Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh nerovné lásky se odehrává na jaře 1968, v době studentských bouří. Středoškolská profesorka Daniele prožívá milostný vztah s jedním ze svých studentů, Gérardem. Gérardovi rodiče podají na profesorku žalobu za znásilnění a oba milenci jsou vystaveni veřejnému pranýřování. Daniele je odsouzena k jednomu roku vězení a poté se vrací do Rouenu, nešťastně zamilovaný Gérard ale mezitím spěje ke svému tragickému konci.
Režisér André Cayatte dával svou tvorbou dlouhodobě najevo odpor k francouzskému justičnímu systému, což je dobře znát i na tomto filmu. Při psaní scénáře vycházel Cayatte údajně ze skutečného případu (sám byl bývalým právníkem). Dobová kritika film přijala jako hodnotné psychologické drama, ale zároveň mírně skepticky komentovala zjevné sympatie ke studentům a učitelům v době, kdy ještě nebyly zcela uklidněné emoce rozvášněné dramatickým jarem 1968. Film byl nominován na Zlatý glóbus v USA a získal Velkou cenu francouzské kinematografie. Film UMŘÍT NA LÁSKU (Mourir d'aimer) byl jedním z nejúspěšnějších titulů sedmdesátých let a v kinech jej vidělo bezmála šest miliónů diváků. (argenson)

(více)

Recenze (12)

evapetra 

všechny recenze uživatele

Vztah učitelky a nedospělého žáka by si asi vysloužil mnoho odsudků a nesympatií ze strany veřejnosti i v současné době, předpokládám, že ani dnešní rodiče by pro synovu volbu příliš nadšení nesdíleli. V případě Daniele a Gérarda se ale nepochopení a odsudky ze strany Gérardovy rodiny a celé společnosti mění na tvrdý a nenávistný hon na oba zamilované, který ani jejich velká vzájemná láska nemůže ustát. Annie Girardot a Bruno Pradal vytvořili ve filmu vyjímečnou dvojici, u které člověk vnímá spíše mimořádnou souhru jejich osobností a pohodové souznění jejich vztahu než nějaký ten podružný věkový rozdíl. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tohle drama mě silně pohltilo. A nejen pohltilo, ale i spolehlivě zasáhlo, způsobilo několikrát tíseň na duši a s vyvrcholením málem i totálně rozsekalo na kousky. I s odstupem týdne se ve mě při vzpomínce na něj pořád vynářejí silné dojmy. Umřít na lásku je případ filmu, který na pozadí volně inspirovaného příběhu zrcadlí atmosféru a dopad konkrétní historické události, ale jeho příběh zároveň má obrovský přesah i mimo dobové reálie a krajinu vzniku. Malá velká lidská tragedie, způsobena lidskými předsudky, nedostatkem tolerance, zaslepenou justicí a tíhou aktuální společenské situace koncem 60. let, která aktivním účastníkům revolučního hnutí po jeho potlačení nepřála zjevně ani ve svobodně smýšlející kapitalistické Francii. Drama lásky, proti které se spikla rodina i celá společnost. Už ani nevím, zda mě více zruinoval despotický přístup otce k dospívajícímu synovi nebo celý, silně zaujatý, soudní proces vůči učitelky zúčastněné v protestní bouři. Každopádně se André Cayattemu podařilo natočit mimořádný mnohavrstvý snímek, který na vás zapůsobí uvnitř rodinným dramatem stejně jako tím politickým. Cayatte se nebál poukázat na těžké slabiny společnosti a justice, i za cenu velkému odporu proti tomuto snímku ze strany části veřejnosti, za co si zaslouží poklonu... Film, který se pro nízký počet hodnotících nedostal do zdejšího žebříčku, ale v tom mém by byl hodně vysoko. Pro mě dosud asi nejsilnější zážitek z filmografie Annie Girardotové, s jedním ze životních výkonů paní herečky, který u mě předčil i legendární Prožít si své peklo od stejného režiséra. 95% ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Strhující psychologické drama zamilovaného páru (učitelky a studenta) s drtivým dopadem, ať už to jedna bere z jakékoli strany, láska vs. nenávist (rodiče) či zdravý selský rozum vs. státní úřady (diagnóza od lékaře, který pacienta nikdy neviděl a do kluka na té klinice sypali snad vše, co našli, děs). Zcela zapomenutá filmová perla s krásným hereckým obsazením, myšlenkou a ani nadčasovost se snímku nedá upřít, poklona.. ()

borsalino 

všechny recenze uživatele

Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Ach ta lidská netolerance, směšné předsudky, zadupávání do země toho nejkrásnějšího na světě, čemu se říká láska. A že tam byl věkový rozdíl? Vždyť to nebyl už desetiletý kluk a přesně věděl, co dělá, proč miluje Daniele a ta buzerace ze všech stran, včetně psychiatrie a vězení, to bylo i na mě moc. O právním systému ve Francii se píše možná kladně v novinách, ale nenechte se mýlit, je to tam stejné i dnes, jen možná v jiných případech, kde jsou pošlapávána lidská práva. Vím o tom své. Bylo vidět jak nesnesitelné to bylo pro oba, ty úprky, pryč od lidí, aby mohli být alespoň chviličku spolu a mohli se obejmout, políbit, říkat si něžná slůvka............. Ale láska je nejen krásná, ale mnohdy bolí do morku kostí a to byl tenhle případ. Neudržitelně dlouho nešlo držet se okraje hluboké propasti a tak to Daniele vyřešila pro ni v tu danou chvíli jediným možným východiskem. Perlu francouzské kinematografie s kouzelnou Annie a mně neznámého Bruna určitě doporučuji zhlédnout. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • I přes úvodní titulek je film inspirován skutečnými událostmi. Mladík, který byl předlohou Gérarda (Bruno Pradal), dělal režisérovi Andrému Cayatteovi při několika natáčeních asistenta. [Zdroj: Annie Girardot: Horká krev: odchody a návraty] (vesper001)
  • Snímek pro svůj skandální námět narážel během svého vzniku na odpor a odsuzování a po uvedení vyvolal řadu protichůdných reakcí. Ostře jej odsoudil např. i režisér François Truffaut. (vesper001)

Reklama

Reklama