Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dubinak
    ****

    Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl.(12.6.2018)

  • nascendi
    ***

    Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku?(9.1.2017)

  • sofiapetra
    ***

    Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul.(9.7.2019)

  • Othello
    ***

    Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek.(10.5.2016)

  • kaylin
    ****

    Každý máme něco, s čím vstupujeme do života. Na jednu stranu je to fakt, jak vypadáme, jaké jsou naše fyzické predispozice, na druhou stranu je to něco uvnitř, co nás popohání kupředu, anebo táhne dolů. Fúsi je tlustý, ale navíc ještě žije ve vakuu, které si sám vytvořil. Film poměrně syrově a intenzivně ukazuje, jak se mu daří udělat ten jeden důležitý krok a něco změnit.(12.12.2016)