Anihilace

Trailer mě onehda uchvátil, z filmu nakonec až tak unešený nejsem, ale pořád se jedná o obstojnou žánrovku, která má vynikající nápad. 4 vědkyně, každá specializovaná na něco jiného jdou prozkoumat novou oblast, kde neplatí zákony přírody a odkud se ještě nikdo nevrátil živ. To je nápad jak víno, jen mi přišlo, že nedostal tolik prostoru kolik by mohl. Film zbytečně brzdí flashbacky, které příliš zábavné nejsou a projeví se to na tempu filmu. Je zde skvělá scéna s bílým krokodýlem a zmutovaným medvědem, který v chatě nadělá pěknou paseku a dojde na jednu vynikající gore scénu s roztrhlou čelistí, to jsem opravdu šílel radostí, závěrečná filosofická půl hodina na mě až takový dojem neudělala a finále mi přišlo docela confusing. Určitě bych přidal více zmutovaných zvířat a cokoliv z přírody vůbec k větší spokojenosti. Za doporučení film určitě stojí kvůli nápadu, vizuálu a medvědovi, byť film dostává celkem sadu. 70% (18.03.2018)

Na uplným začátku jsem si říkal, pane bože do čeho si se zase kvůli Natálce navrtal, pak mě to na jednu stranu začalo zajímat, ale na druhou stranu bylo chování hlavních hrdinek vysloveně imbecilní. Já najít to video, tak ho vemu vážně, ale dámy tam asi potřebovaly najít make up aby to braly vážně. Medvědí prase potěšilo a ten konec byl protože bejt konec musel, ale když si to celý dávám do sebe, tak ani Alex Garland neví co chtěl Alex Garland vlastně říct. (05.01.2019)

„Čo to chcelo?“ – „Nemyslím si, že to niečo chcelo.“ VanderMeerovu knihu som si kúpil... a veľmi rýchlo predal. Fascinovala ma zápletka o Oblasti X, z ktorej sa nikto nevracia a ak predsa, je pomätený, alebo smrteľne chorý. Pravdepodobne v nej neplatia pozemské fyzikálne zákony. Skvelé prostredie, ale kniha hrozná. Na filmové spracovanie som sa napriek tomu tešil, lebo prvé fotky vyzerali krásne a Alexa Garlanda pokladám za jedného z najvzrušujúcejších tvorcov. Dobrou správou je, že muž stojaci za fenomenálnymi a úžasnými kultovkami, ako sú Pláž, O 28 dní alebo Sunshine, kniku výrazne upravil a „skomerčnil“. Takže kým literárna predloha bola od istého bodu pre mňa takmer až nečitateľná (a neskutočne nudná), film je oveľa zábavnejší a atraktívnejší (a hororovejší, ak to chcete počuť takto – aligátor, kríky v tvare ľudských tiel, „ľudský hlas“, čeľuste, psycho finále). Našťastie bez toho, aby strácal na inteligencii, prepracovanosti a ambicióznosti. Naopak, ponúka viacero momentov, scén a riešení, ktoré sú natoľko náročné, že mnohým divákom budú vadiť (to je ale ich problém). Po vizuálnej stránke síce nejde až o takú žranicu, ako som čakal, ale rozhodne sa bavíme o vizuálne nadpriemernom filme. Na mimoriadne silnej, uhrančivej a snovej atmosfére zanechala obrí podiel provokatívna, nádherne šialená hudba. Zaujali ma aj postavy a to vrátane Natalie Portman, ktorú inak príliš nemusím (najlepšia bola psychologička Jennifer Jason Leigh). Troška hapruje (ne)logické jednanie postáv, ktoré mali byť absolútnymi špičkami vo svojich odboroch a ktoré zrejme mali tušiť, že keď sa vydávajú do oblasti, z ktorej sa ešte nikdy nikto nevrátil, nepôjde zrejme všetko podľa plánu. No pri prvých problémoch sa začínajú správať výrazne neprofesionálne a nesmie chýbať scéna, kedy sa gigantické obludy pohybujú s tichosťou rafinovanej myšky. Niektoré veci zostávajú nedopovedané a zvláštnym spôsobom otvorené (Spoiler Prečo Oblasť von pustila za celú tú dobu len jedného dvojníka? Spoiler). (15.03.2018)

Bioložka Natalí ekosystém odhalí! Garland káže o sebedestrukci na molekulární úrovni a přitom pije víno, které si vyššími smysly a vizuálním buketem sice hraje na luxusní odrůdu, ale kvalitou je někde u průměrných epizod The Outer Limits.. Výklady se to na sociálních sítích jenom hemží, takže přihodím i svůj (pozor, následující text vyzrazuje děj). Když pětičlenné kowomando inženýrek nakráčelo vstříc neznámému smrtelnému nebezpečí ozbrojené automaty, ale bez přileb (!), nebylo to proto, aby měly pěkné hlavy, ale proto, že to všechno bylo podobenství nevěry, kterou při vzplanutí základních pudů provází iracionálnost. Když se doma v úvodu objeví zmatený Kane, o nevěře své partnerky Leny už ví a udělalo to z něj jiného člověka, než kterým byl doposud. Zároveň slouží jako pozvánka, kterou sama sobě poslala jeho žena, aby se mohla vydat na odyseu, jejíž druhotným cílem je vyrovnat se s hříchem. Zbylé čtyři ženy jsou kamarádky, které ji od nevěry odrazují, nebo ji naopak kryjí a problém, do kterého je zatáhla, ovlivňuje i jejich životy. Prvotním cílem je dorazit k dlouhému, pevnému, žulovému majáku. Ano, jedná se o falický symbol, metaforu vyvinutého přirození jejího vědátorského nabíječe. Povšimněte si, že v rámci klamání tělem je maják bílý (no, možná je tak i normálně, aby byl na pobřeží dobře vidět). Zde dochází k vyvrcholení, kdy Lena najde titěrné ostatky svého manžela krčící se uvnitř obřího lighthouse penisu, zavrhne své egoistické nevěrné nové Já a maják chtíče a sexuálního uspokojení se proměňuje i se svým okolím v popel vzpomínek a viny. Nakonec se Lena a Kane setkávají a po prodělané zkušenosti už ani jeden není tím člověkem, co předtím.. Ha! A teď mi to zkuste někdo vyvrátit! (20.03.2018)

Damsels in distress tak trochu jinak. Sofistikované komorní p-o-m-a-l-é (pocitově jednou tak dlouhé; ovšem nejde o výtku) béčko, kde se však všichni chovají logicky a přiměřeně situaci a které si bere stejnou měrou ze Strugackých jako z Věci a Příchozích. Ovšem překvapivě málo z VanderMeerovy předlohy. Na jednu stranu podmanivě znepokojivé svými výjevy i hutnou atmosférou, na tu druhou se to halí do jakože interpretačně bohatého hardcore sci-fi přesahového rozměru, u kterého si vůbec nejsem jist, zda je opodstatněný a nikoli pouze předstíraný až banální. Každopádně (nejen) z těchto důvodů to v mysli drápky zasekne natolik spolehlivě, že se vám to z hlavy nevykouří s náběhem závěrečných titulků. (12.03.2018)