostě nádherný herecký koncert, při kterém jsem jí věřil každé gesto, výraz a nemusela nutně něco říkat nebo brečet, abych dokázal docela přesně vytušit, co v daný moment cítí (a že toho bylo). Přitom by člověk řekl, že to je taková obyčejná holka od vedle (nemyšleno zle)…. ale hlavně kvůli ní se moje hodnocení vyšplhalo na 5*. (26.04.2014)

Vzhledem k tomu, že nabral komentář takovou délku, tak jsem se rozhodl připravit i jeho kratší verzi. Tady je. Nekoukejte na to, je to debilní a prázdná sračka. Kdo se dočetl až sem a má dostatek odvahy, tak si může přečíst následující rozkouskovaný komentář. Rozkouskovaný je proto, že jsem si v 27. minutě uvědomil, že není v mých silách koukat na takovou blbost tři hodinky bez přerušení. Tenhle komentář bude zřejmě vypadat, jako zápisky v deníčku. Koho to rozhořčilo, nechť přestane číst. 1:34:00 Tak tohle bude teror. Normálně mám ve zvyku komentovat film až po jeho zhlédnutí, ale tady si dovolím udělat vyjímku. Mám za sebou 27 minut a musím se svěřit, že tak nezáživnou sračku jsem dlouho neviděl. Děsí mě představa, že má tento snímek 3 hodiny! 3 dlouhé hodiny. Dokoukat to každopádně chci, protože mám strach, že by mě ta volovina mohla strašit ve snech. Co to má do prdele být? Pohádka o dívce, která nemluví, několikrát denně si bezdůvodně popláče, opakuji bezdůvodně a nedávno zjistitla, že je velmi pravděpodobně lesba, což jsem věděl už před zhlédnutím. Tak už zbývá asi jen 2 a půl hodin počkat, než si konečně olížou pičulky. To bude určitě žůžo. To se jistě udělám s nimi. Tak hurá do toho a půl je hotovo. 2:30:00 Tak už jsem skoro v půlce. Já vím, jsem frajer. Tak poté co ošklivá Adélka navštívila několik teplých barů si konečně definitivně ujasnila, že jí nechutnají klobásy a tvaroh. Navíc ukázala, že není teplá jen ona, ale i dobrá polovina žabožroutů. Pár dní na to došlo konečně na tolik očekávané lízání bobrů. No, už jsem nabýval dojmu, že se se svojí modrovlasou známostí nedolížou konce. Nakonec to děvčátka zvládla. Zbývá už jen zjistit, jestli má modrovláska modrý přeliv i v dolních partiích. Škoda, že jsou dívky tak šeredné a vypadají asi na 12 let. Člověk u toho nemůže ani prohnat hada. Tedy, abych byl přesný, tak většina zdejšího hodnotitelstva svá háďátka vesele prohání. Měl jsem to lépe specifikovat. Myslel jsem samozřejmě normální člověk. Tak hurá pokračovat. Půlka by byla. Bohužel, půlky bývají obvykle dvě. A ty z filmy jsou dosti ošklivé. 3:26:00 Musel jsem si střihnout další pauzu, neboť film kráčí do větších a větších sraček. Modrovlas už si stihnul obarvit vlasy na blond. Bohužel vznikla nová otázka, zda si při té příležitosti obarvil i bobra. Otázka byla brzy zodpovězena. V tomhle snímku bobři nejsou. Poslední hodinu budu muset nějak přetrpět. Už mě nic ze snímku nezajímá. Tiše doufám, že vše dopadne špatně a já dostanu alespoň mírné zadostiučinění, že jsem té sračce věnoval tři hodinky. 4:21:00 Já jsem takový borec, že jsem to zvládl dokoukat. V poslední hodince se děvčátka pouze rozkmotřila a dokonce nedošlo ani na usmiřovací sex v hospodě, ačkoli se k němu velmi schylovalo. Jinak se nedělo vůbec nic zvláštního. Asi jako 99,95 % filmu. Na závěr se Adélka lehoulince odlesbila a stala se bezorientovanou. Děvčátka jsou ve skutečném životě jistě teplá, protože nevěřím, že lze něco takového pouze zahrát. Ale zase je nepochybně lehčí natočit lesbickou scénku, než teploušskou. Ženy jsou tomu mnohem přístupnější. Dělat, že si olizují bobry se ještě dá. Nedovedu si však představit, že by si nějaký heterák nechal hadem lechtat vývod ze střev. Co kdyby se odlepila páska a had se dotkl... Jinak nemám vůbec žádné předsudky vůči lesbám ani gayům. No, spíše proti lesbám a některým gayům. Takový ten typ, co nosí růžovoučké oblečení a mluví přihřátě moc nemusím. Jinak bych si samozřejmě moc přál mít kamarádku lesbu, protože by mě jistě neobtěžovala se sexem. Tento snímek je hrozně debilní. Je nepěkně stereotypní. Tři hodiny kecá o tom samém a párkrát se to polesbí. Bohužel, pod pojmemem "to samé" se v tomto případě skrývá jedno obrovské nic. Mě skutečně tahle blbost neměla co nabídnout. Adele má svůj vlastní život a svůj vlastní svět. Tak jí ho dopřejme. Ať se lesbí podle libosti. Na závěr si dovolím malé filosofické okénko, když už mě účinkující obtěžovaly se svými názory. Proč vlastně koukáme na filmy? Filmy nám mohou rozšiřovat obzory, u filmů můžeme snít, u filmů se můžeme bát, plakat, smát se a dobře bavit. Prostě nám musejí dát alespoň něco. Jinak se sledování stává bezúčelným. U této dvojité píčoviny jsem pouze čekal až skončí a očima posouval čas. Absolutní odpad! Tento komentář je tu jednak proto, že jsem si potřeboval ulevit a jednak jako upozornění pro každého, kdo snímek neviděl: !!!NEKOUKAT!!! (26.01.2014)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)

Jednou z největších devíz tohoto filmu je, jak se mu daří předstírat iluzi skutečnosti. Není to jenom proto, že se tu až na opravdové výjimky stříhá jen mezi detaily (takže imerzi opravdu nenarušuje téměř nic), ale taky kvůli nekonvenční dramatické výstavbě filmu. Velmi mnoho scén (zdaleka ne jen ty sexuální) trvá déle, než je běžně zvykem; jejich cílem není úspornost řízená dávkováním podstatných informací, ale co nejkomplexnější představení postojů, nálad a situací. Téměř tři hodiny dlouhý snímek tím pádem skutečně dosahuje zdání plynutí reálného života, v němž různé fáze nejsou pouhými sledy pečlivě choreografovaných záběrů, ale dlouhými obdobími, v nichž ještě doznívají ta předchozí a ozývají se v nich nadějné hlasy těch budoucích. Kechiche tak pro mě téměř redefinuje pojem "verismus", alespoň co se týče filmu. Dál by se samozřejmě dalo mluvit o tom, proč je Život Adele důležitý z hlediska zobrazování ženy na plátně a co o tomto problému říká z hlediska dějin umění, ale to snad jindy, až opadne prvotní nadšení. (23.11.2013)

Och bože, to je film. Ale jaký! Nikdy bych nečekal, že budu po tříhodinovém filmu svěží jak rybička a že mi bude líto, že už je konec. Od prvních záběrů jsem si navykl na styl kamery, která většinu filmu zabírá v detailu či polodetailu hlavní postavu, která v podstatě nechybí v jediném záběru. Najet na rytmus tohoto filmu bylo pro mě stejnou samozřejmostí, s níž je Adéle přijata v rodině Emmy - jako by to tak bylo odjakživa, jako by vše bylo dokonale na svém místě, a není nejmenší důvod se nechat něčím vyvést z míry. Současně je to film vyznačující se neuvěřitelnou přirozeností všech dialogů i hereckých výkonů - v průběhu sledování bylo zcela markantní, že toto je ten typ filmu, kde si herečky sáhnou na dno svých sil a vydají ze sebe na plátně vše, včetně vlastní nahoty - překvapivá divácká snadnost, s níž se tento tříhodinový psychologický opus dá zhlédnout, by však neměla zakrýt vědomí toho, jak náročné muselo být něco takového natočit. Už jenom scéna - SPOILER ALERT - v níž se obě postavy rozejdou, je emočně naprosto zdrcující, a nedovedu si představit, jaké peklo muselo být toto točit (a nejspíš i opakovaně). Současně je to film, na který se hrozně příjemně kouká, protože představitelka hlavní role je mimořádně všestranná herečka a krásná žena k tomu, která si mě bezvýhradně svým úchvatným zjevem podmanila. Sledovat její proměnu v průběhu celého filmu bylo naprosto fascinující! Osobně bych si sice z tohoto filmu ochotně odpustil všechny pornografické scény, které vnímám ve vztahu ke zbytku filmu jako redundantní a rušivé, a byl mi rovněž hrozně nepříjemný pohled na herečku ztvárňující roli Emmy, ale jinak je to zcela fascinující podívaná, která navzdory zdánlivě ohranému námětu nepřipomíná nic, co jsem kdy v životě viděl. Jsem zcela unešený tímto filmovým skvostem a nezbývá mi než doufat, že se jednak komiksová předloha, podle níž byl tento film natočen, dočká českého překladu, a jednak že se brzy zase dostanu k nějakému filmu, pod nímž bude umělecky podpsán Abdellatif Kechiche nebo Adèle Exarchopoulos - oba tvůrce budu odteď bedlivě sledovat. Nepochybuji o tom, že tento výjimečný film budu z hlavy dostávat jen dlouho a těžce. (21.09.2014)