Julieta

Do Rozkoše v oblacích se Almodóvar z principu nekritizoval. Nechvalně proslulá teploušská party na palubě mezikontinentálního letu odňala kouzlo nedotknutelnosti a ti, kterým jeho estetika ležela nejspíš v žaludku, aniž by se dřív odvážili nejet na vlně s vlivnými snoby, nastartovali ligu rýpání. Nepatřím v tomto směru k útlocitným, sympaticky přestřelená Rozkoš mě neurážela, s obrat v diváckých náladách nesouzním. Julieta sice není nic nového, ale ani nic horšího než to, co Almodóvar tvoří už víc než čtyřicet let - absurdně zamotaný, melodramatický příběh o ženách z Amlodóvarových snů, který z pestrobarevných ústřižků magazínového kýče vykvétá v koláž dalece přerůstající své stavební prvky. A taky filmy těch, kteří vaří z domněle ušlechtilejších ingrediencí. Čirá radost z filmu, jaké se točily dřív. (08.04.2017)

Film Julieta je profesorsky svědomité naservírování autorského rukopisu umělecky stylizované značky Pedro Almodóvar. Divák je ušetřen genderového znejistění, úzkost si tu vystačí s nevinným hledáním osobní sexuality, potřeba výstřednosti koncentruje chybné závěrečné úsudky pochybností a nevinnost se tak stává rituální obětí, uvízlou v zatracení osamělosti. Ticho osamělosti je dominující náladou, potenciál nebezpečí vzájemného nedorozumění se skrývá v potlačování niterného traumatu, zdánlivé maličkosti svádí apokalyptickou pachutí úplného rodinného i osobnostního rozpadu. Pedro Almodóvar dokáže postavit zamýšlený charakter intimního rozvratu bez zaváhání, přesto filmu chybí hluboký rozměr vnitřního světa. Hlavní pozorností ke zkoumání je Julieta Arcos (pozoruhodná Emma Suárez, v mladším vydání zajímavá Adriana Ugarte), učitelka a žena v domácnosti, vytrestaná paralyzováním nepředvídatelnou směsicí traumatu, zklamání a závisti. Liberální přesvědčení pod dojmem svobodného úsudku a v závislosti vlastního ochromení ztrácí rychle běh událostí zpod kontroly, úder osamělosti je rozsáhle zničující. Druhým pokusným objektem zkoumání nakumulovaných katastrof je tu Antía Feijoó Arcos (příjemná Priscilla Delgado, jako starší Blanca Parés, jako miminko Jimena Solano), Julietin jediný potomek a úděl naplnění. Vzájemné odcizení je dílem různých pocitů viny a obviňování, často až vlastní nejtěžší ztráty jsou pomocníky ke vzájemnému smíření. Hlavní mužskou postavou je Xoan Feijoó (příjemný Daniel Grao), Julietin manžel, pracovitý rybář a Antíin milující otec. Odlišné představy partnerské harmonie občas dostávají zákeřné údery i vlastní jistotě. K výraznějším postavám patří také Beatriz (příjemná Michelle Jenner, jako dívka sympatická Sara Jiménez), nejlepší Antíina kamarádka ve společném laškovném objevování krás života ve věku zvídavé nevinnosti dospívání. Z dalších rolí: Xoanova zapškle jedovatá hospodyně Marian (Rossy de Palma), příliš blízká rodinná přítelkyně a sochařka Ava (Inma Cuesta), z náhlého Julietina odmítání zmatený Lorenzo Gentile (Darío Grandinetti), Beatrízina bohatá matka Claudia (Pilar Castro), již vážně nemocná Julietina matka Sara (Susi Sánchez), Julietin nevhodně šťastný otec Samuel (Joaquín Notario), ve všem vždy příkladně spolehlivá služka Julietiných rodičů Sanaa (Mariam Bachir), uctivý domovník Inocencio (Ramón Agirre), či černé svědomí z vlaku (Tomás del Estal). Julieta není špatným filmem svým tématem zpracování i vyhledáním intimního pocitu, vždyť osamělost je nejpalčivější niternou bolestí, ale duše a šarm autorovy práce jsou přece jen již unavené dlouhodobým opotřebováním. (14.04.2020)

Od zacatku, az vlastne do konce je Julieta zahalena tajemstvim a divak si klade otazky, o co vlastne jde... Chapu, ze nekoho to necha chladnym, me to ale zajimalo hodne. Adriana Ugarte a jeji uprava zevnejsku diky dvacetiletemu dejovemu rozptylu je zabavna a musim rict, ze ji to nejvice seklo v jeji nejmladsi postave. Herecke vykony pod Almodovarovou taktovkou jsou jako vzdy temer bez chyby, stejne jako vizualni stranka filmu. Osobne me prekvapuje relativne nizke hodnoceni a to i od uzivatelu, kteri maji Almodovara v oblibe... Ja osobne videl skvele vypointovane drama. Videno v ostravskem Minikine, 67 divaku. (11.08.2016)

Almodóvarovi filmy bývají na festivalu ve Varech poměrně často, bývají dost žádané a mně se na něj podařilo zajít až na letošním ročníku. Oproti většině festivalových filmů je hned na první pohled vidět, že jsme někde jinde. Mluvíme tu o veteránovi stříbrného plátna a podle toho to i vypadá. Film má zajímavý děj, který vás chytne a nepustí. Postavy mají hloubku, svými osudy snadno strhnou a hlavně se vyvíjejí. Skoro bych si hned pustil dalšího Almodóvara. Za mě 80%. (08.07.2016)

Pozrieť si film tesne po prečítaní predlohy je o niečom inom, ako nevedieť o predlohe nič. Niekedy je to zážitok lepší, inokedy horší, vždy ale rozdielny. Almódovar začína tam, kde takmer končí tretia poviedka, pričom prvé dve a časť tretej je prerozprávaná v retrospektíve. Udivilo ma, ako sa scenár drží riadkov knihy, i keď zmeny tu sú. Trochu zamrzí, že sa Almódovar nerozhodol nakrútiť film v Kanade podľa Munroovej hrdiniek a hrdinov, bola by to preňho zmena. Ale nakoniec na tom nezáleží. Popravde som si z filmu odniesol silnejší zážitok než z poviedok, vnútorný pocit viny za smrť a osud dcéry vo filme rezonuje o niečo silnejšie, ale to je iba subjektívny názor človeka, ktorý o niečo viac preferuje kinematografiu pred literatúrou. (07.09.2019)