Hrdinou filmu je zavalitý čtyřicátník Fúsi, který sbírá odvahu vstoupit do dospělého světa. Prochází životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládá rutina. Když do jeho světa nečekaně vtrhnou temperamentní žena a osmileté děvčátko, je donucen to risknout... Snímek natočený v nejlepším stylu severských černých komediálních dramat se vyznačuje svébytným humorem a
zdařile se vyhýbá nabízejícím se žánrovým klišé.(Artcam Films)
Životu se neschováš, ani na Islandu... Fúsi, zavalitý čtyřicátník a hlavní hrdina filmu, sbírá odvahu konečně vstoupit do dospělého světa. Dosud procházel životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládala rutina práce na letišti a stavění papírových modelů tanků z druhé světové války. Pak ale do jeho života nečekaně vtrhne temperamentní žena a osmileté děvčátko a Fúsi je donucen to risknout. Protože životu se nelze vyhýbat věčně… Film, který zdařile míjí všechna žánrová klišé, získal tři hlavní ceny na Mezinárodním festivalu Tribeca v New Yorku – za nejlepší hraný film, za scénář a cenu pro nejlepšího herce. V české předpremiéře se úspěšně představil na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary... Režisér, scenárista a hudebník Dagur Kári se narodil ve Francii, ale vyrůstal na Islandu. V roce 1999 vystudoval Dánskou národní filmovou školu v Kodani, jeho absolventský krátký hraný snímek Lost Weekend (2000) získal řadu ocenění. Kári se také podílel na povídkovém filmu Villiljós (2001). Jako režisér celovečerního filmu debutoval dramatem o tápajícím mladíkovi Albín jménem Nói (2003), oceněném na MFF v Rotterdamu a uvedeném na MFF v Karlových Varech. Jeho nadcházející smutná komedie Outsider (2005) byla uvedena v sekci Un Certain Regard na MFF v Cannes i na MFF Karlovy Vary. V roce 2009 natočil anglicky mluvenou tragikomedii Dobré srdce, zasazenou do newyorského baru.(Česká televize)
Pro čtyřicátníka Fúsiho je největší radostí stavět letadýlka a malovat tanky. Na velkém stole pak pečlivě rekonstruuje slavné druhoválečné bitvy. K ostatním radostem světa je tenhle obézní posluchač metalu zcela imunní. Dokonce stále žije se svou matkou. Od jejího přítele pak ale k narozeninám dostane kurz westernových tanců. Fúsimu se nikam nechce, díky špatnému počasí se však seznámí s blonďatou Sjofn, kterou se mu dokonce podaří pozvat do svého oblíbeného thajského bistra. Fúsi plyne v klidném, severském tempu, které nahrává pomalu se vyvíjejícím emocím.(MFF Karlovy Vary)
Fúsi má 34 rokov, ale stále žije sám so svojou matkou. Jeho život je monotónnou rutinou. Nečakane sa v ňom však objaví energická Alma a osemročná Hera, ktoré narušia jeho staromládenecké návyky.(ASFK)
Značne obézny Fúsi pracuje na letisku v prekládke batožín. Trápi ho, že nikdy nemal priateľku. Jediná vec, čo ho naozaj zaujíma, sú pamätné bitky druhej svetovej vojny, ktoré precízne skladá z miniatúrnych modelov v matkinom byte – vo svojom útočisku i väzení zároveň. Jedného dňa dostane kupón do tanečnej školy, kde sa zoznámi so Sjöfn, podobne osamelou dušou s hlbokými psychickými traumami. Fúsi, hoci nezvyknutý na kontakt s inými ľuďmi, sa inštinktívne snaží prevziať zodpovednosť za oboch. Ako dopadne úprimná snaha tohto obra so zdanlivo menším obzorom, ale veľkým srdcom? Známy islandský filmár citlivo odkrýva krásu charakteru svojho outsidera a vykresľuje jeho pozvoľné vyslobodenie z vnútornej stagnácie a vonkajších zábran. Napriek niektorým trpkým okamihom možno film vnímať ako subtílnu oslavu nečakaných prekvapení každodenného ľudského života.(Art Film Fest)
Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl.(12.6.2018)
Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie.
Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku?(9.1.2017)
Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul.(9.7.2019)
Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek.(10.5.2016)
Každý máme něco, s čím vstupujeme do života. Na jednu stranu je to fakt, jak vypadáme, jaké jsou naše fyzické predispozice, na druhou stranu je to něco uvnitř, co nás popohání kupředu, anebo táhne dolů. Fúsi je tlustý, ale navíc ještě žije ve vakuu, které si sám vytvořil. Film poměrně syrově a intenzivně ukazuje, jak se mu daří udělat ten jeden důležitý krok a něco změnit.(12.12.2016)
V kinech
od:
dubinak
Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl.(12.6.2018)
nascendi
Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku?(9.1.2017)
sofiapetra
Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul.(9.7.2019)
Othello
Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek.(10.5.2016)
kaylin
Každý máme něco, s čím vstupujeme do života. Na jednu stranu je to fakt, jak vypadáme, jaké jsou naše fyzické predispozice, na druhou stranu je to něco uvnitř, co nás popohání kupředu, anebo táhne dolů. Fúsi je tlustý, ale navíc ještě žije ve vakuu, které si sám vytvořil. Film poměrně syrově a intenzivně ukazuje, jak se mu daří udělat ten jeden důležitý krok a něco změnit.(12.12.2016)