Čarodějnice

Tomassin je najstaršia dcéra farmára Williama, ktorej jedného dňa za záhadných okolností, zmizne priamo z pred očí, najmladší zo súrodencov na ktorého mala dohliadať. Z daného nešťastia je obviňovaná najmä matkou, ktorá trvá na jej odchode z domu, pričom žiada aby odišla do zámožnej rodiny za prácou slúžky. Daná tragédia však bola len začiatkom z množstva nešťastí, ktoré čoraz viac začínajú prenasledovať mnohopočetnú rodinu zúfalého farmára. Zo všetkého je čoraz viac obviňovaná mladá Tomassin, ktorá je doslova označená za čarodejnicu. Je tomu naozaj tak? Alebo v neďalekom, temnom lese sídli tajomné zlo, ktoré sa snaží o ovládnutie členov rodiny? Psychologická mysteriózna dráma, ktorá si dokonale zobrala na paškál povahové črty či celkovú odlišnú schopnosť vnímania jedného a toho istého problému viacerými členmi rodiny v období, kedy viera v Boha mala väčšiu váhu, ako zdravý rozum (nie že by to dnes bolo v mnohých prípadoch inak). No, že by som vzhliadol mimoriadne kvalitne spracovaný, atmosférický horor, ktorý som priam očakával, to by som vyslovene klamal. Potenciál lesa ťažko nevyužitý, okolie chatrče jak by dal, zverstvo tobôž, 3/4 snímku keď nerátam postupne narúšajúce sa vzťahy, sa takmer nič nedeje. V poslednej "dvacine" síce mierny pokrok, no celkovú reputáciu "The Witch" nenapravil ani "vychladnutý Kozel" či zistenie, že za všetko môže "divoký Perkelt na smotane" - 50% (17.04.2016)

Tohle je hrozně šmucig film, na jednu stranu je hrozně fajn, že se většinu doby zaobírá nikoliv sestavou laciných lekaček, nýbrž psychologickým prokreslením jednotlivých postav... Počkat, tady vlastně žádné psychologické prokreslení není, byť by to tvůrci evidentně rádi chtěli, postavy jsou tu nudné, šablonovité (matka kráva, dcera přemýšlivá a hodná atp.) a zamrzí to především u postavy otce, který má sice podmanivý hlas, ale to je tak všechno, jeho chování je ukázkovým kreténismem v oblasti scénáře, neboť není ani náznakem vysvětleno, proč se chová jak se chová, nulová motivace, prostě nic. A ani děsivost tu příliš není, neboť jsou všechny postavy nezajímavé a tak trochu jsem doufal, že je alespoň posedne cthulhu a narostou jim kopyta a na hlavách vyraší zrzavé vlasy a půjdou krást duše sousedům, co je vyhnali z města. Ale nic takového se nestane, čímž narážím mimo jiné na to, že něco jako gradace tu neexistuje a samotný závěr je směšný skoro stejně, jako čertík Bertík v jistém nejmenovaném Insidious. (17.07.2016)

Chuťovka, aká sa tak často nevydarí a to z viacerých dôvodov. Po prvé je to dobová žánrovka, ktorá oplýva úžasnou atmosférou (najbližšie k nej je fenomenálna Shyamalanova The Village). Druhá dôležitá vec je, že napriek modernému minimalistickému prístupu, film budí pocit autenticity - akoby bol scenár napísaný ešte kedysi v sedemnástom storočí. Ide presne oproti moderným postupom: ukazuje veci, ktoré by súčasní filmári neukazovali, nie je skoro nikdy klamlivý a máločo pred divákom skrýva atď. Kým mozog diváka sa snaží predbehnúť scenár, ten mu dá o to viac zabrať, lebo je napísaný v takom štýle, aký už azda desaťročia nevidieť. Úžasný priamočiary desivý zážitok. (01.04.2016)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)

Když skončí film a já mám chuť ho co nejdříve vidět znovu, je to dobré znamení. A co na tom, že ten film má takřka nesnesitelně tísnivou atmosféru, fanatičtí lidé jsou v něm nemilosrdně a bez přivírání očí vykresleni tak odpudivě, jak se to zatím podařilo snad jen v našem Kladivu na čarodějnice, a že člověku skoro vadí se na to všechno dívat, protože je to tak moc plné beznaděje. Čarodějnice je prostě tak poutavá, že mě i přes všechny ty hrůzy zajímalo, co bude dál a nepřestával jsem doufat, že alespoň některá z postav dostane rozum. Konec mi na rozdíl od mnoha jiných uživatelů zážitek nezkazil, ačkoliv jsem dlouho přemýšlel o tom, jestli je dobře, že byl tak doslovný, nebo ne. Popravdě řečeno - po tom intenzivním drásavém zážitku během předchozích osmdesáti minut mi prostě stačilo, že tam nějaký konec byl. (24.05.2016)