poster

Život Adèle

  • francouzský

    La Vie d'Adèle - Chapitres 1 et 2

  • španělský

    La Vida de Adele

  • slovenský

    Život Adéle

  • anglický

    Blue Is the Warmest Color

  • anglický

    Adele: Chapters 1 & 2

Drama / Romantický

Francie / Tunisko / Belgie / Španělsko, 2013, 179 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MikeCool
    ****

    Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov)(6.2.2014)

  • Jellini
    **

    Když se člověk "na dálku" zamiluje, musí toho druhého vyhledat, navázat kontakt, nepůsobit jako idiot, někam ho pozvat, setkat se ještě jednou, dvakrát a když se věci sejdou, tak začne vztah. Zpočátku jde především o tělesnou přitažlivost a (narcistickou) potěchu ze společného sdílení světa. Později se můžou vyskytnout problémy v podobě nejrůznějších neshod, či v podobě starých a nových známých, s nimiž se objevuje (opět narcistická) pachuť žárlivosti. A strach ze zrady může vést k tomu, že sami zradíme. A pak je všemu konec, trpíme a chce to čas, abychom se z toho dostali. ... Život Adele neřeší lesbický vztah (otázku/y si doplňte sami..). Život Adele přes výše popsanou, tedy zcela klasickou zápletku a vývoj, veškeré otázky obchází a pokouší se o NORMALIZACI lesbického vztahu (to proto ta příšerná délka), aneb lesby ve vztahu řeší a prožívají úplně stejné věci, jako muž a žena (tedy – být lesba je NORMÁLNÍ). A těch dohromady pět až sedm minut, ve kterých se některá z dvou hlavních postav potýká s "problémem své orientace", to nezachrání. A pokud snad Kechiche netočil v prvé řadě o lesbickém vztahu, ale o lásce, pak jsem viděl nepříliš zajímavý film s často bezobsažnými scénami, neb hlavní hrdinka dělá ve filmu především jednu věc: kouká kolem sebe s otevřenou pusou a často jí u toho teče z nosu. Není pak daleko od pravdy, když řeknu, že katarze nastává ve chvíli, kdy se v předposlední scéně vysmrká. ... Když už dělám (sleduji) film, kde tématem je lesbický vztah, musím (chci) ho konfrontovat s nejrůznějšími pro i proti názory a jejich argumentací, a snažím se je pochopit. Je nutné dát divákovi možnost udělat si názor. Nelze tedy v tomto případě vynechat třeba hledisko náboženské či rodinné (výchova dětí lesbickým párem). Z tohoto pohledu mi tedy Kechicheův přístup připadá připosranej.(14.6.2014)

  • Dudek
    ****

    Adéle několikrát zmiňuje, že nechce, aby cizí lidé viděli do jejího nitra, nechce zveřejnit své deníkové zápisky ani ukazovat ostatním na obdiv svůj vlastní životní příběh. Přesto se její postava před divákem zcela obnaží a odloží veškeré zábrany. Režisér Kechiche na poli tří hodinového celovečerního filmu nerozehrává jen neobyčejně obyčejný příběh jedné dívky, on dává možnost divákovi okusit skutečnost. Z hlediska stírání rozdílu mezi realitou a filmem se jedná o cosi zcela nového a přelomového. Až do této chvíle byl totiž zprostředkovatelem co nejvyšší míry autentičnosti tzv. dokumentaristický styl, který však stále ukazoval realitu reprodukovanou formou televizní obrazovky, případně zůstávaly kvůli spoustě zábran někde v půlce cesty. Tolik diskutované prostříhání by v konečném důsledku snímku pouze ublížilo. Odstranění explicitních scén by jen kladlo zábrany a ze Života Adéle by se stal jen Film o Adéle. V konečném důsledku jsou právě ony vyvrcholením ukazování všech těch tekoucích hlenů, mastných pokožek a pomlaskávání při jedení špaget. To všechno spolu jsou prvky, které bez diskuze patří k Adélinu životnímu příběhu, a nelze je jen tak odstřihnout.(17.11.2013)

  • Traffic
    *****

    Jednou z největších devíz tohoto filmu je, jak se mu daří předstírat iluzi skutečnosti. Není to jenom proto, že se tu až na opravdové výjimky stříhá jen mezi detaily (takže imerzi opravdu nenarušuje téměř nic), ale taky kvůli nekonvenční dramatické výstavbě filmu. Velmi mnoho scén (zdaleka ne jen ty sexuální) trvá déle, než je běžně zvykem; jejich cílem není úspornost řízená dávkováním podstatných informací, ale co nejkomplexnější představení postojů, nálad a situací. Téměř tři hodiny dlouhý snímek tím pádem skutečně dosahuje zdání plynutí reálného života, v němž různé fáze nejsou pouhými sledy pečlivě choreografovaných záběrů, ale dlouhými obdobími, v nichž ještě doznívají ta předchozí a ozývají se v nich nadějné hlasy těch budoucích. Kechiche tak pro mě téměř redefinuje pojem "verismus", alespoň co se týče filmu. Dál by se samozřejmě dalo mluvit o tom, proč je Život Adele důležitý z hlediska zobrazování ženy na plátně a co o tomto problému říká z hlediska dějin umění, ale to snad jindy, až opadne prvotní nadšení.(23.11.2013)

  • Avalon820
    ***

    Mimořádný potenciál efektivně zabily postavy a stopáž. Délka filmu je silně přestřelená, každé druhé "hloubavé" scéně by přísnější střih určitě neuškodil. A navíc skutečnost, že dobrých 20 % času je v podstatě lesbické porno (navíc zcela bezúčelné), taky o něčem vypovídá. Ale což, proti gustu... Co se týká postav, tam je problém trochu větší - kromě hlavních hrdinek jsou všechny ostatní charaktery naprosto ploché, což je přinejmenším škoda, například alespoň zmínit osud rodičů Adele by nebylo od věci. Na druhou stranu musím ocenit formu a psychologickou evoluci Adele, potažmo Emmy. Téměř dokumentární záběry ve mě skutečně budily dojem, že sleduji něčí život. Zásluhu na tom mají patrně také herečky, které své postavy hrají opravdu přirozeně, prakticky je žijí. A to je asi nejsilnější stránka Života Adele. BTW Přišlo to jenom mně, nebo všichni v tomhle filmu jedí špagety jako prasata? :D(15.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace