Victoria

Nejdřív jsem si říkal: "Ty brďo, oni to fakt natočili na jeden záběr." Pak to přestalo být důležité a co jsem viděl, mě strhlo. Ano, film obsahuje kontroverzi. Je diskutabilní, zda lidé mohou být takto hloupí. Můj názor: "Ano, můžou." Proto jsou to nervy a značné drama. Finálně - film na jeden záběr není v mých očích jedinečný tím, že je na jeden záběr, ale faktem, že ten záběr maximálně využívá. ■ Mě sympatický komentář napsal Baxt: http://www.csfd.cz/film/405419-victoria/komentare/?comment=10245404 (10.10.2015)

(10/2016) / Racionálne úplne mimo uveriteľnej reality, paradoxne ale bizarný vývoj udalostí dokonale slúži samotnému filmu a počas neho som Victorii a jej novým kamošom veril každý krok a každú jednu vetu. Surový a autentický zážitok so zvláštnou atmosférou nočného Berlína a unikátna kamera ako bonus k tomu. (9/10) (14.01.2016)

Victoria a její sto čtyřiceti minutový noční zážitek. Velmi náročné technicky, neskutečně kýčovité obsahově. Film v mé mysli míchal blivajz v podobě koktejlu jménem Titanic (náhodná hodinová láska na celý život) a Bony & Clyde. Vše ozdobené festivalovým deštníčkem. Pro mě vyloženě promarněný potenciál ke skvělému alternativnímu mládežnickému filmu, jenž mohl excelentním způsobem natočení představit noční život v současném Berlíně. Nestalo se. (25.06.2017)

U tohoto filmu existoval v mém případě vysoký předpoklad, že se mi bude líbit. Laia Costa mě okouzlila v San Sebastianu v Un amor.  Její šarm v kombinaci s nočním Berlínem nemohl zklamat. Přesto tomu tak bylo. Polovina filmu spočívající v hloupém žvanění a ještě k tomu v angličtině. Druhá polovina zobrazující hloupou a nesmyslnou akci. Tři hvězdičky jsou ještě milosrdné. (09.03.2024)

Zdráhám se to odbít otřepanou formulkou "vítězství formy nad obsahem", byť je to do značné míry nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat. Každopádně zvolený odvážný a sakra ambiciózní formát "v reálném čase, neustále v pohybu, na jeden nepřerušovaný záběr a prostřednictvím několika nálad i žánrů" umí v nejedné pasáži být nepopiratelně vtahující, intenzivní i "mannovsky" podmanivý jako máloco jiného. Jakmile se však něco neděje (což je pohříchu častěji než by bylo záhodno), tak je naopak zvolená forma příčinou naprostého odcizení a totálního vypadnutí z filmu, kdy si z nudy všímáte čistě oné technické a produkční stránky věci, jak to v které pasáži udělali/ochcali, a ne toho co se (ne)děje na plátně. Jede se prostě celou stopáž po sinusoidě "chvíli až po uši v tom a chvíli zcela mimo to". Přesto tomu nakonec nejvíce škodí něco zcela jiného; a to sice ničím opodstatněná přepísknutá stopáž, především pak její úvodní hodina. Výsledkem je, že by mě nepoměrně více zajímal dokument podrobně mapující vznik a úskalí realizace spíše než výsledek samotný. Přesto klobouk dolů, nedá se popřít, že je to něco, co ještě nikdo v takovém měřítku nezkusil. A natož aby v tom spíše uspěl než neuspěl. (07.10.2015)