Vlak do Pusanu

Možná je to okolnostmi (pandemie koronaviru a karanténní opatření right here;)) nebo fakt stárnu. Protože předevčírem jsem vzhledem k pozdní hodině stihl jen první půlku Vlaku Do Pusanu (druhou jsem dojel před chvílí) a stejně jsem dnes v Lidlu mezi všemi těmi lidmi s rouškami pořád měl pocit, že si musím dávat pozor, jestli sebou někdo nesekne na zem a nezačne sebou škubat:) Anyway - prý existuje animovaný celovečerák, který tomuhle předchází, a prý je víc sociálně kriticky zaměřený. Hranému následníkovi se nicméně zachtělo být čistým blockbusterem bez větších ambicí - a výsledkem je World War Z pírsnutá Snowpiercerem. A je to stále korejský film, takže jsou tam emoce a lidské interakce, které nejsou našinci úplně srozumitelné. Ale je to patřičně zafinancované, takže davy zombáků jsou jaksepatří nechutné, masky excelentní, výprava na uznalé pokývání. A v tom všem se pohybují archetypální postavy, s nimiž je nakládáno tu celkem originálně, jindy zas podle příručky režisérů béčkových thrillerů. Navíc mi chybí jasná odpověď na základní otázku - jak lze tyhle "zombáky" (uvozovky proto, že tady je příčinou nepovedený a uniklý biologický experiment) jasně a stručně odpravit. V průběhu filmu je to dost nejednoznačné, a to by se v tomto žánru stávat nemělo:) V momentech, kdy nastupují tklivé smyčce, jsem si i říkal, jestli to není už trochu směšné, ale pak zase přišel určitý vtahující okamžik... no abych to uzavřel, je to na takových 70%, ale buďme při déledobé neúrodě rádi aspoň za ně. (14.04.2020)

Že by zombíci nakonec nebyli taková nuda? Tady je pro mě rozhodně výhrou, že se tvůrci zaměřili čistě na akci, samozřejmě s kapkou emocí, bez toho by to nešlo. Žádná složitá pravidla, žádný hrdina, co chce zachránit svět, žádné vakcíny. Jen jeden jedoucí vlak do Busanu a v něm několik cestujících. Dál je to jednoduchý.... Nenech se kousnout a přežij. Silné 4* (13.12.2016)

Jeden čas se se zombie postapo filmy rotrhl pytel a teď nemyslím přelom sedmdesátek a osmdesátek. Filmy z těch časů jsou totiž dobré akorát tak na nějakou párty, kde se něco popije, případně pokouří a pak je radost z debility filmu dvojnásobná (byť se dnes často jedná o klasiku a průkopniky žánru)! Myslím teď přelom tisíciletí, kdy si snad lidé začali více uvědomovat, že jsme i my vyhubitelní a to zejména nějakým tím zmutovaným virem... Vznikla velká škála filmů od výborných po slabé včetně několika serošů jimž vévodí (dnes už bohužel stejně nekonečný jako Ulice TV nova - Walking Dead). Po nasycení trhu (a tio i na poli počítačových her) zombie mánie začala pomalu opadat, přesto se sem tam nějaký filmeček objeví. Vlak do Pusanu mne tedy coby milovníka tohoto žánru ihned zaujal. Ačkoliv by se dalo říci a diváci těchto filmů mi to jistě potvrdí, že už bylo natočeno prakticky vše a nejde už asi skoro ničím překvapit, Jihokorejcům se to povedlo. Alespoň u mne. Zasadit nákazu do několika vozů rychlovlaku KTX uhánějícího 300 km/h, to tu ještě nebylo. Prostor je dán, je omezený a tak tu o kontakt s nemrtvými opravdu není nouze. Po počínající seznamovčce diváka s hlavními hrdiny se jde celkem rychle na věc a z luxusního vlaku se stává vlak hrůzy. Cílem soupravy je Pusan, nejprve jako oficiální konečná stanice spoje 101, posléze však stanice, kde prý armáda ještě drží kontrolu nad situací. Jenže než tam vlak dorazí a zda vůbec na něj čeká armáda s karanténou, zažijí cestující ( a teď myslím všechny i ty nakažené chrchlající krev) nejedno dobrodružství :-) !. Přes neotřelost námětu začala být jízda vlakem trochu stereotypní, ale tvůrci to naštěstí asi poznali také a tak v druhé půlce postupně přidali na akčnosti. Moc dobře jsem se bavil! Jediné co mi ve filmu vadilo, byla asijská afektovanost, široká gesta a dlouhé pohledy jak často říkám... Samozřejmě také nějaký ten sentiment podkreslený tklivou klavírní melodií... a to zejména na konci. Na jednu stranu to tam rušilo, ale na stranu druhou jsem si jako otec řekl, že bych to vše možná v nímal stejně... Co mně zaujalo, tak byl fakt, že kucí nešli likvidovat a to ani přímým úderem bejzolkou na lebzu... Holt nejni nákaza jako nákaza a co skolí nemrtváka v USA, neskolí nemrtváka s pasem South Korea :-). Na čtyři hvězdy tomu něco málo chybělo, ale film řadím ke slušně udělaným zombie postapo filmům a dávám za 3 pořádné kousance! * * * (28.10.2016)

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)