Hrdinou filmu je zavalitý čtyřicátník Fúsi, který sbírá odvahu vstoupit do dospělého světa. Prochází životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládá rutina. Když do jeho světa nečekaně vtrhnou temperamentní žena a osmileté děvčátko, je donucen to risknout... Snímek natočený v nejlepším stylu severských černých komediálních dramat se vyznačuje svébytným humorem a
zdařile se vyhýbá nabízejícím se žánrovým klišé.(Artcam Films)
Životu se neschováš, ani na Islandu... Fúsi, zavalitý čtyřicátník a hlavní hrdina filmu, sbírá odvahu konečně vstoupit do dospělého světa. Dosud procházel životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládala rutina práce na letišti a stavění papírových modelů tanků z druhé světové války. Pak ale do jeho života nečekaně vtrhne temperamentní žena a osmileté děvčátko a Fúsi je donucen to risknout. Protože životu se nelze vyhýbat věčně… Film, který zdařile míjí všechna žánrová klišé, získal tři hlavní ceny na Mezinárodním festivalu Tribeca v New Yorku – za nejlepší hraný film, za scénář a cenu pro nejlepšího herce. V české předpremiéře se úspěšně představil na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary... Režisér, scenárista a hudebník Dagur Kári se narodil ve Francii, ale vyrůstal na Islandu. V roce 1999 vystudoval Dánskou národní filmovou školu v Kodani, jeho absolventský krátký hraný snímek Lost Weekend (2000) získal řadu ocenění. Kári se také podílel na povídkovém filmu Villiljós (2001). Jako režisér celovečerního filmu debutoval dramatem o tápajícím mladíkovi Albín jménem Nói (2003), oceněném na MFF v Rotterdamu a uvedeném na MFF v Karlových Varech. Jeho nadcházející smutná komedie Outsider (2005) byla uvedena v sekci Un Certain Regard na MFF v Cannes i na MFF Karlovy Vary. V roce 2009 natočil anglicky mluvenou tragikomedii Dobré srdce, zasazenou do newyorského baru.(Česká televize)
Pro čtyřicátníka Fúsiho je největší radostí stavět letadýlka a malovat tanky. Na velkém stole pak pečlivě rekonstruuje slavné druhoválečné bitvy. K ostatním radostem světa je tenhle obézní posluchač metalu zcela imunní. Dokonce stále žije se svou matkou. Od jejího přítele pak ale k narozeninám dostane kurz westernových tanců. Fúsimu se nikam nechce, díky špatnému počasí se však seznámí s blonďatou Sjofn, kterou se mu dokonce podaří pozvat do svého oblíbeného thajského bistra. Fúsi plyne v klidném, severském tempu, které nahrává pomalu se vyvíjejícím emocím.(MFF Karlovy Vary)
Fúsi má 34 rokov, ale stále žije sám so svojou matkou. Jeho život je monotónnou rutinou. Nečakane sa v ňom však objaví energická Alma a osemročná Hera, ktoré narušia jeho staromládenecké návyky.(ASFK)
Značne obézny Fúsi pracuje na letisku v prekládke batožín. Trápi ho, že nikdy nemal priateľku. Jediná vec, čo ho naozaj zaujíma, sú pamätné bitky druhej svetovej vojny, ktoré precízne skladá z miniatúrnych modelov v matkinom byte – vo svojom útočisku i väzení zároveň. Jedného dňa dostane kupón do tanečnej školy, kde sa zoznámi so Sjöfn, podobne osamelou dušou s hlbokými psychickými traumami. Fúsi, hoci nezvyknutý na kontakt s inými ľuďmi, sa inštinktívne snaží prevziať zodpovednosť za oboch. Ako dopadne úprimná snaha tohto obra so zdanlivo menším obzorom, ale veľkým srdcom? Známy islandský filmár citlivo odkrýva krásu charakteru svojho outsidera a vykresľuje jeho pozvoľné vyslobodenie z vnútornej stagnácie a vonkajších zábran. Napriek niektorým trpkým okamihom možno film vnímať ako subtílnu oslavu nečakaných prekvapení každodenného ľudského života.(Art Film Fest)
Krásne natočená chladná dráma zo severu Európy bez zbytočných emócií. Divného Fúsiho si musíte jednoducho zamilovať. A pri komicky ladených scénach sa nahlas zasmiať...napr. keď sa dozvie, že ho cudzí ľudia považujú za divného, keď si musí ako rodený metalista objednať u rádiospeakera Dolly Parton alebo keď rozbije nosy kolegom na párty. Príjemný snímok napriek mierne depresívnemu záveru, ktorý však k takémuto príbehu sedí. Pokora k bežnému životu z neho len tak sála.(9.5.2016)
Tak to je náš Fúsi, prostě Fúsiman! Film o jednom neuvěřitelně hodném a pohodovém chlapíkovi, který má v životě 20 let zpozdění. Ale nikdy není pozdě. Hořkosladkou komedii natočil i napsal Dagur Kári a zazářil v ní Gunnar Jónsson, kterému je role ostýchavého hromotluka šita na tělo. Optimistický zážitek a čtyři hvězdičky.(9.7.2015)
Fúsi je až neuvěřitelně příjemná a reálná postava, kterou si oblíbíte hned po několika minutách. Je velice jednoduché se s hlavním představitelem sžít a tím se tak dostat do filmu. Poté je ideální se už jen nechat vláčet na vlně výborného, leč jednoduchého a decentního humoru s optimistickým podtextem. Komediální část je výborně proložena věrohodným příběhem, který nabízí dobře zvládnuté i vážnější či smutnější části. [80%] | 50th KVIFF(11.7.2015)
Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film.(23.3.2016)
Kári se za šest let bohužel nikam moc neposunul, opět tu v hlavní roli máme dobrosrdečného loosera, akorát místo vyzáblého depresivního kluka tu máme obrovského mlčenlivého chlapa. Kári prý obdivuje Jarmusche a na tomto filmu je to hodně znát, jen prostě bohužel Kári nemá cit pro to "psaní mezi řádky". Na druhou stranu je fajn, že Kári strávil nějaký čas ve Francii a tak ty klasické severské výjevy osamělosti a deprese jsou přeci jen lehce naředěny mezilidskou empatií.(3.11.2016)
V kinech
od:
majo25
Krásne natočená chladná dráma zo severu Európy bez zbytočných emócií. Divného Fúsiho si musíte jednoducho zamilovať. A pri komicky ladených scénach sa nahlas zasmiať...napr. keď sa dozvie, že ho cudzí ľudia považujú za divného, keď si musí ako rodený metalista objednať u rádiospeakera Dolly Parton alebo keď rozbije nosy kolegom na párty. Príjemný snímok napriek mierne depresívnemu záveru, ktorý však k takémuto príbehu sedí. Pokora k bežnému životu z neho len tak sála.(9.5.2016)
Brylin
Tak to je náš Fúsi, prostě Fúsiman! Film o jednom neuvěřitelně hodném a pohodovém chlapíkovi, který má v životě 20 let zpozdění. Ale nikdy není pozdě. Hořkosladkou komedii natočil i napsal Dagur Kári a zazářil v ní Gunnar Jónsson, kterému je role ostýchavého hromotluka šita na tělo. Optimistický zážitek a čtyři hvězdičky.(9.7.2015)
vteco
Fúsi je až neuvěřitelně příjemná a reálná postava, kterou si oblíbíte hned po několika minutách. Je velice jednoduché se s hlavním představitelem sžít a tím se tak dostat do filmu. Poté je ideální se už jen nechat vláčet na vlně výborného, leč jednoduchého a decentního humoru s optimistickým podtextem. Komediální část je výborně proložena věrohodným příběhem, který nabízí dobře zvládnuté i vážnější či smutnější části. [80%] | 50th KVIFF(11.7.2015)
Freemind
Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film.(23.3.2016)
Lanark
Kári se za šest let bohužel nikam moc neposunul, opět tu v hlavní roli máme dobrosrdečného loosera, akorát místo vyzáblého depresivního kluka tu máme obrovského mlčenlivého chlapa. Kári prý obdivuje Jarmusche a na tomto filmu je to hodně znát, jen prostě bohužel Kári nemá cit pro to "psaní mezi řádky". Na druhou stranu je fajn, že Kári strávil nějaký čas ve Francii a tak ty klasické severské výjevy osamělosti a deprese jsou přeci jen lehce naředěny mezilidskou empatií.(3.11.2016)