Proti přírodě

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. (02.11.2015)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Na takový "úklid v hlavě" je výšlap do přírody to nejlepší. Zde je navíc okořeněn krásnou norskou krajinou a Martinovými myšlenkami, které jsou upřímné a po většinu času i vtipné. Film má několik silných scén, kvalitně vybranou hudbu (ano, především Forever Young) a samozřejmě i kameru. Celkově možná nedosahuje kvalit podobných děl, ale zase je jak už jsem psal upřímný, evropský a malý... čímž nenarážím na několik naturálních scén, ale spíše na jeho rozpočet. 70% (11.12.2015)

Z technické stránky ve smyslu jakým způsobem je film natočený nemám absolutně co vytknout. Moc se mi líbí koncept práce s myšlenkami během celého filmu a vlastně by mohl být snímek velmi dobrý nebýt faktického obsahu děje a těchto myšlenek. Ten mi přišel tak laciný a umělohmotný, že už to snad ani víc nejde. Otázkou je, jestli to nebyl účel tvůrců, stvořit povrchního primitiva, jehož myšlenkové pochody by nebylo tak obtížné sledovat, ale pochybuji o tom. Kvůli tomu mě to celé ani moc nebavilo a hodně mě to mrzí, protože to mohl být opravdu skvělý film. (08.09.2018)

Ole Giæver odhaluje svou mužnost, doslovně i obrazně. Jeho přehnaně volnomyšlenkářský výlet za svou vysněnou, zatím neurčenou budoucností, odehrávající se jen v jeho hlavě, je naplněn nádhernou scenérií norské přírody, skvělou režií a, žel přírodo, také nahodilým a velmi nedotaženým scénářem, jehož celkové vyznění je pro mne milé, nikoliv ovšem inspirující, což jsem si od námětu sliboval. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (17.02.2016)