Fúsi

Fúsi je až neuvěřitelně příjemná a reálná postava, kterou si oblíbíte hned po několika minutách. Je velice jednoduché se s hlavním představitelem sžít a tím se tak dostat do filmu. Poté je ideální se už jen nechat vláčet na vlně výborného, leč jednoduchého a decentního humoru s optimistickým podtextem. Komediální část je výborně proložena věrohodným příběhem, který nabízí dobře zvládnuté i vážnější či smutnější části. [80%] | 50th KVIFF (11.07.2015)

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl. (12.06.2018)

Fúsi je morbidně obézní, pravděpodobně s nějakou lehkou mozkovou disfunkcí, poslouchá metal, je to totální lůzr a pokud tu náááhodou někoho napadne Fúsiho přirovnat ke mě, tak bacha, Fúsi nepije čaj! To je kurník zásadní rozdíl! (o=´ A tenhle film je absolutně skvělej, žádná jiná kinematografie, než-li ta islandská, nedokáže konstantně natáčet filmy tak přirozeně hořkosladké, komorní a zároveň bez jakéhokoliv melodramatu a se zcela uvěřitelnejma emocema - Fúsi je přesně takový film a to nemluvím o tom, jak je to skvěle zahrané a všechny postavy jsou větší, či menší podivíni, ale zároveň jsou v tom zcela uvěřitelné. (25.09.2017)

Malý film s velkým hrdinou dnešní, patologické společnosti. Tolik chutě do života, ale proč ho nežije tak jako jiní muži jeho věku? Film se mě dotýká především tím, že shodou okolností mám dobrého kamaráda, který je Fúsimu velmi podobný, téměř totožný, akorát nežije s matkou, ale s otcem. S veselou, srdečnou duší prochází světem pronásledovaný potlačeným trápením, starostmi a touhami. Touhami, kterých nelze dosáhnout. 80% (27.01.2017)

Příliš schématické, ale přesto funkční sociální drama, které nesklouzne ani ke kýči, ani k citovému vydírání a dokonce ani k přehnanostem (kterými trpí především současná dánská kinematografie). Prostě vám to představí Fúsiho, poněkud fyzicky i psychicky "divného" chlapíka a pak už je na vás, jak na vás jeho život zapůsobí a co ve vás zanechá za dojmy a názory. Mě to navzdory některým varovným komentářům nepřišlo tak depresivní, spíš smířlivé směrem k Fúsiho charakteru. Od života nechce moc, jen modely bitev druhé světové, metal a stálou práci, ale všichni mu do jeho stylu života kecají a tak se dá čekat, že podlehne nátlaku a samozřejmě se to zvrtne. A jak už to v realitě bývá, ne zrovna k dobrému. Fúsi je dobrák od kosti, tak trošku prosťáček, který se pro ostatní rozkrájí a udělá cokoli, i když jsou někteří vůči němu poněkud hnusní. Bere ale svůj život tak, jak je a nepřišlo mi, že by v něm byl vyloženě nešťastný, vzhledem k tomu, že si svoji situaci nejspíš plně neuvědomuje. Podstatné je, že má zkušenost, kterou tak trochu potřeboval a možná si po ní víc uvědomí sám sebe. Pohled na něj je silně neutrální a přesto psychologicky komplexní, tudíž dokonalý k tvorbě naprosto svobodného vlastního názoru na něj a jeho okolí. To cením nejvíc, jelikož mnoho podobných filmů se diváka snaží vší silou vmanipulovat do určitého pohledu a ospravedlňovat tak vše špatné/dobré, co daná postava udělá (podle pojetí). Jen mi teda Fúsi až moc připomínal typické hlavní postavy z knih Carltona Mellicka III, jen samozřejmě ani trochu neskončil tak extrémně jako v Mellickových bizarních fikcích. Dojmy mám ale nadprůměrné a spokojené, není to ani moc chladné, ani moc vyděračské, tudíž jsem spokojený. A cením i občasný, ale perfektně drsný humor. Jen teda hudba mohla být jiná a ne tak občasně přehnaně pochmurná... Slabé 4* (10.07.2024)