Bez konce

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. (31.08.2023)

Celkom dobre, hoci polska kinematografia mi nic nehovori, Kieslowski je ale aspon zrucny rutiner /jo, stale spochybnujem jeho reziserske superkvality a stale spochybnujem to, ze ide o svetovu legendu/. Zobrazenie roku 1982 v Polsku bolo vyborne, uz bol tusim Wojciech Jaruzelski /pokial neviete kto to bol, ani sa s Vami nebudem bavit, nemam o com/ pri moci, takze platil vynimocny stav. Preto je toto slusny film, ktory dobre odsypa, dialogy take normalne, na urovni : 60 % (03.09.2016)

Na Kieslowskeho až moc nevyrovnaný film, který je složen ze dvou prolínajících se linií. V té první sledujeme jak se žena vypořádá s manželovou smrtí, přičemž nechybí ani přesah za hranice lidského života (Kieslowski tímto motivem neplýtvá a chytře ho využívá jenom tam, kde je to nezbytně nutné). Snímek bohužel obsahuje i politickou linii, která není ani zdaleka tak zajímavá a spíše nudí. Asi nejpozoruhodnějším na celém filmu je výkon Grazyny Szapolowske a také samotný závěr, který je nevídaně mrazivý. 7/10 (21.08.2009)

Na Kieslowského snímku je pro mě cenná politická a psychologická linie filmu, která se opírá o kvalitní scénář Krzysztofa Piesiewicze podepřený osobními zkušenostmi. Ta existenciální rovina díla už ve mě tak nerezonuje a především jsem se nedokázal emocionálně vyrovnat se sebevraždou hlavní hrdinky. Je mi nepochopitelné, jak při vší bolesti nad ztrátou partnera někdo dokáže ukončit svůj život a nechat své dítě fakticky napospas osudu. Bez konce mi přijde jako příliš pesimistický a nevyrovnaný film, u kterého jsem neměl tak intenzivní pocit ztotožnění jako např. u Dekalogu. Nejcennější je pro mě zobrazení atmosféry Polska po vyhlášení zvláštního stavu a pacifikaci společnosti. To tíživé prostředí lidské komunity zbavené perspektivy připomíná počátky normalizace u nás. Po herecké stránce je to velmi slušné, Kieslowski tradičně pracuje s polskou hereckou špičkou. Celkový dojem: 60 %. (17.06.2009)

Po dlouhé době opět film, který mě pořádně chytl za vnitřnosti a roztročil je jak na centrifuze... Těžká deprese, až Bergmanovské dusno a minimum naděje... Nechá vás sáhnout si hluboko do morálního svědomí a pořádně si připomenout a užít všechny vaše bolestivé ztráty...a přitom se pořád nejedná o nesnesitelně těžký film, Kieslowski zapojením metafyzična dokáže vnitřně kruté scény střídat s jímavě lidskými a dojemnými... výjmečný zážitek, kterému jsem zcela podlehl - na konci mě autoři měli přesně tam, kde chtěli a to je dobře. (31.10.2007)