Bez końca
No End
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Grażyna Szapołowska, Maria Pakulnis, Aleksander Bardini, Jerzy Radziwiłowicz, Artur Barciś, Michał Bajor, Marek Kondrat, Tadeusz Bradecki, Danny Webb (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Celkom dobre, hoci polska kinematografia mi nic nehovori, Kieslowski je ale aspon zrucny rutiner /jo, stale spochybnujem jeho reziserske superkvality a stale spochybnujem to, ze ide o svetovu legendu/. Zobrazenie roku 1982 v Polsku bolo vyborne, uz bol tusim Wojciech Jaruzelski /pokial neviete kto to bol, ani sa s Vami nebudem bavit, nemam o com/ pri moci, takze platil vynimocny stav. Preto je toto slusny film, ktory dobre odsypa, dialogy take normalne, na urovni : 60 % ()
Na Kieslowskeho až moc nevyrovnaný film, který je složen ze dvou prolínajících se linií. V té první sledujeme jak se žena vypořádá s manželovou smrtí, přičemž nechybí ani přesah za hranice lidského života (Kieslowski tímto motivem neplýtvá a chytře ho využívá jenom tam, kde je to nezbytně nutné). Snímek bohužel obsahuje i politickou linii, která není ani zdaleka tak zajímavá a spíše nudí. Asi nejpozoruhodnějším na celém filmu je výkon Grazyny Szapolowske a také samotný závěr, který je nevídaně mrazivý. 7/10 ()
Celý film som bol rozhodnutý dať tam najvyššie hodnotenie, o opaku ma presvedčil až koniec. Je to asi trochu chyba mojich očakávaní. Proste som čakal/dúfal/veril, že po tej všetkej depresii príde nejaké vyslobodenie, uvoľnenie, satisfakcia (neviem čoho) - proste že všetko zas bude chvíľu fajn. Som to prehnal s tým optimizmom. ()
Dvojpříběh ze dvou manželství s dvojí smrtí manželek (jedna fyzická - nedaří se jí vymazat manžela z paměti, druhá psychická - nedokáže si manžela vštípit do paměti). Mezi jednotlivé ("ozdravné") kroky obou manželek, které je možno konzistentně sledovat, se mísí některé méně pochopitelné symboly, jako např. juge-pénitent (soudce kajícník) z Camusova románu La Chute (Pád). Pokud bychom nutně hledali spojitost, pak by to mohlo být: "n’y eût-il qu’un seul mensonge de caché dans une vie, la mort le rendait définitif. Personne, jamais plus, ne connaîtrait la vérité sur ce point puisque le seul qui la connût était justement le mort, endormi sur son secret. (V překladu Miloslava Žiliny: I kdyby to byla jedna jediná skrytá lež v životě, smrt ji zaručí definitivnost. Už se nikdo nikdy nedozví pravdu, kterou znal právě jen ten mrtvý a jejíž tajemství si odnesl)." Ale to bude nejspíš příliš obecné a hodí se na skoro každý film. Pozn.: Prolistoval jsem Slavoje Žižka, odborníka na Krzysztofa Kieślowského, ale ani on zde nepodá pomocnou ruku. Takže: pokud se příběh filmu nevejde do některého z přikázání dekalogu, pak zformulujme přikázání jedenácté. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Během střihu filmu se kameraman Jacek Petrycki pohádal s režisérem Krzysztofem Kieślowskim kvůli vyškrtnutí scény, v níž se Urszulin (Grazyna Szapolowska) syn připojí k početnému davu demonstrujících účastníků Solidarity. Tyto politicky motivované ústupky nemohl Petrycki Kieślowskému odpustit a přerušil s ním další spolupráci. (Bush13)
- Krzysztof Kieślowski později o filmu prohlásil, že spoluscenárista Krzysztof Piesiewicz ho přiměl k tomu, aby si uvědomil, jak jsou v jeho filmech zobrazovány ženy: „V Polsku jsem býval strašně kritizován za to, že dělám z žen ploché postavy bez rozměru a bez pochopení podstaty ženskosti. V Personálu (1975) nebyly prakticky žádné ženy. V Spokóju (1976), v Amatérovi (1979) a v Jizvě (1976) pokud tam byly, byly velmi špatné. V Náhodě (1981) byly ženy vlastně jen životní družky hlavního hrdiny. Možná právě proto mě napadlo, že natočím film o ženách z ženského pohledu.“ (Bush13)
- Bez konce je prvním filmem, na kterém Krzysztof Kieślowski spolupracoval s právníkem a scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem. Piesiewicz se během stanného práva účastnil procesu s aktivisty Konfederace nezávislého Polska v únoru 1982. O dva roky později Piesiewiczův kolega Jerzy Woźniak zemřel na rakovinu. Právě Woźniakův osud inspiroval Piesiewicze k napsání scénáře. (Bush13)
Přepsáno v únoru 2019. Bez konce je pochmurnou ztrátou vznešených ideálů života. Uvědomování si rozpadu hodnot začíná nenápadně, niterná nejistota marně pátrá po ochranném pevném bodu a vyčerpáním kolena klesají a boří se do pochybností a stavu trudnomyslnosti. Počátkem katarze je ztráta milovaného partnera, transcendentální rovina je snahou o vyrovnání se s novou skutečností i obrodou vlastních hodnot a morální zodpovědnosti. Vnitřní svět je zde obrazem společenského uspořádání, systémové principy dosahují nejvyšší intenzity neúcty k obyčejnému člověku, šance na obrat k lepšímu se utápí ve strachu beznaděje a život nabývá své tíživě nesnesitelné proporce existenciálního roztrpčení. Bez konce nenabízí možnost útěchy, vzájemná neporozumění se prohlubují, odcizení je masivní a demoralizující. Strach je určující pro zachování tělesné podoby života, duševní stránka se bez oživení stále dokola pohřbívá, morální rozervanost dostává svou nejúzkostlivější podobu. Hlavní postavou morálního znepokojení stavu společnosti je Urszula Zyro (velmi pozoruhodná Grażyna Szapołowska), čerstvá vdova a schopná překladatelka. Nejbolestivější osobní ztráta je příčinou nového pohledu na život. Morální čistota je opovrhovanou a nežádoucí vlastností společnosti doby a místa, prozření je rozčarováním a nedává příjemné vyhlídky do budoucna. Hledá se znamení, věří se ve spravedlnost, přesto metafyzika nedokáže prorazit všeobecné společenské zábrany a jediným osvobozujícím stavem je transcendentální rozhraní života. Smrt je svobodou. Hlavní mužskou postavou je Mieczysław Labrador (velmi dobrý Aleksander Bardini), starý a zkušený právník a bývalý mentor Urszulina manžela. Je si vědom všech nespravedlivých aspektů společnosti a v zájmu úspěchu obhajoby vyznává kompromisy. Zříká se ideálů, přesto je jeho obhajoba nejpragmatičtějším možným krokem. Výraznou postavou je Joanna Stach (zajímavá Maria Pakulnis), manželka politického vězně v rozervanosti všech tendencí, které z jejího života činí jednu velkou nestabilní nejistotu. Život hledá kousek svého soukromého klidu. Důležitou postavou je Dariusz Stach (tichý Artur Barciś), Joannin manžel a politický vězeň, zaskočený novým obhájcem a jeho preferovaným způsobem obrany. Pravda není podstatná a cesta mučednictví vyžaduje příliš velkou dávku vlastního sebeobětování a sebedestrukce, zasahující i všechny blízké. Výraznější postavou je také Mietek (snaživý Michał Bajor), mladý Labradorův koncipient, roztrpčený z aplikovaných kompromisů práva a svědomí. Z dalších rolí: duch idealistického právníka a mrtvý Urszulin manžel Antoni Zyro (sympatický Jerzy Radziwiłowicz), Antekův a Urszulin dávný přítel Tomek (Marek Kondrat), zaražený Antekův a Urszulin synek Jacek (zajímavý Krzysztof Krzeminski), Joannina kamarádka Marta Duraj (Marzena Trybała), Joannin kamarád a opoziční aktivista Rumcajs (Adam Ferency), starý soudce případu Biedroń (Jerzy Kamas), k nalezení vyrovnané duše pomáhající hypnotizér (Tadeusz Bradecki), Joannin otec a zasloužilý straník (Jan Tesarz), či americký turista (Danny Webb). Bez konce je symbolickým názvem hledání cesty ze zakletí společenského uspořádání. Bez konce nemá vítěze, ale jen poražené. Morální rozpad hodnot dostal jednu ze svých nejtísnivějších podob s děsivým dopadem na existenci bytí. Lidské svědomí je podrobováno zatěžkávací zkoušce. Pozoruhodný filmový prožitek. () (méně) (více)