Jejich nejlepší hodina a půl

Na tento film jsem se těšila nejvíce z toho důvodu, že miluji filmy o filmovém prostředí :) A nezklamal mě :) Nejvíce mě ohromilo, kolik témat a podnětů do života se v tomto snímku dá najít. Válka, atmosféra, morální hledisko, hrdinství, vlastenectví, láska, budoucnost, touha něčeho dosáhnout. Opravdu je ten film natřískaný mnoha pro mě významnými tématy, které pokud se pořádně zahledíte, tak tam objevíte. Pár scénáristů - jo, těšila jsem se na to, co bylo ve výsledku tak předvídatelné a dvakrát mě opravdu silně zasáhlo mrazení po celém těle, jelikož síla, s jakou tam byly prožívané zlomové okamžiky - celkově mám praci Lone Scherfig ráda :) Víc takových filmů a tímto u mě tato režisérka ještě více stoupla :) (29.10.2017)

Zase trochu jiný pohled na válku aneb jak natočit propagandistický film o evakuaci z Dunkerku, který by oslovil všechny vrstvy, obě pohlaví a navíc by pohnul i s Američany. Téma to je perfektní a pokud se Scherfig věnovala všemu, co souviselo s natáčením, bavil jsem se na jedničku. Nicméně jakmile uhodila na romantickou linku a do příběhu začala pronikat smrt, kterou válka přináší, byl jsem trochu na rozpacích. Ne že by to bylo natočené špatně, ale těch kontrastů tu bylo moc a na konci jsem si nebyl jist, co si z toho mám vlastně vybrat. Pokud by se jednalo o čistou komedii, bylo by to lepší. Herecky výborné od všech zúčastněných, takže i přes výhrady to nakonec vidím na 70%. (24.09.2018)

Kategorie "doják" prokazuje svou životnost stranou přežitých genderových schémat. "Their Finest" do klasického milostného trojúhleníku vnáší motiv emancipace, který zase podmiňuje převrácení klišé a rolí, které jsou postavám přiřknuty na základě pohlaví. S tím koresponduje linie o prosazování se žen na postech a v odvětvích dříve přiřknutých mužům. Skrze dobře rozvržené mužské postavy nabízí film identifikační vzory také pro mužskou část publika, což ve výsledku skládá podívanou, u které si emancipačně může pobrečet každý. (14.07.2017)

52 MFF KV. Největší klad tohoto filmu je atmosféra. Perfektně vykreslená atmosféra válečného Londýna, kdy jedna normální žena dostane práci scenáristky na válečném filmu. Tato i ostatní postavy jsou sympatické a dobře (nic výjimečného, ale ani hrozného) zahrané, nad všemi ale převažuje Bill Nighy jako herec Hillard. Film se zezačátku trochu neposouvá, ale po zisku práce hlavní hrdinky se zde objeví koncept "film o tvorbě filmu" a vše se rozjíždí. Tento koncept je ale sám o sobě zajímavý - sledovat skupinu scénáristů, jak píšou scénář k filmu, který ale musí stále přepisovat, protože jim do toho pořád někdo kecá. Takže, z mé návštěvy festivalu v KV, kde jsem za den shlédnul tři filmy, určitě nejlepší a pokud tam ještě hodláte jet, vřele doporučuji. 90% (05.07.2017)

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017. (07.07.2017)