poster

Život Adèle

  • Francie

    La Vie d'Adèle - Chapitres 1 et 2

  • Španělsko

    La Vida de Adele

  • Slovensko

    Život Adéle

  • Velká Británie

    Blue Is the Warmest Color

Drama / Romantický

Francie / Tunisko / Belgie / Španělsko, 2013, 179 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • charlosina
    *****

    Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě.(16.8.2014)

  • MonaSax
    ***

    Proč jsou z toho všichni tak pos****? Zdlouhavé a nudné pasáže, nesympatická hlavní postava, která pořád jen fňuká, byla jsem z toho akorát otrávená. Film jsem viděla v kině a ani to nebylo nijak na rozporuplném, spíše negativním zážitku vidět. Občas jsem se pousmála, protože jsem věděla o čem je řeč, ale těchto světlých okamžiků bylo opravdu poskrovnu.(12.12.2013)

  • Matty
    ****

    Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb(25.11.2013)

  • POMO
    ****

    Byť to o teenage hetero páre, je to všedné a nevýrazné. Byť to o dvoch gay chalanoch, pre väčšinu divákov nepozerateľné. Je to o dvoch lezbičkách a porota v Cannes v čele s kráľom Hollywoodu dáva Zlatú palmu. Trojhodinový Život Adéle - podobne ako trojhodinový Linklaterov Boyhood - pozvoľna a nie príliš dramaticky rozpráva o všedných životných veciach. Ale na rozdiel od Boyhood sa koncentruje na jednu konkrétnu etapu v živote hlavnej postavy a tak do hĺbky, že v poslednej fáze jej príbehu doháňa k slzám. Pretože všetci vieme, ako TO bolí, nech už sme orientovaní akokoľvek. Sexuálne scény veľmi otvorené, ale nie samoúčelné. Naopak, pre fyzické a emocionálne vstrebanie príbehu, ktoré sú jeho alfou a omegou, sú veľmi dôležité. Ústredné duo mladých herečiek neuveriteľne hrajúce. Každé slovo, pocit, každý pohľad.(10.4.2015)

  • MikeCool
    ****

    Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov)(6.2.2014)

  • - Abdellatif Kechiche je znám svou precizností a perfekcionismem, a tak se některé scény točily až stokrát. (Terva)

  • - Film, který je promítán v pozadí na plátně během párty u Emmy (Léa Seydoux), je Die Büchse der Pandora (1929). (sakuL_)

  • - Spoiler: V původním comicsu se několik věcí stalo jinak, například Clementine (filmová Adèle) se rozejde se svým přítelem dříve, než mají sex a proto je její poprvé až s Emmou. Emma v prvních měsících stále chodí se Sabinou a Clem je jen její bokovka. Odlišný je také dopad vztahu Clem a Emmy na rodinu Clem. Celý příběh je vyprávěn retrospektivně po smrti Clementine z jejích deníků, které odkázala Emmě... (NinadeL)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace