Zlatá Sindibádova cesta

Druhý z troch filmov o Sindibádovi, ktoré Ray Harryhausen vytvoril pre štúdio Columbia. V týchto filmoch mal na starosti triky a ich aj spoluprodukoval. Tento druhý Sindibád je trochu pomalejší ako ´The 7th Voyage of Sinbad´ z roku 1958. Uvidím, aký bude tretí film ´Sinbad and the Eye of the Tiger´ (1977). (06.03.2016)

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)

Sindibádovo fantastické dobrodružství stojí především na speciálních efektech mistra Raye Harryhausena. Jako dítěti v kině se mi nejvíce líbila oživlá dřevěná socha na lodi, přišla mi nejstrašidelnější. Samozřejmě šavlovaná s šesti rukou Kálí je lahůdka a souboj monster potěší. S pozdějším sledováním se k mým oceněním stále více přidávala půvabná, ba přímo krásná Caroline Munrová. Nostalgie funguje, ale po znovu zhlédnutí bych raději hvězdu ubral. Přesto ji nakonec ponechám, jelikož příběh má tajemství i spád a fantasie tady propuká naplno. Napadá mě, jestli se zde neinspiroval Spielberg, když natáčel Indiana Jonese a chrám zkázy.... (20.12.2019)

Taková popletenina Tisíce a jedné noci, řeckých bájí a pověstí a slováckých lidových povídek, které mám v jedné knize. Triky na svou dobu docela dobré, ale co tvůrcům neodpustím a bude mě strašit ještě dlouho, to jsou ty prkna na Sindibádově lodi. Tohle takhle sbitý a natřený by nemohlo plavat ani na místní neckyádě. John Phillip Law soutěží s Caroline Munro o zpocenější a hezčí hrudník. Caroline je tady vůbec hodně vymazlená a sluší ji to, čímž celou dobu strhávala mou pozornost. Příběh je hodně blbost a s dokoukáním jsem měl velké problémy. Démonický protivník (Tom Baker) je spíš k smíchu, za zmínku stojí i Doyle Martin Shaw s knírem a původní český dabing od Ireny Skružné z Barrandova. (18.01.2017)

Zklamání, tím spíše, že jsem nucen srovnávat s Juranovou SEDMOU SINDIBÁDOVOU PLAVBOU, která ač o 16 roků starší, je nepoměrně zábavnější a trikově zdařilejší. Tam můj oblíbenec, trikový mág Ray Harryhausen (např. Souboj titánů) doslova zářil, tady jakoby se šetřil. Zejména prvních sedmdesát minut se vyjma oživlé dřevěné sochy z přídě lodi a dvou ďáblíků, kteří se víceméně jen tak mihnou, nic zásadního vizuálního neděje. Což je u filmu, jehož středobodem a jediným opodstatněním je Harryhausenova one-man-show (film i spoluprodukoval) a který vinou slabého scenáře a až příliš jednoduché zápletky nemá šanci ničím jiným zaujmout, poměrně problém. Film zkrátka nudí, nepříliš zdatný režisér mu nedokáže vdechnout více života a oživlá šestiruká Kálí (moc pěkná, ta se Harryhausenovi povedla), jednooký kentaur a čtyřnohý pták v poslední půlhodině už to nezachrání. Výsledný dojem nezachrání ani moje slabost pro Harryhausena, ani mrcha nostalgie a pěkně vzpomínky na časy, kdy jsem Sindibáda v kině jako malý kluk doslova žral. (26.07.2005)